Z historie hradu Helfštýna

Založení hradu Helfštýna je spjato se jménem slezského šlechtice Helfrída (Friduše) z Línavy, muže, jehož provází pověst loupeživého rytíře. Ten za neurovnaných poměrů po vymření Přemyslovců nechal svévolně vystavět na kopci nad Týnem nad Bečvou tvrz, která se stala jádrem budoucího rozlehlého hradu. Po vojenské výpravě Jana Lucemburského na Moravu r. 1312 byl Friduš donucen tvrz opustit a král ji předal do dědičného držení Vokovi z Kravař. V držení tohoto rodu zůstal Helfštýn, rozšířený a přebudovaný na pevný hrad, až do roku 1437, třebaže se ho r. 1434 nakrátko zmocnil rytíř Jan z Mesnpeku. Roku 1437 prodal Jiří z Kravař a ze Strážnice hrad i s celým panstvím Vokovi ze Sovince. Ten se jeho další výstavbou zadlužil a byl nucen r. 1467 Helfštýn prodat. Novým majitelem se stal Albrecht Kostka z Postupic. Za jeho držby prokázal hrad poprvé svou nedobytnost – roku 1468 odolal obléhání vojskem uherského krále Matyáše Korvína. I Kostku z Postupic přiměly dluhy zakrátko Helfštýn prodat, r. 1475 jej koupil Vilém z Pernštejna, a v rukou rodu, za něhož došlo k dalšímu rozšíření obranného systému hradu, zůstal Helfštýn až do roku 1554, kdy jej Jaroslav z Pernštejna prodal Půtovi z Ludanic. Provdáním Kateřiny z Ludanic za Petra Voka se r. 1580 připojil Helfštýn k Rožmberským državám, avšak špatné hospodaření bylo již roku 1593 příčinou dalšího prodeje hradu moravskému zemskému hejtmanovi Hynku Bruntálskému z Vrbna. Za Vrbnů, kteří byli posledními předbělohorskými držiteli panství, byl v podstatě dovršen stavební vývoj Helfštýna, který se stal jedním z největších a nejsilněji opevněných hradů v celém království. Jiří Bruntálský z Vrbna si nechal v letech 1596-1609 vystavět zámek v Lipníku nad Bečvou a s přenesením správy panství do města sloužil hrad již jen k vojenským účelům. Jako přívrženci stavovského povstání byl Jiřímu Helfštýn roku 1621 konfiskován a v následujícím roce jej získal i s panstvím olomoucký biskup František kardinál z Ditrichštejna. V rukou Ditrichštejnů pak zůstal až do roku 1862, kdy přešel provdáním Gabriely z Ditrichštejna do držby rodu Hatzfeldt-Wildenburg a roku 1909 dědictvím do rukou rodu Althannů. Roku 1922 byl při provádění pozemkové reformy hrad Althannům vyvlastněn. V letech 1922–1925 došlo k vtvoření zbytkového statku s hradem a ten byl roku 1925 přidělen Československému státnímu plánovacímu úřadu, který jej spravoval do roku 1930, kdy byl Helfštýn restituován opět Althannům. V květnu 1945 přešel hrad jako konfiskát opět do vlastnictví státu. Po válce Helfštýn často střídal majitele. Roku 1945 byl přidělen Klubu českých turistů, v letech 1947-1950 hrad spravovalo Ředitelství vojenských lesů a v letech 1950 Československá obec sokolská. V roce 1952 byl Helfštýn prohlášen za kulturní památku a předán do správy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, od roku 1960 hrad spravuje Muzeum Komenského v Přerově.[/]
Helfštýn nebyl nikdy vojensky dobyt. Během třicetileté války byl několikrát bez úspěchu obléhán, roku 1626 Mansfeldovým dánským vojskem a v letech 1643 a 1645 Švédy. Avšak již roku 1656 nařídila dvorní vojenská rada jeho zboření pro nepotřebnost a ještě téhož roku došlo k prvním demolicím. Za tureckého ohrožení byl v roce 1663 hrad znovu opevňován obsazen vojenskou posádkou a střídavé boření a opevňování poznamenalo Helfštýn ještě několikrát, naposledy v 19. století. S vybudováním železnice se hrad stal vyhledávaným turistickým cílem a již v roce 1842 byly zahájeny první opravy a rekonstrukce, které pokračují do současné doby.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama