Přírodní památka Bašta

Mezi Stupnem, Radnicemi a Vejvanovem na Rokycansku se rozkládá z historického hlediska velmi významná radnická karbonská pánev. Vyskytovaly se zde vydatné sloje černého uhlí, které se těžily v tektonicky oddělených dílčích pánvích.[/]
Historie těžby uhlí v radnické pánvi začala v roce 1545. Uhlí zde bylo rozsáhle dobýváno již před třicetiletou válkou. Další velký rozmach těžby pak počíná v druhé polovině 18. století. Uložení zde bylo velmi mělko pod povrchem, a tak se dobývalo povrchovým způsobem. Pozoruhodný byl způsob těžby hlavní sloje. Ve štolách ve větších hloubkách bylo těženo uhlí tzv. Břaskou metodou – etážově. Ta spočívala v postupném dobývání sloje zdola nahoru po etážích. Vydobytý prostor se založil hlušinou, na které dělníci stáli a těžili další vyšší etáž. [/]
Těžba mezi Stupnem a Vranovicemi se soustředila v tzv. břaské uhelné pánvi na ploše pouhých 2 kilometrů čtverečních téměř po dvě století. A právě do tohoto prostoru se můžeme jít podívat na významnou přírodní památku Bašta. Nejprve nás zde upoutá komplex hornických domků a budov bývalé třídírny uhlí. Objekty jsou však buď zpustlé, nebo přestavěné na jiné účely. Nejzajímavější je tak přímo prostor přírodní památky, která leží napravo pod silnicí při žluté turistické značce od Stupna. V těchto místech – prostoru dolu Kliment – se těžilo uhlí ještě v roce 1965, těžba v okolí Břas ustala definitivně v roce 1969. Již v roce 1972 zde vznikla přírodní památka o rozloze 0,06 ha. A co zde vlastně můžeme spatřit zajímavého? Pod stříškou si máme možnost prohlédnout výchoz černého uhlí o mocnosti sloje 460 cm. Na první pohled je návštěvníkovi nápadné, že sloj je uložena velmi mělko pod povrchem, od povrchu ji odděluje jen slabá vrstva šedavých hlín s drobnými valounky. To byl typický rys radnické pánve, kdy na jejích okrajích mocnost nadloží slábla a sloje vystupovaly přímo na povrch.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama