Kolínsko, Poděbradsko a Nymbursko… rovinatý kraj úrodné černozěmě, kde na polích spatříme růst zeleninu, kraj slunečnic a ovocných sadů, kraj hojných úrod. Borovicové lesy s písčitou půdou jsou protkány sítěmi cest a stezek, které nás zavedou do přátelských vesniček i osad. Lužní lesy při Labi, zas mimo svého rostlinného a živočišného bohatství, často skrývají pozůstatek nějakého prastarého hradu či hradiště, se zajímavou historií.
Je to kraj pramenů, z nichž mnohé tryskají stranou od měst i vsí a lidé si k nim jezdí na kolech s kanystry. Další prameny daly vznik lázním Poděbrady, jiné zas dnes již zaniklým lázním v Sadské.
Je to kraj Bohumila Hrabala, v němž se v mnoha hospůdkách dočkáme postřižinského piva a při jeho pití se můžeme čekat, že si k nám ke stolu přisedne některá z nám důvěrně známých postav tohoto spisovatele.
Je to kraj hrdých, avšak Přemyslovci poražených Slavníkovců, z jejichž řad pocházel i první pražský biskup českého původu – Vojtěch. Rod sídlil na hradišti Libice nedaleko soutoku Cidliny a Labe a Přemyslovci, pro které představoval silné a tedy nežádoucí konkurenty v souboji o moc, dali Slavníkovce vyvraždit.
Své počátky hluboko ve středověku má i zdejší městečko Kouřim. Pověst uvádí, jak přišlo k svému názvu: praotec Čech zůstal na Řípu a jeho bratr kníže Lech odešel na Kouřim, kde se usídlil a odkud dal pak bratrovi kouřem znamení. Odtud tedy Kouřim. A aby byla „přítomnost“ Lecha v Kouřimi potvrzena, je nedaleko Kouřimi tzv. Lechův kámen. Říká se o něm, že tomu, kdo jej na Štědrý den obskáče po jedné noze, se otevřou poklady pod ním ukryté. Je to kraj, který si zamiluje srdce snad každého cestovatele. Kraj, který našemu srdci řekne, abychom se sem opět vrátili. Vždyť na srdce jsou Poděbrady… Kolínsko, Poděbradsko a Nymbursko… mnohé o tomto kraji napoví i zdejší krajové písně: „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině, šenkuje tam má milá, má panenka rozmilá, šenkuje tam ve víně…“ Rovina tu zůstala, avšak zdejších vinic podstatně ubylo. A to se rozprostíraly i v okolí Sadské či Kostelce nad Černými lesy. „Žádná holka z Polabí, z Polabíčka, bez jízdního kola by, bez bicyklu, ani chvíli nebyla, ani chvíli nebyla…“ A to je pravda ! Kolo tu má každý a zdejší babičky a dědy potkáme na vskutku unikátních veteránech. Například v Poděbradech prakticky neexistuje městská doprava, neboť tu každý jezdí na kole, takže pokud zde budeme pátrat po zastávkách MHD, budeme pátrat marně. „Pístecká hospoda, z drobného kamení, kdo do ní vejde, pro obveselení…“ Ano, v Pístech je velmi dobrá hospůdka, točí tu Postřižinské pivo a mají i ledacos dobrého k snědku. Pokud obec navštívíme v létě, tak u místního fotbalového hřiště najdeme i další hospůdku, kde se i griluje a sedí se venku…