Žulovsko

Přes Špičák na Nýznerovské vodopády

Prvním bodem při česko-polské hranici v krajině, kde se na jihu pozvedají roviny v Žulovskou pahorkatinu, je město Žulová. Původně zde stála slovanská osada, poprvé zmiňovaná v roce 1290, v roce 1793 povýšená na město. Od 18. století bylo město známé svou plátenickou výrobou, o století později zejména jako centrum nálezů žuly. Čemuž napovídají také četné kamenolomy v této oblasti.

Nad městem můžeme objevit stejnojmennou zříceninu hradu. Ten byl zdejším dopisovatelům známý již od konce 13. století. Hrad s ochrannou funkcí byl bohužel pobořen ve třicetileté válce, proto se nám do dnešních let dochoval jen hradní most a věž. Ta byla později zvýšena o čtyřbokou zvonici. Roku 1810 zde byl vybudován barokní kostel na hradním prostranství a příslušná zvonice mu slouží jako věž.

Ze Žulové pokračujeme zhruba 6 km na hraniční horu Špičák. Z výšky 957 m n. m. se nám naskýtá dobrý rozhled. Pod sebou vidíme Žulovskou pahorkatinu jako na dlani.

Vodopády Stříbrného potoka alias Nýznerovské vodopády

Po hraničním štítu postupujeme dále. Procházíme přes vrcholy Pomezný a Břidličný vrch. Po 4,5 km ze Špičáku staneme u Vodopádů Stříbrného potoka, přírodní památky chráněné od roku 1968. Tyto vodopády, nazývané též Nýznerovské, patří k nejkrásnějším v Jeseníkách. Tato soustava kaskád a peřejí v romantické soutěsce nad ústím Bučínského potoka dosahuje celkové výšky 14 m, nejvyšší stupně jsou 3 m vysoké. Vznikly na prahu, tvořeném odolnější horninou žílou amfibolického gabra. Díky poměrně vysokému průtoku jsou Nýznerovské vodopády velmi působivým přírodním jevem. Přístup k hornímu stupni je opatřen schody.

První okruh okolo města Žulová jsme uzavřeli u infocentra. Po červené pokračujeme směle dál a po 4,5 km staneme na nevelkém (425 m n. m.) kopci – Hradisku. Z okolí jsou krásné výhledy do romanticky uspořádané krajiny.

Do míst opředených legendami

Zřícenina hradu, dříve jmenovaná jako Kaltenštejn, zde byla vystavěna již koncem 13. století. Majitelé hradu tu koncem 14. století nechvalně prosluli jako loupeživí rytíři. Majitel hradu v roce 1440 unesl krásnou dceru králova hejtmana v Kladsku. Vojskům vratislavského biskupa se ale podařilo hrad dobýt, pachatele zajmout a krutě mučit. Poté byl hrad stržen a jeho kamení použito jako stavební materiál na Jánský vrch.

Z Hradiska se vydáme dál. Necelé 2 km klesáme otevřenou krajinou a až v posledním úseku lehce stoupáme do obce Černé Vody. Ves byla prvně zmiňovaná roku 1291. V obci nalezneme kostel Panny Marie i pozdně renesanční zámeček z počátku 17. století, přebudovaný na školu.

V okolí obce nalezneme lomy na žulové balvany. Jeden takový je například v lese Bažantnici na kótě 382 m. Za 2. světové války ve zdejších dolech pracovali francouzští vojáci.

Na konci Černé Vody u autobusové zastávky odbočují dvě polní cesty, jdeme levou z nich. Po asi 800 metrech se dostáváme k lomu. Kamenný lom, o rozloze 20 x 100 metrů je hojně využívaný ke koupání a táboření. V současné době tento lom objevili také vyznavači potápění.
Po dalších 3 km po zelené turistické značce stojíme na Smolném vrchu (404 m n. m.). Vrch je v obecném povědomí spíše jako Venušiny misky, dle erozních útvarů na jeho vrcholu. Smolný vrch patří k velmi tajemným místům. Jeho vrchol i západní strana by se daly pokládat za skalní město. S jeho pozoruhodnými drobnými i většími skalními tvary (skalní mísy, sedadla, výklenky, aj.) se pojí řada legend. Všechny tyto prohlubně byly dříve vykládány jako pohanská obětní místa.

Město Vidnava se před námi vynoří po dalších 5 km severním směrem (kolem smírčích křížů i stanové osady). Místo leží takřka na polských hranicích a také o něm koluje řada mýtů. Napomáhají tomu Vidnavské mokřiny, bludné kameny a nálezy zkamenělin kolem města. Gotický kostel ve Vidnavě nám zachoval velmi ceněný gotický portál v západním průčelí chrámu. Kostel pochází z 13. století, ale byl mnohokrát opravován a přestavován, takže nynější loď pochází až z doby kolem roku 1830.

Malý rybník je naší další zastávkou při zpáteční cestě. Z Vidnavy jsme ušly přes 6 km jižním směrem. Tento rybník je menším bratrem Velkého rybníka, který nám své vodní zrcadlo ukazuje o 1 km dále po modré turistické značce.

Boží horu nalezneme po dalších 2 km. V nadmořské výšce 525 m n. m. máme celé Javornicko, Rychlebské hory i samotný počátek a konec cesty – Žulovou jako na dlani. Na vrcholu dříve stávala kaple, tu ale v roce 1856 vystřídal kostelík.

Naše putování za vodopády i legendami opředená místa se uzavírá opět ve městě Žulová.