Už je to tady... Vycházíme ze zátočiny a krása překrásná. Zřícenina hradu Krasíkov nás zdraví. Jsme utahaní a strašně moc nás bolí prdele. Tedy zadní část těla, včetně stehen. Ty koně nám byl čert dlužen. Dvůr Krasíkov. Přicházíme k bráně a tam úplně nepopsaná hospodská cedule. Všude zavřeno, pouze nějaký řemeslník opravuje u domku fasádu. Vstupujeme do rozbombardovaného statku, kde nás srdečně vítají kozy, kůzlata a dva němečtí ovčáci v kotcích. Nikde nikdo. Jen nové hospodské stoly pod deštníky svatého Bernarda. \"My chceme pivo. My máme hlad. Kde jsou ty zrzohlavé Maud.\" Dovolte takové malé odskočení ze Dvora do civilizace. Trempuji, vandruji, po celý svůj téměř sedmdesátiletý život. Bejvávalo dobře, bejvávalo nás hodně, teď již nikoho nepotkávám. Nepočítám ty taky trempíky, kteří vystoupí z vlaku, vstoupí do hospody, už ani ty kytáry nejsou, pak někde zalehnou, a čekají až hospodský roztočí ranní dávku. Někteří kamarádi již jsou tam někde nahoře. Další se opírají o berle a ti ještě schopní koukají jak to udělat, aby mohli s mojí maličkostí vyrazit na vandr. Ale... \"S Burlíkem nikam nepojedeš. Já vás znám. Budete se vožírat, honit ženský, utrácet peníze a ještě tě někde chytne infarkt. Kdo ti tam pomůže? Ty si myslíš, že von se vo tebe postará, když sloužil u té polní nemocnice? Hovnajs, ten starý vochlasta, děvkař, se na tebe vy....!\" A to prosím já jsem abstinent a nekuřák. Jó žena je žena. \"Na chatě je potřeba natřít plot, vobránit kompost, vopravit komín a ještě jsi nespravil ten altán! Až to uděláš, tak si můžeš zajít do hospody na limonádu!\" Začátek a dokončení včetně fotek na burle.blog.cz