Opavsko zaujímá celou dolní část povodí řeky Opavy a jejich přítoků, jižní částí dosahuje až k řece Odře. Leží na rozhraní dvou geomorfologických vrstev – krkonošského a karpatského masivu. Území vymezuje na severovýchodě státní hranice s Polskem, na jihu hraničí s Ostravskou průmyslovou aglomerací a Novojičínskem, ze západu s ním sousedí Bruntálsko.
Z geografického pohledu je Opavsko vytvářeno jesenickým podhůřím, které do oblasti vstupuje od Bruntálu a Horního Benešova a přechází do Opavské pahorkatiny, jejíž východní část je poměrně plochá Hlučínská pahorkatina. Tato morfologie krajiny rozděluje Opavsko do tří charakteristických podoblasti se specifickými přírodními i kulturními znaky: Je to Hlučínsko, Vítkovsko a vlastní Opava s okolím (užší Opavsko).
Samotná Opava s blízkým okolím zaujímá plochu Poopavské nížiny a je přirozeným centrem Opavska. Osou podoblasti je řeka Opava, v jejíž blízkosti leží většina sídel. Poměrně plochá krajina je vysoce zemědělsky zkultivována a využívána, jen malá část je zalesněna. Většinu zdejších sídel obývá autochtonní české obyvatelstvo, které má své kořeny hluboce zapuštěné v historii, datující se již od 13. stol. jež si udržuje staré tradice. Výjimku tvoří samotná Opava a několik okrajových obcí směrem ke Krnovu, u nichž v minulosti převážil německý živel, jež byl nahrazen novými obyvateli až po druhé světové válce. Opava v celém svém historickém vývoji dosáhla vysoké kulturní a společenské úrovně, kterou si podržela a ještě i povýšila i po výměně převážné části svých občanů. Hlavní turistické atraktivity užšího Opavska nabízí město Opava a jeho památky, blízký Hradec nad Moravicí a Raduň se svými zámky a přírodními parky, k poznání přírody láká Arboretum Nový Dvůr a naučná stezka Hvozdnice u Otic.
Hlučínsko">Hlučínsko je charakterizováno rozsáhlými intenzivně obhospodařovanými zemědělskými plochami s menšími lesními porosty. Mimořádným dojmem působí uspořádaný vzhled vesnických sídel, v nichž převažuje nová moderní zástavba a vysoká upravenost prostranství kolem domů. Má to svou příčinu v povaze zdejších obyvatel, kteří téměř po dvě století byli vystaveni silnému tlaku německého prušáctví, když po rozdělení Slezska v r. 1742 Hlučínsko připadlo Prusku. I přes patrné německé vlivy si však obyvatelé uhájili vlastní český (zde však nazývaný moravský) jazyk a katolickou víru, nabyli však také určité osobité povahové rysy – šetrnost, pracovitost, pořádkumilovnost, ale i touhu po veřejné prezentaci. Hlavními atraktivitami podoblasti jsou zámek Kravaře, komplex pevností vybudovaných v letech 1935-1938 na obranu Československa a areál pro vodní sporty v Hlučíně.
Vítkovsko s městy Vítkov a Budišov nad Budišovkou charakterizuje členitý terén Vítkovské pahorkatiny, která již náleží k Nízkému Jeseníku. V podoblasti jsou rozsáhlé lesní plochy, které obklopují vesměs menší zemědělské plochy a méně obydlené vesnice, na nichž jsou dosud patrné pozůstatky druhé světové války. Protože zde žilo téměř výhradně německé obyvatelstvo, došlo po roce 1945 k jeho úplné výměně, noví osídlenci zde však ještě zdaleka nestačili úplně zakořenit. Hlavními atraktivitami je zde – kromě obou uvedených měst – krásná příroda, zejména v údolí řeky Moravice a v okolí od Hradce nad Moravicí po Kružberskou přehradu, jež tvoří vyhlášený Přírodní park Moravice patřící k našim nejmalebnějším krajinám.