Severní Plzeňsko je krajem velmi rozmanitým, který skýtá mnoho možností pro návštěvníky různých povah a různých zájmů. Od Plzně se z širokého údolí řeky Mže, které je zemědělsky kultivované a hustě osídlené, postupně krajina zvedá směrem k severozápadu. Přibývá lesů a luk a ubývá stálých obyvatel. Na východě region ohraničuje údolí Berounky, hojně navštěvované vodáky, a na západě údolí Úterského potoka, vhodné pro pěší turistiku. Severní hranice naopak není nijak výrazná, na severozápadě vstoupíme do kraje stolových hor a ve východní části plynule přejedeme na Žatecko.
Rozmanitá a do jisté míry odlišná byla také minulost jednotlivých částí severního Plzeňska. Již od středověku se zde střetávali nebo potkávali různé osobnosti, společnosti i národy. Postupem staletí se odlišilo průmyslové okolí Plzně od zemědělského severu a lišil se také východ osídlený českým obyvatelstvem od západu, kde žilo etnikum německé. Severní Plzeňsko je ale hlavně krajem barokním, a tak našimi průvodci budou architekti 18. století, mezi kterými vynikají J. B. Santini a T. Haffenecker. Ti v krajině zanechali nesmazatelnou stopu v podobě klášterů, kostelů i zámečků. Je s nimi spojováno především Plasko s cisterciáckým klášterem, založeným v roce 1145 a ovlivňujícím dějiny zdejšího kraje až do konce 18. století. Cisterciáci se ale střetávali s Gryspeky na Kaceřově, který je zase vynikající památkou české renesance. V 19. století pak Plasko patřilo Metternichům a s výrobky jimi založené železné huti se v krajině také potkáváme dosud.
Ve 2. polovině 19. století se správní sídlo přesunulo do Kralovic, které jsou největším městem severního Plzeňska. Dnešní Kralovicko skýtá řadu turistických možností, od návštěvy hradu Krašov, prohlídku muzeí v Kožlanech nebo Mariánské Týnici až po výlety do přírody např. k Odlezelskému jezeru nebo do parku Rohatiny.
Vedle Plas se centrem barokního umění stal v 18. století také Manětín nazývaný perlou západočeského baroka. Manětínsko a Nečtinsko jsou krajem zemědělským s velkou hustotou lesů, krajem protkanými tzv. stolovými horami a Špičáky, ale také místem s honosnými panskými sídly v Manětíně, Rabštejně nebo Hradu Nečtinech a neuvěřitelným množstvím barokních kamenných soch.
Okolí Plzně výrazně ovlivňovala přítomnost tohoto velkého, dnes krajského, města a nedovolila vzniknout jinému většímu sídelnímu celku. 19. a 20. století přineslo výrazný průmyslový rozvoj řady lokalit, kde byl objeven kaolin a pak celého Nýřanska, které se stalo až do konce 20.století významnou enklávou hornictví. Dodnes je tato část severního Plzeňska hustě osídlenou a bohatší oblastí než regiony na sever od Plzně.
Severozápadně od Plzně existovala v minulosti celá řada malých panství, jejichž centry byly menší či větší zámečky. Jejich rozkvět zabrzdila ale 2. polovina 20. století, kdy odtud také odešla většina obyvatel. Cílem výletů a víkendových pobytů se po roce 1964 stala Hracholuská přehrada, zatímco k některým obnoveným památkám, jako např. zámku v Luhově, si teprve hledáme cestu.
Největším protikladem průmyslové Plzni je snad horní tok Úterského potoka s městečkem Úterý dodnes jakoby zapomenutým v údolí mezi lesy.
Putovat severním Plzeňskem můžeme autem, na kole s využitím několika cyklotras nebo pěšky a dokonce také po Berounce na lodi. Můžeme si tedy vybrat a vyrazit za poznáváním této zajímavé oblasti.