Janáčkovu operu Příhody lišky Bystroušky zná snad každý. Ne všichni ale ví, kdo vydal knihu, která Janáčka inspirovala k napsání libreta. Tím spíš veřejnost netuší, kde slavná liška svá dobrodružství prožila.
To vám bylo tak; českého spisovatele, básníka a dramatika Rudolfa Těsnohlídka nadchla bílovická příroda natolik, že na čas upustil od psaní pesimistických, anarchistických a ostře kritických děl a jal se vyprávět románový příběh o lišce, kterou jeden revírník uloupil mámě lišce a uvázal ji na provázek ke psí boudě. Jenže zapomněl, že lištičky mají ostré zoubky a když mají strach, dokáží s nimi divy. Bystrouška tlusté lano přehryzala a utekla, po čase se usídlila v doupěti po jezevcovi a našla si fešného lišáka Zlatohříbka. Zkrátka konec dobrý, všechno dobré. Svět lidí je v díle podroben kritice, ta je však shovívavě vyslovena ústy zvířat, která porovnávají jeho konvence a nepřirozenost se svobodou a volností jim vlastní.
Rudolf Těsnohlídek bydlel nějaký čas v Bílovicích nad Svitavou. Dnes je po něm pojmenováno údolí, nacházející se asi kilometr na jih odsud. Úzké a hluboké údolí se vine podél potoka a je jednou z nejhezčích částí turistických tras v okolí Brna. Kromě Těsnohlídkova památníku stojí za vidění další dva: Josefa Ressela, lesníka a vynálezce lodního šroubu, a Stanislava Lolka, básníka a malíře, původním povoláním lesníka, jehož kresby inspirovaly Rudolfa Těsnohlídka k sepsání již několikrát zmiňované pohádky. Liška Bystrouška totiž původně vznikla jako slovní doprovod k cyklu Lolkových kreseb.