Litoměřicko a Podřipsko – Geologie

Vodopis
Všechny vody, vyskytující se na Litoměřicku, se vlévají do řeky Labe. Až po průchod Českým středohořím (za Portou Bohemica) protéká tato největší česká řeka víceméně rovinou a jakékoliv vzdutí hladiny hrozí vylitím z břehů. Tím dochází k pravidelným zátopám okolní krajiny. Někdy jsou tyto zátopy vyšší; velká voda v roce 2002, která zničila v širokém okolí řeky Labe i Ohře co se dalo, nemá pamětníka.[/]
Většina břehů byla již v minulosti technicky upravována, a postupně se zde utvořilo přírodě blízké prostředí s úzkým nebo širším pásmem doprovodných dřevin, které z okolí Labe udělalo velmi přitažlivou krajinu jak z estetického, tak i přírodovědného hlediska.[/]
Opomineme-li drobné bezejmenné potoky a stružky, přitékají z pravé strany do Labe tyto přítoky: Obrtka (vtéká do Labe u obce Lounky); Úštěcký potok (jeho dolní tok je na mapách často označován jako Okenský potok) – má poměrně velké povodí s mnoha drobnými přítoky, zvláště na svém horním toku; Blatenský potok (do Labe vtéká v Křešicích); Luční potok (vtéká do Labe u Třeboutic) a Pokratický potok (ústí do Labe v Litoměřicích). Až po Tlučeňský potok, který vtéká do Labe v Sebuzíně na Ústecku, se na Litoměřicku již nenachází žádný významnější pravostranný přítok.[/]
Levému břehu dominuje jako přítok řeka Ohře (do Labe vtéká u Želetic), která má na Litoměřicku postranní ramena i vlastní přítoky. Největším postranním ramenem je Malá Ohře, vytékající východně od obce Poplze a vtékající zpět do Ohře severně od Budyně. Z větších přítoků Ohře jmenujme Mšenský potok, Rosovku nebo Čepel.[/]
Z dalších levých přítoků Labe se postupně řadí Dobříňský potok, Libotenický potok, Stará Ohře (vtéká nad Terezínem – původní tok byl odveden při stavbě pevnosti Terezín), Modla (vtéká u Lovosic), Milešovský potok (vtéká v Malých Žernosekách) a posledním přítokem je bezejmenný potok, vtékající do Labe u Prackovic.[/]
Na Litoměřicku ještě pramení několik dalších větších potoků. Je to hlavně potok Granátka, pramenící u obce Dřevce, Luční potok, pramenící severovýchodně od Horního Šebířova a Tlučeňský potok, pramenící západně od Hlinné.[/]
Kromě rekreačně využívaného rybníku Chmelař u Úštěku je Litoměřicko bez větších vodních nádrží. Pomineme-li různé návesní rybníky, koupaliště (Litoměřice, Straškov, Úštěk) nebo požární nádrže, nachází se v oblasti pouze několik většinou bezejmenných (podle map) nádrží různé velikosti. Uveďme pouze některé nápadnější, jako je rybník U Staňků (západně od Lukova), Liběšické rybníky (jeden v Liběšicích a druhý, větší, u Studeného potoka jižně od Liběšic), Kostomlatský rybník (poblíž Kostomlat pod Řípem), Budyňské rybníky (jihozápadně od Budyně n. Ohří), Pístecké rybníky (v Písteckém lese), Čížkovický rybník (severovýchodně od Čížkovic) nebo Machčák u Třebušína. Nápadná a rekreačně využívaná je pískovna u Velkých Žernosek (to je ale spíše slepé rameno Labe).[/]
Větší zásoby spodních vod jsou v okolí obcí Svářenice, Velké Žernoseky a Vrutice.

