Dnes je 25.6. a svátek má Ivan
05 05 – 25 07 (2010)
Dům umění města Brna
Co dnes zbylo z lákavé budoucnosti popisované starými vědecko-fantastickými romány a technickými časopisy? Není toho mnoho; dílčí technologické úspěchy zastiňuje skepse nad pokrokem jako takovým. Dnešní magazíny dál popisují neuvěřitelný svět zítřka, ale ve skutečnosti se omezují především na dokonalejší spotřební elektroniku či pokroky v medicíně. Představovat si komplexní změnu světa, jeho sociální a politické struktury, si dnes troufne málokdo. Byly však doby, kdy byl lidem právě takový radikálně jiný a lepší svět slibován a kdy se pokusům o jeho předvídání věnovaly zástupy umělců, vědců a kulturních pracovníků. Součástí komunistické propagandy zejména po druhé světové válce byl příslib rychle se blížící komunistické společnosti, k níž jednotlivé země světa dříve či později dospějí vlivem vědeckotechnického vývoje společnosti a morálního zrání jednotlivců.
Dnes jsou tyto představy nahlíženy se směsí soucitu, pobouření a nostalgie. Jaký svět zítřka byl lidem slibován a jak tato vidina postupně ztrácela své kontury, až se proměnila ve vlastní karikaturu, o tom pojednává výstava a kniha Planeta Eden. Společenská utopie se v druhé polovině padesátých let minulého století rychle proměňovala v utopii
technickou. Úspěchy při dobývání kosmického prostoru byly tak omračující, že se brzká migrace lidstva
do okolního vesmíru zdála být otázkou nejbližších desetiletí. Také tento sen o vesmíru však začal být
v průběhu šedesátých let korigován a ztrácel svůj utopický pel. Pokorně se vrátil do románů a filmů
science fiction a přestal být tématem pro nejširší veřejnost.
Další službu prokázala hypotetická budoucnost pro socialistickou kulturu padesátých a šedesátých let
tím, že se stala místem, odkud bylo možné s odstupem pozorovat tehdejší současnost – ať již se
záměrem uměleckým, nebo satirickým, což dokládá nebývalá míra futuristického humoru v tehdejších
časopisech.
Proměny a varianty vizuálního líčení budoucnosti a tvůrčího nakládání s jejími elementy
v Československu postihuje expozice Planeta Eden, která je rozvržena do sedmi částí.
Film – kolekce plakátů k vědecko-fantastickým snímkům ukazuje, že i těmto žánrům se věnovaly
špičky domácího grafického designu. Plakátové plochy se v období totality staly jedním
z nejsvobodnějších platforem výtvarného vyjadřování. Sbírku doplňují ukázky kostýmů Teodora Pištěka
pro film Zítra vstanu a opařím se čajem a seriál Návštěvníci.
Svět zítřka – reprodukce představ o podobě příštích tisíciletí. V módě byly především vize racionálního
města-stroje kombinovaného s ideály města zahradního. Za naprostou samozřejmost se považovalo
přizpůsobení všech přírodních živlů potřebám člověka.
Technika vítězí – jak dokládají vystavené originály a reprodukce, lety do vesmíru byly zřejmě
nejvýraznějším tématem při zobrazování technických možností budoucího člověka. Zároveň pro
tehdejší mládež nahrazovaly svět divokého západu či exotických krajin z málo dostupné klasické
dobrodružné literatury. Sekce obsahuje originály vědecko-fantastických ilustrací Zdeňka Buriana a
Teodora Rotrekla.
Sluneční město – zvláštní úsilí bylo vynakládáno na podchycení imaginace nejmladších vrstev
společnosti. Výrobci hraček z Československa a okolních socialistických zemí se snažili nezůstat
pozadu za vývojem techniky a přinášeli na trh pestrou škálu lunochodů, lunárních vozidel, kosmických
lodí a paprskometů. Fiktivní výpravy do kosmu plnily stránky dětských časopisů a základní rozdělení
světa na kapitalismus a komunismus pochytila dětská generace nevědomky z četby populárních knih o
Neználkovi.
Mezi Radarem a Labyrintem – nevelká část českých výtvarných umělců (Teodor Rotrekl, Dobroslav Foll,
Vladimír Kovářík a další) cítila rozvoj techniky jako výzvu k tematizaci vlastní volné i ilustrační tvorby.
Zároveň se objevovaly snahy jít proti přehnaně uniformnímu pohledu na budoucnost a konkrétnost
literárních vizí vyvažovat abstrakcí, čehož příkladem je zejména antologie Adolfa Hoffmeistera
Labyrint z roku 1962. Témata budoucnosti, ovšem v kritické podobě, se objevily i v díle Pavla Brázdy a
Věry Novákové. Julius Koller byl fascinován reflexí kosmických námětů v populární kultuře.
Retrofuturismus – současní výtvarní umělci nemohou ignorovat utopické přísliby, které byly součástí
jejich dětství. Výběr z jejich díla ukazuje, jak výrazný vliv na ně měly knihy o Neználkovi či první úspěchy
sovětské kosmonautiky a jejich mediální mytizace.
Projekt Planeta Eden doplňuje stejnojmenná kniha s bohatým obrazovým doprovodem, která
v jedenácti kapitolách podrobněji rozpracovává a dokumentuje jednotlivá témata a formy jako sci-fi
ilustrace, film, komiks či reflexe motivů v populární a vysoké kultuře.
