Mělnicko a Kokořínsko – Dějinný přehled

Mnohokrát se při seznamování s Mělnickem musíme zmínit o dvou největších českých řekách Labi a Vltavě, které se dokonce stanou průvodcem při putování tímto krajem. I v případě nástinu historického se nám stanou jakýmsi odrazovým můstkem, neboť právě ony tvoří osu Mělnické kotliny, nízko položené na nánosech řek, s podnebím spíše sušším a teplejším, s naplavenými půdami, které vytvářejí podmínky příhodné pro rozvoj zemědělství. Proto se již od pravěku jednalo o poměrně hustě osídlené území, odkud se osídlení šířilo dále k severu, do oblastí výše položených (především Jizerská tabule, později Polomené hory).[/]
Nejstarším dokladem o činnosti člověka je na Mělnicku valounová industrie (opracovaný říční valoun) z oblasti mezi Mlazicemi a Vehlovicemi. Zavádí nás do období paleolitu, tedy starší doby kamenné. Tehdy by ještě mapa osídlení Mělnicka byla „nepopsanou tabulí“, ovšem s postupujícím časem se zahušťuje řadou více či méně významných nálezů, které přinášela a neustále přináší archeologická věda (zájemci, zalistujte knihou Karla Sklenáře Pravěk na soutoku). Ta dnes získává nové poznatky nejen formou klasických „vykopávek“, ale k rozvoji oboru přispívá i tzv. letecká archeologie.[/]
Ke kamenným nástrojům přistupují již od mladší doby kamenné (neolitu) keramické výrobky, podle jejichž tvaru a zdobení rozlišujeme jednotlivé kultury (např. vypíchaná keramika ze Mšena či šňůrová keramika z Kralupska; kulovité amfory a nálevkovité poháry z Kostelce nad Labem či zvoncovité poháry z Neratovic, atd.). Mnohé ze zdejších prehistorických nálezů z kamene, keramiky i kovů jsou uloženy v depozitářích Regionálního muzea Mělník, kde tvoří největší část sbírkového fondu muzea.[/] Přejděme ale od té části dějin, o níž vypovídají především hmotné prameny, do období, kdy se začínají objevovat, byť zpočátku velice skromně, i prameny písemné. To již je Mělnicko osídleno slovanským obyvatelstvem. První doklady o jeho přítomnosti zde pocházejí ze 6. století, s početnějšími doklady (sídliště, pohřebiště) se setkáváme od století devátého. Tehdy se také objevují opevněná sídla “ hradiště, z nichž nejznámější je Hradsko, hradiště na mohutném terénním bloku nad Kokořínským dolem, ztotožňované s Canburgem franckých kronik. Zdá se, že již také máme lokalizováno další hradiště, jímž je Pšov, ze kterého pocházela kněžna Ludmila. „To jest byla žena Bořivojova “ a hraběnka ze Pšova “ jemuž tehdy Pšov diechu “ témuž potom Mělník vzdiechu “ neb před Mělníkem hrad bieše “ ten sobě Pšov jmě jmějieše “ a pod tím městem potoček teče “ ten sobě Pšova řeče.“ Tato slova si můžeme přečíst v Dalimilově kronice z počátku 14. století. Ve verších jsou zde uvedena dvě místní jména vedle sebe: Pšov a Mělník. Jména spojená otazníkem: Byl Pšov před Mělníkem časově, nebo místně“ Odpověď nikdy nebude zcela jednoznačná, ale záchranné archeologické výzkumy posledních let (1998, 1999), na Mělníku vedené PhDr. Petrem Medunou z Archeologického ústavu AV ČR, přece jen napovídají. Pšov byl před Mělníkem časově, tedy Pšov stával na mělnickém vrchu, byl přeměněn na přemyslovské správní hradisko a změnil jméno na Mělník. To se poprvé objevuje na mincích, které nechala kolem roku 1000 razit kněžna Emma, manželka českého knížete Boleslava II. Kromě hradu tehdy měla v zemi významné postavení mělnická kapitula neznámého, ale jistě starého založení, vždyť mělnický probošt je v dokumentech ze 14. století uváděn před staroboleslavským (zde vzniká kapitula roku 1046, Františkem Palackým zařazená na čtvrté místo v časovém sledu). Ve 13. století dále nabývá místo na významu založením královského města, poprvé zmiňovaného v listině Přemysla Otakara II. z roku 1274. Na území Mělnicka tehdy existovala trvale osídlená hradiště, rodové vesnice (např. vladyka Byše “ rod Byšiců “ Byšice; Čečel “ rod Čečeliců “ Čečelice; rod Choroušů “ Chorušice), ale také hradiště poskytující útočiště v případě nebezpečí.[/]
Od 10. století pomalu probíhala christianizace Mělnicka. Její postup dokládají malé venkovské románské kostelíky, např. ve Vrbně, v Cítově, Čečelicích, Vliněvsi. Ještě ve 12. a 13. století se jednalo o téměř jediné kamenné stavby v místě, a proto plnily i obrannou funkci.
