Okolí Prahy západ – Krajina, lidé, zvyky

Západní okolí Prahy nikdy nebylo nijak společensky autonomním regionem. Vždy bylo spíš jakousi okrajovou zónou Prahy.[/] Společenské a hospodářské dění se zde odvíjelo od držitelů toho kterého panství či vsi, což byly převážně kláštery (hlavně břevnovský, zbraslavský, strahovský a do husitských válek ostrovský) nebo bohatí pražští měšťané. Z toho vyplývá, že většina zvyků a tradic v kraji byly tradičně křesťanské poutě a rituály. Tam, kde ves vlastnil nějaký feudál nebo zbohatlík, panovaly občas i dost specifické podmínky, jako ve vsi Úholičky ještě v roce 1837. Tehdy ves koupil despotický měšťan Martin Novák, který zde zřídil i obecní šatlavu a uvězňoval v ní domnělé provinilce zcela podle svých choutek. Uvedený příklad má naznačit fatální vliv rostoucího velkoměsta a jeho bohatých obyvatel na naši oblast. Větší míry autonomie se dostávalo pouze velmi specifickým, většinou odlehlým nebo vysloveně strategickým oblastem “ u nás spojených s vorařstvím nebo těžbou kovů (železa a zlata).[/] Jednou z takových oblastí bylo od dob svého založení někdy okolo 13. století Jílovsko “ těžilo se zde zlato, což dodávalo městu různá privilegia a značnou důležitost. Ačkoliv se zde už zlato netěží, kraj z této historie žije dodnes “ svědčí o tom muzeum hornictví nebo placené prohlídky v zakonzervovaných důlních šachtách. Další, poměrně autonomní oblastí, jsou Hřebeny a jejich východní úpatí. Mníšek pod Brdy a okolí vlastně představuje dodnes poměrně zachovalou krajinu barokního rázu. Od středověku se díky průchodu Zlaté stezky a těžbě železa těšil poměrně značné samostatnosti. Před příchodem komunizmu měly v naší oblasti značný význam křesťanská poutní místa: patřil sem klášter Skalka, Hájek, Levý Hradec a Budeč. Dnes se tato tradice postupně obnovuje. Například svatováclavské poutě na Budeč jsou opět poměrně hojně navštěvované. Nedosahují však zdaleka takové intenzity jako v předchozích stoletích, neboť během komunizmu výrazně klesl počet křesťanů. Výše zmíněná vorařská tradice a kultura zanikla v první polovině 20. století, kdy dojely do Prahy po Vltavě poslední vory. Poté zde byla vystavěna Vltavská kaskáda a řeka se stala neprůjezdná.[/] Hlavní, v nedávné minulosti naprosto stěžejní sociologický fenomén naší oblasti, bylo chatařství, zahrádkářství a chalupářství (dnes ho předstihla trysková suburbizace obytnými komplexy). Vyvinulo se z trampingu, vzniklého hlavně v oblasti dolní Sázavy a Soutoku ve 20. letech 20. století. Původně několik trampských osad v údolí Sázavy, Vltavy a Berounky (mezi nejznámější patří osady Proudy a Ztracenka) se začalo během 20. století rozrůstat. Vzniklo zde i několik zajímavých, dnes tradičních akcí, například „Libiřický osadní klub“ od Petrova pořádá vždy o velikonoční neděli dopoledne lesní běh v Zahořanském údolí na trati dlouhé 6 a 12 km. Závod se běhá nepřetržitě už od roku 1935, a tak je třetím nejstarším závodem v České republice. Během komunizmu v této oblasti vzniklo prakticky kontinuální chatové sídliště, které už nemá s původní ideou trampingu vůbec nic společného. Trampské osady zhruba v podobě, ve které vznikaly, můžeme spatřit snad už jenom v několika zapadlých lůmcích na Hřebenech. Posledním stadiem trampingu se staly zahrádkářské kolonie natěsnané prakticky kdekoliv. Jejich hlavním posláním je vypěstovat co nejvíce ovoce a zeleniny.