Berounsko a Hořovicko – Geologie

Beroun a jeho okolí leží v oblasti, která je světově proslulá bohatými nálezy
zkamenělin. Tuto oblast proslavil geniální francouzský vědec Joachim Barrande (1799-1883), který se věnoval soustavnému paleontologickému výzkumu středních Čech. Na jeho počest byla nazvána regionální geologická jednotka Barrandien. Ta je regionální geologickou jednotkou Českého masivu.
[/]
Barrandien se rozkládá ve středních a jihozápadních Čechách, přibližně mezi Brandýsem nad Labem, Prahou, Berounem, Plzní a zasahuje na jihozápadě až do okolí Klatov a Domažlic a na severozápadě se noří pod mladší vrstvy mezi Rakovníkem a Kostelcem nad Labem. Barrandien se skládá ze dvou základních geologických jednotek. Jsou to horniny svrchních starohor a horniny starších prvohor.[/]
S geologickým vývojem Barrandienu je možno se podrobně seznámit v Muzeu Českého
krasu v Berouně, kde jsou pro veřejnost otevřeny: Geologicko-paleontologická expozice Barrandien a expozice hornin v exteriéru muzea s názvem Geopark Barrandien.[/]
Geologické podloží města Berouna tvoří horniny, které vznikaly ve starších prvohorách, přesněji v útvaru zvaném ordovik. Ordovik se dále dělí na několik stupňů a jedním z nich je stupeň beroun, nazvaný na počest města Berouna.
Ovšem Beroun je postaven na říčních písčitých štěrcích, které jsou mocné místy až 9 metrů. Jsou to čtvrtohorní uloženiny řek Berounky a Litavky, které protékají Berounem a jejich soutok je na jv. okraji města. Teprve pod těmito štěrky se nacházejí ordovická souvrství stupně beroun, která se táhnou v pruzích ve směru od sv. k jz. Souvrství jsou ukloněna k jv. pod úhlem zhruba 35 stupňů. Z významných ordovických lokalit v blízkosti Berouna je možno uvést např. opuštěný křemencový lom na vrchu Plešivec s. od Berouna. Odolné hrubozrnné křemenné pískovce místy s hojnými zkamenělinami tvoří vrchy Děd a Ostrý. Zkameněliny obsahují i prachovce v Králově Dvoře za školou (známý zahořanský stratotyp) nebo v Loděnici na svazích zrušené vinice. V Chrustenicích se nachází veřejnosti zpřístupněná Chrustenická šachta, kde se v horninách ordovického stáří těžily železné rudy. Jejich těžba, která probíhala cca na padesáti lokalitách na Berounsku a na Rokycansku, byla ukončena kolem roku 1965.[/]
Jižně, východně a severovýchodně od Berouna se nacházejí nejmladší barrandienské
horniny vznikající v útvarech siluru a devonu. Na Klonku u Suchomast byl dokonce v roce 1972 vyhlášen světový stratotyp hranice silur/devon, podle kterého se určují hranice těchto útvarů všude na světě. Útvary silur a devon jsou charakteristické zejména vznikem vápenců v mořském prostředí. Vápence jsou významnou nerostnou surovinou, která se zde dobývá již velmi dlouho. S historií těžby vápenců v Českém krasu podrobně seznamuje skanzen Solvayovy lomy u Bubovic.[/]
Vápence obsahují četné zkameněliny, např. na Zlatém koni u Koněprus je jedna z nejbohatších paleontologických lokalit v devonu na světě. Před 400 miliony let zde totiž byl korálový útes, kde žilo přes 500 druhů živočichů. Na vrchu Kněží hora budovaném devonskými vápenci stojí slavný hrad Karlštejn.[/]
Ve vápencích se vyskytují četné krasové jevy, a proto byla oblast podél řeky Berounky od Berouna až k Praze nazvána jako Český kras. Název Český kras začal v roce 1922 používat známý krasový badatel Jaroslav Petrbok (1881- 1960). Tento název se vžil a používá se dodnes i přesto, že Český kras není oficiální geologická ani geografická jednotka. V současné době si pod pojmem Český kras představujeme Chráněnou krajinnou oblast, vyhlášenou roku 1972. V Českém krasu se nachází přes 600 jeskyní a propastí. Za zmínku stojí veřejnosti zpřístupněné Koněpruské jeskyně, největší jeskyně v Čechách s délkou chodeb kolem 2 km. Nejhlubší propastí Českého krasu je Arnoldka ve vrchu Paní hora u Bubovic hluboká 113 metrů.[/]
Výše popsané útvary ordovik, silur a devon vytvářejí tzv. pražskou pánev Barrandienu. Pražská pánev má v půdorysu na mapě tvar protáhlé úzké elipsy dlouhé přes 100 km a široké do 25 km. Osa elipsy probíhá ve směru sv. “ jz. Směrem do hloubky má pražská pánev tvar příkopu nejhlubšího v osní části elipsy, vyplněného úplným vrstevním sledem od ordoviku přes silur až do středního devonu. Ukládání vrstev probíhalo v mořském prostředí a bylo do jisté míry ovlivněno tektonickými poměry v pánvi. V ordoviku a v siluru bylo provázeno silnou sopečnou činností.[/]
Geologické podloží pražské pánve tvoří uloženiny svrchního proterozoika, místy kambria. Horniny svrchního proterozoika jsou v oblasti Barrandienu prostorově i co do mocnosti nejrozsáhlejší. Nejznámější rozhraní mezi ordovikem a svrchním proterozoikem na Berounsku se nachází na hradě Točník přímo ve vodní nádrži. Stěnu nádrže tvoří starší proterozoické prachovce uklánějící se k sv. a mladší ordovické křemenné pískovce uklánějící se k jv. Hranice je zde vzhledem k odlišnému sklonu vrstev velmi dobře patrná.[/]
Ve starohorách vznikaly také křemité horniny buližníky, jejichž čočkovitá tělesa odolávají zvětrávání a jsou dnes morfologicky nápadná (např. Hudlická skála či Vraní skála u Svaté).[/]
Nejstarší prvohorní útvar, kambrium, se v Berouně a jeho blízkém okolí nevyskytuje. Jeho hlavní rozšíření je v oblasti příbramskojinecké a skryjsko týřovické. Bohaté nálezy zkamenělin lze i dnes najít např. na klasické Barrandově lokalitě Skryje-Luh, která se nachází na svahu přímo nad mostem ve Skryjích.[/]
Závěrem lze shrnout, že současné geologické poměry v Barrandienu jsou poměrně složité, neboť odrážejí velmi dlouhý a složitý geologický vývoj na Zemi. Berounsko, ležící v centru Barrandienu, oplývá přírodním bohatstvím. Barrandienská souvrství poskytují četné nerostné suroviny, minerály a také světově proslulé zkameněliny. ■

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek