Při cestě do středních Krkonoš si můžeme vybrat mezi několika staletými stezkami, které se vinou po svazích a spojují klidné luční enklávy s podhůřím, nebo moderní silnicí, jejíž stavbou lidé zkrotili kdysi divoké a nepřístupné údolí Labe, přirozenou osu oblasti mezi průmyslovým a správním centrem Vrchlabím, sídlem Správy Krkonošského národního parku, a mondénním sportovním a rekreačním střediskem Špindlerův Mlýn.
Mezi nejnižšími a nejvyššími místy oblasti je rozdíl více než jedenáct set výškových metrů. Od rovných luk v podhůří, přes bukové a smrkové lesy, klečové „lesy“ až na travnaté pláně a kamenité vrcholy nás provází šumění vod Labe a jeho přítoků. Voda odsud doslova spěchá. Aby neškodila, je na mnoha místech zpomalována a zdržována rozsáhlými kamennými stupni a hrázemi. Největším vodohospodářským dílem je romanticky pojatá přehrada v Labské. Kilometry kamenných hrázek se však táhnou i mezi loukami a lesy – kamení bylo třeba odklidit při zřizování luk na strmých svazích. Neopakovatelnou atmosféru letních luk pod vysokou oblohou slibují Klínové Boudy, Rennerovky a další skupiny bud, založené před několika sty let.
Některé louky však v posledních desetiletích pohltil zpátky les a objevování opuštěných míst, kam vedou zarostlé chodníčky, může být pravým dobrodružstvím, střídajícím vděčné výlety na hřebeny. Tajemné šero rozsáhlých lesů je rozčleněno hustou sítí novodobých cest, z nichž mnoho v zimě hostí lyžařskou stopu, a sjezdovými tratěmi několika skiareálů.
Pod hraničním Slezským hřbetem si však Labský důl a důl Bílého Labe uchovaly své majestátné kouzlo. Široké cesty se stávají užšími a užšími a například k Vysokému Kolu, nejvyšší hoře oblasti, vedou jen kamenné chodníky. Za náladou velehor, k níž patří setkání kamenných moří s nebem uprostřed ostrova arkto-alpínské tundry, jímž vrcholy Krkonoš jsou, tu není daleko. A vlastně ani příliš vysoko…