[/] Ráz krajiny a architektury Bez nadsázky lze říci, že celá oblast je posledních 200 let rekreační a výletní zónou Prahy. Pouze některé agrární vesničky v severní a severozápadní části regionu si zachovaly svůj zemědělský charakter. Díky intenzivnímu stěhování obyvatel za prací do blízké Prahy však často značně zpustly a daly vzniknout zóně, která se dnes výstižně nazývá „vnitřní Sudety“. Architektonický ráz je ve velké části vesnic i městeček následující: většinou barokní nebo klasicistní náves nebo náměstíčko, na kterém nechybí hranaté socialistické nákupní středisko. Na něj navazuje několik velkých, většinou barokních statků (které často vznikly jako přestavěné gotické tvrze “ například tvrz v Litovicích. Na okraji vsi většinou trůní obrovský socialistický velkostatek. Vedle vsi, která bývá často v dost dezolátním stavu, rostou obrovské, často uzavřené obytné zóny, nerespektující krajinný a historický kontext (typickým příkladem jsou Velké Přílepy, kde hraje svou roli pravděpodobně i princip „nomen omen“).[/] Velmi specifickým urbánním fenoménem je hornická architektura často spojená s německým etnikem. Dochované ukázky jsou především díky socialistické destrukci dost vzácné. Jedním takovým místem jsou Bohuliby u Jílového, kde jsou dodnes zachovány hornické chalupy z 18. století (čp. 10 a 11 a statek čp. 3). Shrňme si to. Dnes se na našem území nejvýrazněji projevuje masová suburbizace (i na místě bývalých zahrádkářských kolonií, jelikož ty byly doménou dnes již vymírající generace) a nesmělé znovuoživování turistických a křesťanských tradic. Za zmínku stojí obrovský počet hlavně hudebních letních festivalů (podpořených blízkostí Prahy). Již tradičně se pořádají například v Řevnickém lesním divadle nebo na Okoři.[/] Některé význačné osobnosti[/] Jindřich Šimon Baar (1869″1925): katolický farář a chodský spisovatel, který působil také na faře v Ořechu.[/] Joachim Barrande (1799″1883): objevitel paleontologie a geologie Českého krasu (dílo „Silurský systém středních Čech“).[/] Antonín Borovička (1895″1968): hudební skladatel, který po celý život bydlel a komponoval skladby pro dechovou hudbu v Davli.[/] Jan Hanuš (1915″2004): rodák z Jílového u Prahy, hudební skladatel a hudební a teoretik. Odborník na chrámovou hudbu. Čestný občan města Jílového.[/] František Hrubín (1910″1971): básník, který své dětství prožíval v Lešanech u Sázavy. Toto místo jej inspirovalo v básnické tvorbě.[/] Jan Morávek (1888″1958): spisovatel, rodák z Kamenného Přívozu. Ve svých románech popisoval život plavců, kameníků i pytláků kolem Kamenného Přívozu a řeky Sázavy (Kamenný Přívoz uváděn pod jménem Závoz).[/] Benedikt Roezl (1824″1885): horoměřický rodák, cestovatel (hlavně střední Amerika) a botanik. Čeněk Rýzner (1845″1923): v roce 1880 objevil pohřebiště únětické kultury u Únětic.[/] František Xaver Svoboda (1860″1943): Mníšek pod Brdy “ podbrdský básník a spisovatel pohřben na Vyšehradě.[/] Vladislav Vančura (1891″1942): spisovatel, který dětství a první školní léta prožíval v Davli. Později žil na Zbraslavi.[/] Marie Wagnerová“Černá (1887″1934): rodačka z Mníšku pod Brdy, autorka románu Kája Mařík (žila v domě čp. 38) ?

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek

Mojžíšův pramen – Císařský kámen

Icon 05.10.2021

Velmi cenná oblast mezi městy Jablonec nad Nisou a Liberec má díky ČSOP Armillaria a progr...

Celý článek

Nová naučná stezka provede zájemce přírodní rezervací Hněvošický háj na Opavsku

Icon 13.10.2021

Hněvošice (Opavsko) 11. října (ČTK) – Nová naučná stezka provede zájemce přírodní re...

Celý článek

Dvě nové lokality Blíž přírodě zpřístuněny na Říčansku a Třebíčsku

Icon 19.11.2021

V listopadu 2021 byly zpřístupněny hned dvě nové lokality podpořené z programu Blíž přírod...

Celý článek