Oblast Svitavska leží v České vysočině na pomezí tří velkých horopisných soustav – střed, sever a západ patří České tabuli, východ patří horopisně Krkonošsko-jesenické soustavě a jihovýchod, jih a jihozápad náleží Česko-moravské soustavě. Česká tabule zde zasahuje svou podsoustavou - Východočeskou tabulí se svou částí Svitavskou pahorkatinou (S a Z má mírně zvlněný charakter s výškami od 350-500 m a JV zase podobu hřbetů s výškami až 500-650 m n. m.). Krkonošsko-jesenická soustava zde zasahuje svou Orlickou podsoustavou a její částí Podorlickou pahorkatinou (u Mor. Třebové to jsou hřbety s výškami kolem 450-600 m n. m.). Česko-moravská soustava zasahuje do jižních, JV a JZ částí okresu a to Českomoravskou vrchovinou s částí Hornosvratecké vrchoviny na JZ (mírně zvlněný ráz s výškami 400-500 m n. m.) a Brněnskou vrchovinou s její částí Boskovickou brázdou (sníženina u Jevíčka s výškami 300-350 m n. m.. Nejnižší nadmořská výška je 288 m n. m. (Cerekvice nad Loučnou – Litomyšlsko), nejvyšší nadmořská výška je na západním okraji oblasti, a to 780 m n. m. (Pustá Rybná – Poličsko).
Svitavsko je vlastně pomyslnou střechou republiky - prochází zde rozvodí Labe-Dunaj (tedy úmoří Severního a Černého moře), pramení zde řeka Svitava, která je zde ústředním tokem a dále odtéká na jih spolu s přítokem Křetínkou do Svratky a dále do Moravy. Na sever zase odtékají Loučná, Třebovka a Desná směrem do Orlice a dále do Labe. Třebůvka a Jevíčka odtékají na východ do Moravské Sázavy a dále do Moravy. Na JZ odtéká Bílý Potok do Svratky a tedy dále do Moravy. Bohaté zásoby spodních vod z jižních částí Svitavska využívají dva dálkové vodovody pro město Brno. Na severozápadě je rozsáhlé území součástí ochranného pásma podzemních vod tzv. Vysokomýtské synklinály.
Značně rozdílné jsou i klimatické podmínky na Svitavsku. Zatímco Poličsko vykazuje drsnější, studenější klima se silnými větry, na sousedním Litomyšlsku je klima mírnější, teplejší a vlhčí. Nejteplejší oblastí je potom okolí Jevíčka (oblast Malé Hané). Severozápad a jihovýchod mají průměrnou roční teplotu vyšší než 7 °C a průměrný úhrn srážek cca. 600 mm, střední část oblasti je vlhčí a vyznačuje se průměrnými teplotami mezi 6-7 °C. Ještě chladnější a více srážkový je jihozápad, který má vyšší nadmořskou výšku.
Území je charakteristické značnými rozdíly v kvalitě životního prostředí. Nejhorší stav je celkem logicky ve všech větších městech, ale ze všech těchto měst jsou poměrně snadno dosažitelná místa s kvalitním prostředím. Největší rozloha přírodních parků se nachází na území Moravskotřebovska – Jevíčska, rovněž přírodní památky jsou nejvíce zastoupeny právě v tomto regionu. V dávné minulosti bylo toto území pokryto hlubokými lesy, objevilo se zde i několik lokalit nejstaršího prehistorického osídlení, včetně hradišť nad údolím vodních toků (Opatovské hradiště, Křenovské hradiště). Ve středověku byly nejdříve osídleny oblasti kolem Litomyšle, Jevíčka a Moravské Třebové, teprve později okolí Poličky a Svitav. Procházely tudy obchodní stezky střežené soustavou hradů (Svojanov).
O Svitavsku lze konstatovat, že leží tzv. na pomezí – procházela tudy historická zemská hranice mezi Čechami a Moravou, která často dělila obce na dvě rozdílné části (Česká a Moravská Radiměř). Proto Poličsko a Litomyšlsko patřily do Čech, naproti tomu vlastní okolí Svitav, Moravskotřebovsko a Jevíčsko náležely na Moravu. Od poloviny 13. století zde probíhala úspěšná kolonizace, a to německým obyvatelstvem. Vznikly tak postupně zárodky největšího německého jazykového ostrova v pozdějším Československu - Hřebečska (Schönhengstgau). Ostrova, který po celou dobu své existence vykazoval specifické historické, etnografické i hospodářské zvláštnosti. K hranici zemské tak na Svitavsku přibyla i hranice jazyková. Navíc, tak jak se postupně dotvářela katolická církevní správa, vznikala i hranice církevních diecézí – v blízkém okolí Svitav se tak setkávají hranice olomoucké arcidiecéze, brněnské a hradecké diecéze.