Pověst o kostele svatého Floriána

Již mnoho vody uplynulo od dob, kde se kníže Antonín Florián z Lichtenštejna proháněl lesy okolo Moravského Krumlova. Jednoho dne se zmíněný kníže vracel z projížďky lesem, ovšem vůbec mu nepřálo počasí. Rozpoutala se prudká bouře se silným lijákem. Oblohu křižoval jeden blesk za druhým, krajinou se ozývaly burácivé hromy. A jak už to čas od času bývá, jeden z blesků si za svůj cíl vybral statný dub. Ozvala se hlasitá rána a zvuk štípajícího se dřeva. V tu chvíli se knížecí kůň vzepjal na zadní. Kníže nebyl o nic méně vyděšený, než kůň a v úleku mu z rukou vypadla uzda. V tu chvíli se zvíře vyděsilo a dalo na útěk.[/]
Kůň zběsile cválal nejkratší cestou z lesa a kníže si náhle uvědomil, že se přibližují pahorku, jehož jméno byl Špilberk. S hrůzou se rozpomněl na sráz předcházející pahorku. Kdokoliv by z toho srázu spadnul, nemohl by přežít. A to i kdyby nejel takovou šílenou rychlostí na koni. V duchu se kníže modlil ke všem svatým za zázrak, nechť ušetří jeho život. V tu chvíli kůň nešťastně klopýtnul o větev vyčnívající z rozmoklé půdy. Sehnul šíji, aby vyrovnal rovnováhu, a to byla chvíle, kdy pan Florián mohl uchopit uzdu. Učinil tak a zastavil zpěněného koně.[/]
Na místě, kde málem přišel o život, nechal kníže postavit kostelík, jako dík svatým za život. Od těch dob bývá každý rok, první neděli po svátku svatého Floriána sloužena v kostelíku poutní mše. Kníže totiž kostelík nechal zasvětit svému patronovi, svatému Floriánovi, který se záhy stal patronem celého městečka. Kopec, kam se vyděšený kůň řítil, také dnes na mapách nenalezneme, jako Špilberk – na památku této události byl pojmenován Floriánek.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama