Židovská čtvrť v Boskovicích je jednou z jejich nejmalebnějších částí a zdejší synagoga stojí za navštívení stejně jako zámek či hrad. Židé obývali Boskovice prakticky od jejich vzniku, první zmínka o Židovi v Boskovicích je z roku 1343. Rozvinutá židovská komuna je v historických materiálech zaznamenána v 16. století, kdy čítala na 150 členů. Růst obyvatelstva byl zastaven vydáním zákona, který Boskovicím povoloval jen 326 židovských rodin. Po emancipaci v polovině 19. století se židovská obec rozrostla na 1810 lidí.
Původně žili Židé společně s ostatními obyvateli, ghetto se v Boskovicích objevilo až po roce 1727 a postupně ho ohraničily tři brány a řetězy. Jediná dochovaná brána byla dokončena v polovině 18. století. Židé usilovali o její zbourání, ale neuspěli. Další rána přišla v květnu 1823 v podobě rozsáhlého požáru. Tehdy lehly dvě třetiny ghetta popelem.
V roce 1850 vznikla samostatná politická obec Boskovice " židovské město; tu proslavil rabín A. Plaček. Za první republiky tady žilo už necelých 400 Židů, roku 1919 bylo ghetto sloučeno s křesťanským městem. Boskovická židovská obec si zachovala pověst střediska významných talmudistů, lékařů, spisovatelů, herců a zpěváků. Do současnosti se dochovalo mnoho obytných domů na Plačkově, Velenově či Bílkově ulici. Turisté mohou navštívit Synagogu maior z roku 1639. Nástěnná výmalba s hebrejskými nápisy je z počátku 18. století.
Smutný osud potkal Židy za druhé světové války. Roku 1942 byli odvlečeni spolu se Židy z okolních vesnic do koncentračních táborů. Vrátilo se jich čtrnáct. Pochmurnou atmosférou dýchá židovský hřbitov, založený nejpozději v 17. století. Je třetím největším židovským hřbitovem v České republice a může se pyšnit starší částí, v níž se nachází řada vzácných náhrobků s bohatou barokní výzdobou ze 17. a 18. století. Nad kameny se shýbají větve stromů a za zataženého počasí se zdá, že pochovaným šeptají usmiřující písně. V zemi odpočívá a naslouchá i rabín A. Plaček.