[/]Geologická stavba Litoměřicka je poměrně složitá. Je dána stykem Krušnohorské geomorfologické soustavy (kam patří České středohoří) s Českou tabulí. K ní je řazena Dolnooharská tabule a Ralská pahorkatina.[/]Tvářnost krajiny je výrazně ovlivněna dvěma zlomovými liniemi – podkrušnohorskou a litoměřickou -, které vymezují Oherskou příkopovou propadlinu, tzv. Oherský drift. Nejstaršími horninami Litoměřicka jsou starohorní krystalické břidlice a mladohorní křemenný porfyr. Vlivem výrazných tektonických pohybů vystupují na několika místech na povrch (například v Oparenském údolí, v labském kaňonu u Velkých Žernosek a na několika menších lokalitách v Milešovském středohoří). Významnými horninami nejstaršího období jsou vápnité fylity Kalvárie a Venduly na pravém břehu Labe. Tyto lokality mají velký obsah vápníku a půdy bohaté na minerály. Patří proto k botanicky nejvýznamnějším v oblasti a některé z nich jsou chráněny. Ve svorech a amfibolitech se místy vyskytuje granát.[/]
Jižní a jihovýchodní partie Litoměřicka jsou vytvořeny převážně druhohorními usazeninami křídového moře. Usazování hornin bylo ovlivňováno pohyby mořského dna, což je příčinou častého střídání jemnozrnných jílovitých a hrubozrnných písčitých usazenin. Křídové moře bylo obýváno četnými zástupci bezobratlých živočichů, ale i žraloky a rybami, jejichž zkameněliny se na mnoha místech dochovaly. K nejhojnějším zkamenělinám patří mořské houby, ramenonožci nebo ostrokožci. Jako výrazné bílé plochy v zelené krajině se jeví místa, tvořená vápnitými jílovci a slínovci. Jen velmi pomalu zarůstají vegetací a pro své mimořádné klimatické a půdní poměry jsou zajímavé botanicky i entomologicky. Nejznámějším místem je přírodní rezervace Bílé stráně u Litoměřic.[/]
Výrazný reliéf severní a severozápadní části oblasti je tvořen hřbety a vrcholy Českého středohoří. Ty vznikly během třetihorní sopečné činnosti. Současnou podobu však krajina získala až později, především ve čtvrtohorách, kdy docházelo k intenzivnímu zvětrávání a erozi měkkých křídových usazenin. Poslední výzkumy dokládají, že velká část středohorských vrchů vznikla vypreparováním výplní sopečných sopouchů. Dnes tvoří výrazné krajinné dominanty (například Kamýk nebo Košťálov). Rostlinnými posly z dávných třetihor, se kterými se můžeme setkat ještě dnes, jsou javory a jilmy.[/]
V průběhu tvorby riftu se ve sníženinách vytvářela rozsáhlá jezera. Ve vlhkém a teplém třetihorním klimatu rostla na jejich březích a na mělčinách bohatá vegetace. Třetihorní teplomilné druhy rostlin a živočichů však většinou ustoupily v důsledku prudkého ochlazení podnebí ve čtvrtohorách. Jejich místa zaujaly organismy, přizpůsobené drsnějším klimatickým podmínkám. Častými fosíliemi z tohoto období jsou pozůstatky mamutů, rohy nebo parohy velkých býložravců a kosterní pozůstatky dalších savců. Nejčastějšími místy nálezů jsou štěrkopískové říční náplavy a spraše. Unikátním nálezem na Litoměřicku je stolička vyhynulého slona Archiddiscodon meridionalis. Jedná se o nejsevernější lokalitu ve střední Evropě, kde byly pozůstatky tohoto chobotnatce nalezeny. Ve čtvrtohorách také vznikl kaňon řeky Labe s četnými terasami. Odnosem méně odolných hornin pak vznikl dnešní kopcovitý reliéf krajiny

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek

Mojžíšův pramen – Císařský kámen

Icon 05.10.2021

Velmi cenná oblast mezi městy Jablonec nad Nisou a Liberec má díky ČSOP Armillaria a progr...

Celý článek

Nová naučná stezka provede zájemce přírodní rezervací Hněvošický háj na Opavsku

Icon 13.10.2021

Hněvošice (Opavsko) 11. října (ČTK) – Nová naučná stezka provede zájemce přírodní re...

Celý článek

Dvě nové lokality Blíž přírodě zpřístuněny na Říčansku a Třebíčsku

Icon 19.11.2021

V listopadu 2021 byly zpřístupněny hned dvě nové lokality podpořené z programu Blíž přírod...

Celý článek