Tato krásná obec,začátek i konec krásných výletů,hlavně do S pískovcových skal NP Česko-saského Švýcarska,měla i velký kostel,jednolodní,přestavěný v 18.stol.v barokním slohu.Kostel byl zasvěcen sv.Martinovi,což byl i patron této vesničky.Po kostele zůstala zarostlé místo,z části zastavěné moderní (ze 70-tých let min.stol.)bývalou prodejnou apozději přestavěnou na hospodu.Kostel byl zbourán v 70-letech. Zůstala jen budova barokní fary,kde je nyní středisko katol.mládeže farnosti Rumburk.

Tato malá obec,převážně dnes osídlena trvale i přechodně,chalupáři,měla kdysi nejen kostel,faru,ale i školu.Ta fungovala do r.1985 jako malotřídka,později byla zrušena a pomalu chátrala.Někdy v roce 1991 ji od obce Staré Křečany zakoupila Celní správa(GŘ Cel Praha) a po rekonstrukci sloužila někdy od podzimu 1991 ja Stanice celní stráže pro oblast brtnických skal,kdy se začínalo rozvíjet novodobé pašování různého zboží z Německa a nepřehledný terén sloužil i k ilegálním přechodům st.hranice pro utečence hlavně z Asie.To vydrželo do zrušení CS a stanice cca do r.2000.Po krátkém jednání se sousedním ÚSP byla budova této školy předána tomuto ústavu a tím se zabránilo jejímu zdevastování a zničení,což jiné malé školy ve výběžku kolem Šluknova takové štěstí nemělynapř.Severní,Lobendava,Mikulášovice dolní apod.)

Jak název obce naznačuje,tak v okolí,které patřilo k nejdivočejším územím bývalé c.a k.monarchie Rakousko-Uherska a dlouho před tím,území dnešní vesničky bylo pojmenováno po medvědech-brtnících(Zeidler),o který se staré letopisy zdejšího kraje zmiňují.Medvěd brtník nebyl jistě jedinou vzácnou zvěří zdejšího kraje,ale byl to např.i rys ostrovid,který ve zdejších pískovcových skalách byl vysazen někdy v 60-tých letech minulého století,neboť původní populace rysů ze zdejších hlubokých lesů a skal byla vyhubena v druhé polovině 19.století,medvěd pak byl poslední zastřelen někdy začátkem 18.století právě ve zdejších skalách.Poslední vlk zdejšího kraje byl zastřelen cca 10 km západně od zdejších skal a to v Sebnickém lese za zemskou hranicí v Sasku někdy kolem roku 1766.Dodnes je tam v lesích kámen Volfstein,kde je datum zástřelu zaznamenán.Ve zdejších lesích ještě v minulém stoleteí cca v roce 1965 byl i spatřenjeden z posledních tetřevů hlušců ze zdejší populace.Ochočeného tetřeva hlušc bylo možné spatřit i u hájenky na odbočce silničky na Tokáň,což je oblast,která pokračuje od severu od Brtníků,přes Kyjov a Zadní Doubici.Jsou zde opravdu kouzelná místa,jen je zapotřebí mít oči otevřené.Je možné,že v údolí Brtnického potoka na soutoku s Křinicí spatříte černého čápa a v noci,pokud se zdržíte(což ve statutu NP již není dovolené..)lze spatřit nebo spíše slyšet i výra velkého.

Přijedete-li vlakem do Brtníků od Mikulášovic tak již před stanicí se Vám otevře pohled na kopec Vlčí Horu s rozhlednou.My ze stanice projdeme kolem fary a zbořeniště kostela do vsi a kolem bývalé Národní školy,pak stanicí Celní stráže a nyní jednou budovou místního Ústavu pro děti(býv.ÚSP) vyjdeme nad obec a po lesní cestě kolem zbořeného zámečku na Šternberku se vydáme na různé trasy v této části Národního parku.Za zmínku stojí Velký Pruský tábor,který v dobách válek sloužil místním jako útočiště před procházející a rabujícími vojsky.

není vůbec turisticky značen.Já ho přešel.brtnický hrádek jsem objevil jen intuicí.Zámeček jsem našel jen studiem literatury.Pěkné staré fotky na www.zanikleobce.cz a ve fotogalerii obce Brtníky.

Pokud vyjdete od zničeného barokního zámečku Sternberk,kde je snad ještě i hájenka z nedávné doby směrem do údolí Vlčího potoka k tzv.Turistickému mostu,tak pokud dobře koukáte,tak průrvou,která vypadá,že se tam \"sjedete\" po zadku až pod skály,když včaas \"zabrzdíte,tak vpravo uvidíte hlavní plošinu.Cca ale po 50 m od hlavní cesty je také nepřehlédnutelná pěšina vlevo,před náhlým poklesem terénu a dostanete se k průrvě mezi dvěma skalami,kdy trochu napakovaný turista musí shodit krosnu,je to max široká průrva do 50cm,a tak se dostanete na sklaní schodiště a z něho vydíte celé to krásné skalní \"obydlí\" dávných utečenců,kteří se sem schovávali s dobytkem .Snad poslední zaznamenaný pobyt,mimo několika loupežníků v 19.a 20.století,se zde lidé z nedalekých vesniček shovávali někdy v 18.století před pruskými vojsky,která přes tento kraj kdysi v době rakousko-pruské války táhli sem a tam.Dokonce u kamenného schdiště je malý výklenek,kde se měla narodit v té době nějaké selce dcera Anna,ale umřela a byla proto zde i snad pochována.Kdy jsme do tohoto místa chodívali začátkem 60-tých let v minulém století,tak hlavní cesta vedla kolem hraničního pásma,označeného cedulemi a také zde v té době rostlo velice bujné borůvčí,která vzalo za své v době kyselých dešťů po roce 1975.Je tajé pravdou,že Pruský tábor a odbočka skalní rozsedlinou byl značen zelenou turistickou značkou.V zimě se nad skalní plošinou na okraji skalní střechy dělá jemný závoj z rampouchů.i když větší ledové opony a sloupy jsou k vidění na jiných místech.Je také pravdou,že ve Velkém pruském táboře se dá v pohodě přečkat deštivé přeháňky.Malý pruský tábor je nedaleko ,ale je to také místo,kde se dá přečkat nepohoda.Hodně zdaru v hledání těch skalních krás,vždyť to je na tom to krásné...