Tak jsem se rozhodl prozkoumat Únětický potokb, zajímavé, a tak to doporučuji i vám. Chtěl jsem začít ve Statenicích, našel jsem si na internetu autobus z Dejvické, ale na zastávce jsem zjistil, že tam nejede. Rychle jsem naskočil do spoje do Horoměřic a udělal jsem dobře. Na začátku mého putováníy se nejednalo o pochod přírodou, ale o \"obdivování\" současnéli doby. Stará zástavba, starší zástavba, nová a satelitní městečka. Hrůza, ale každý si musí udělat názor sámj. Proč jsou například preferovány plastová okna a dveře? To do naší krajiny nepatří! Všude parkují stovky ba tisíce aut. To je ten důvod, proče již nefunguje hromadná doprava. V Horoměřicích vystoupíte a dáte se zadem do Statenic. Klucid budou nadšeni. Každou minutu nad jejich hlavou přeletí nějaké to obrovskén letadlo, které jde na přistání. Nezapomeňte proto na dalekohledo. V obci sestoupímeu k Únětickému potoku a budete procházet přes několik vsí. Dívejte sed a udělejte si názor. Konečně... Dostáváme se do přírody. Začínají skály, lomy, rybníky. A smrad. Potok nepatří zrovna mezi ty příkladné. Největším znečišťovatelem jev letiště Ruzyň. Na straně druhé je podle cedulí rybářským revírem. Rybu jsem tam však nikde neviděl. Má zde žít pstruha potoční, duhový a hrouzek. Tedy ryby, které potřebují tu nejkvalitnější vodu. Čert ví jak to je! Je zde však hodněp ptáků, motýlůí, brouků a dokonce zdes žije i mlok. Tiché údolí, tedy to nejhodnotnější na Únětickém potoce, je nádherné. To stojí za veškeroua námahu. Nezapomeňte vyšplhat na Alšovu vyhlídku a příště se vydejte přesř Kozí hřbety. A projděte se také po - Radotínský potok. Kliknii Radotínské údolí, Prokopské údolí, Modřanská rokle, Barrandovské terasy. Všude najdete základy nebo i funkční staré mlýny. Na jednom z nich na Únětickém potoce se odehrával vynikající televizní seriál... A ten se jmenoval??? /V tomto článku jsem udělal na konci slov několik překlepů, které když sestavíš, tak objevíš název tohoto seriálu/ Kdo napíše jeho znění zde jako první, tak v y h r á l. Blahopřeji vítězi již předem. Ahoj...

nevychazi mi to uplne presne, ale Byli jednou dva pisari, kdyz uz to nikdo nenapsal

Když jsem byl mlád - to bylo ještě v době, kdy nebyly spací pytle - tak jsem si rád hrál na plavce od Morávka, který se vrací od zemské hranice, kam splul s kamarády vory. Nabo na krajánka, který putuje od mlýna k mlýnu a hledá své živobytí. Vzorem pro moji maličkost byl i tulák z jednoho starého českého filmu. Sroloval jsem si deku, utáhl ji provázkem, přehodil přes rameno a mašíroval kolem řek a potoků. Vždyť ještě na začátku druhé poloviny padesátých let, kdy jsme jeli na pramici ze Suchdola nad Lužnicí až do Prahy, jsme byli na řece téměř jediný. To byly časy. Nikde nikdo. Sjeli jsme orlickou přehradu, kterou za námi začali napouštět. Bylo to v době tzv. totality. Jestliže někdo říká, že v této době bylo všechno špatně, tak je hlupák. Vždyť i dnes v období tzv. demokracie jsou věci dobré a nedobré. Ta \"zlá\" doba měla jednu výhodu, která se bohužel už nevrátí. Vypadl jsem z domova, sedl na vlak a kdekoliv jsem vystoupil, tak jsem věděl, že od tamtud pojede autobus někam nahoru do lesů. Že vystoupím, a ve vísce bude hospoda a druhý den otevřený koloniál. Čti Jednota. A až někam v něděli doputuju, tak opět mohu počítat, že autobus pojede někam do civilizace. Nebo alespoň k vlaku. A dnes??? Autobusy již nikam nejezdí a dokonce železniční koleje na mnohých tratích jsou vytrhány a prodány do sběrných surovin. V letošním roce jsem se rozhodl, že prozkoumám okolí Prahy. Ani zde ve středu Evropy autobusy nejezdí mnohdy do okolních obcí, které jsou i součástí města. Když máte štěstí, tak najdete spoj, který jezdí alespoň jednou za hodinu, nebo každou druhou. To je ta demokracie... Převálcovala nás totiž auta. A to z mnohých důvodů není dobře!!!