Ve století čtrnáctém vzniká několik hradů a zemanských tvrzí (Kokořín, Nelahozeves, Lobkovice, Kostelec nad Labem), jako městečka jsou uváděny Kostelec nad Labem, Byšice, Mšeno a Chlumín. Zatímco některá později ztratila svůj význam a klesla na úroveň vesnických obcí (Chlumín), další byla povýšena na město (Mšeno, Kostelec nad Labem).[/]
Období husitské revoluce poznamenalo svým průběhem a důsledky také oblast Mělnicka. Dočasně zanikl augustiniánský klášter v Pšovce, královské město Mělník se roku 1421 přidalo na stranu umírněných pražanů. V této pozici setrvalo až do ukončení husitských válek bitvou u Lipan (1434), kde se Mělník jako jediné město (vedle katolické Plzně) podílel na porážce táboritů a sirotků. K velkým změnám došlo na Mělnicku v držbě pozemkového majetku, který byl sekularizován. Mělnická kapitula prakticky zanikla (mělničtí probošti však byli v exilu ustanovováni až do roku 1557).[/]
Příznivé poměry po rozvratu první poloviny 15. století přineslo období následující, kdy prosperita nacházející odraz např. ve výstavbě královského města Mělníka souvisela s rozvojem vinařství. Slibně se rozvíjelo ale i poddanské městečko Mšeno díky právním úpravám Vartenberků a Berků z Dubé, které podpořily rozvoj řemesel do takové míry, že se stalo konkurentem Mělníku. Pozoruhodný byl na Mělnicku také kulturní život, představovaný např. činností literátských bratrstev, ale i studentským divadlem na utrakvistické latinské škole v Mělníku za Matouše Hozia Vysokomýtského, který sám byl literárně činný.
Po nadechnutí v období humanismu a renesance však přišla pohroma třicetileté války. Pokles počtu obyvatelstva, emigrace, zpustošené grunty, města. Požáry, hlad, mor. Z důsledků se vzpamatovávalo Mělnicko, stejně jako další oblasti Čech, pouze velice pomalu po dvě století.[/]
Probouzející se národně obrozenecké hnutí v 1. polovině 19. století nemělo své centrum pouze v samotném Mělníku, ale také např. ve Mšeně. Zcela výjimečné postavení potom měl Liběchov za Antona Veitha, mecenáše řady velkorysých vlasteneckých podniků, jejichž inspirátorem byl P. Filip Čermák. Revoluce roku 1848 sice ukončila činnost společnosti, která se na liběchovském zámku scházela, ale celkově jí začínala nová doba. Bylo zrušeno poddanství, vrchnostenské úřady byly nahrazeny státními a samosprávou. Mělník se stal roku 1850 okresním městem, tedy i sídlem státních úřadů, a toto postavení si udržel až do reformy státní správy, která na konci roku 2002 ukončila činnost okresního úřadu. Mělník, kdysi královské věnné město, si však vzhledem k historickému vývoji nadále udržuje postavení centra oblasti, i když vývoj průmyslu, ale např. i dopravy posiluje postavení dalších míst Mělnicka.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek