Ústecko – Dějinný přehled

Již před více než 20 000 lety žili v údolí řeky
Bíliny na Ústecku lidé. Dokládají nám to archeologické
nálezy z okolí Stadic nedaleko Ústí nad
Labem. Zde bylo v roce 1987 na svahu vrchu
Rovný nad řekou Bílinou objeveno místo, kde
žili lovci mamutů. Jedná se o nejbohatší naleziště
svého druhu v Čechách. Byly zde nalezeny
doklady pravěkého loveckého vybavení a řada
zlomků kostí ulovených zvířat “ mamuta, nosorožce,
soba atd.
[/]Údolí řek Bíliny a Labe bylo pro své příhodné
životní podmínky osídleno od poslední doby
ledové řadou různých prehistorických kultur
a národů. Svědectvím je velké množství archeologických
nálezů, z nichž je dnes většina soustředěna
ve sbírkách Muzea města Ústí nad Labem.[/]
Během desátého století se v Čechách vytvořil
samostatný stát, v jehož čele stál panovnický
rod Přemyslovců. V latinské Kosmově kronice
z počátku 12. století je zapsána dynastická
pověst o kněžně Libuši, která na trůn povolala
Přemysla Oráče ze Stadic “ legendárního zakladatele
knížecího rodu. Pověst dnes připomíná
nejen pomník z roku 1841, ale také řada dalších
míst s ní spojených “ Přemyslův statek, Královský
pramen, Volská skála nebo Přemyslova líska.[/]V raném středověku bylo nejvýznamnějším
místem Ústecka hradiště Chlumec, které střežilo
významnou obchodní cestu z Čech do Saska
a Lužice. Zde se také odehrála jedna z nejvýznamnějších
bitev českých dějin, ve které byl
v roce 1126 českým knížetem Soběslavem I.
poražen německý císař Lothar III. Na paměť
tohoto vítězství měla být vybudována rotunda
sv. Jiří na hoře Říp.[/]Již z roku 1057 máme první písemný doklad
o ústecké celnici. Jedná se o zakládací listinu
kapituly při kostele sv. Štěpána v Litoměřicích.
Další významná událost se ve městě Ústí odehrála
v roce 1186, kdy se zde uskutečnila svatba
mezi dcerou českého knížete Bedřicha “ Žofií
a Albrechtem, synem míšeňského markraběte
Oty. Postupem doby se Ústí nad Labem během
12. a 13. století stává nejvýznamnějším centrem
oblasti. Poprvé je zmíněno Ústí nad Labem jako
královské město za panování Václava I. počátkem
roku 1249. Tím patří Ústí nad Labem k nejstarším
českým královským městům. Ve 13. století je
město obehnáno hradbami a vedle staršího kostela
sv. Vojtěcha je postaven kostel Nanebevzetí
Panny Marie. Funkci strážního hradu na Labi
převzal hrad Střekov založený za panování krále
Jana Lucemburského.[/]Rozvoj a život královského města přerušily
husitské války. I když v Třebušíně nedaleko Ústí
nad Labem si proslulý husitský vojevůdce Jan
Žižka vybudoval svůj hrad Kalich, zůstalo město
Ústí nad Labem věrné císaři a českému králi Zikmundovi.
Záhy se stalo cílem husitských vojsk,
které vedl hejtman Jakoubek z Vřesovic. Když
dlouhé obléhání města na jaře roku 1426 nepřinášelo
žádné výsledky, požádal Jakoubek z Vřesovic
o pomoc další husitská vojska. Žádost
o pomoc ale vyslalo také město Ústí nad Labem.
A tak se nedaleko Ústí nad Labem odehrála 16.
června 1426 velká bitva mezi husitskými vojsky,
v jejichž čele stál Prokop Holý a saským vojskem,
které mělo pomoci vysvobodit Ústí nad Labem
z obléhání. V krvavé řeži zvítězili husité, kteří po
bitvě vtrhli do města a zničili ho. Následující tři
roky zůstalo Ústí nad Labem pusté.[/]Od třicátých let 15. století se začalo Ústecko
pomalu obnovovat z ran husitských válek. K výraznějšímu
rozvoji spojenému s úspěšným rozvojem
celých severozápadních Čech jako oblasti
dolování a zpracování stříbra a cínu došlo až za
panování Jagellonců na přelomu 15. a 16. století.[/]
V 16. století a počátkem 17. století se na
Ústecku rozvíjela renesanční kultura. Prolínal se
zde katolicismus a protestantismus, který přinesl
své plody v typickém stylu, zvaném saská
renesance. Řada památek se týká významných
rodů, které zde žily, z nichž jmenujme především
Salhauseny nebo Kelbly z Geisingu. Latinská
kronika města Ústí od Johana Augusta Tichtenbauma
patří k vrcholům soudobé latinské literatury
v Čechách.[/]
V 16. a na počátku 17. století bylo svobodné
královské město Ústí převážně městem katolickým.
Nejvýznamnější osobností města byl na
počátku 17. století primas Jan Arnošt Schösser.
Podnítil ve své době řadu významných aktivit,
z nichž uvádíme především vybudování dominikánského
kláštera v Ústí v roce 1616. Jeho katolictví
a možná i další problémy ve vztahu k místní protestantské menšině vyvrcholily v roce 1617,
kdy byl primátor Schösser zahnán skupinou
ústeckých občanů na střechu domu, ve kterém
se skrýval, odkud spadl a zabil se. Tato ústecká
„defenestrace“ o rok předešla obdobným událostem
na počátku stavovského povstání v Praze.[/]
Do života Ústecka ale zasáhla drastickým
způsobem třicetiletá válka. Několikeré pustošení
Ústecka procházejícími armádami vyhnalo
řadu obyvatel z domovů. Hodně jich hledalo azyl
v nedalekém Sasku. K nejvýznamnějším ústeckým
exulantům patří Georg Ritschel, který na
počátku čtyřicátých let 17. století spolupracoval
s Janem Ámosem Komenským v Gdaňsku.
Posléze se usadil v Anglii, kde se stal významným
teologem anglikánské církve.[/]
Příkladem dalších katastrof je morová epidemie,
která postihla Ústecko v roce 1680. Na
paměť jejího ukončení byla vybudována kaple
Navštívení Panny Marie na skále nad městem,
která od té doby nese jméno Mariánská skála.
Kaple byla zbořena v roce 1976. Z barokních
památek můžeme dnes v centru města Ústí na
Mírovém náměstí vidět kopii sloupu se sochou
sv. Antonína Paduánského. Socha zde stála od
roku 1708 do začátku šedesátých let 20. století,
kdy byl sloup zbořen. Obnoven byl v roce 1996.[/]
Během 17. století se upevňovala nejen moc
Habsburků, ale také postavení katolické církve.
Rekatolizace byla na Ústecku řízena z nově vzniklého
biskupství v Litoměřicích a byla podporována
z klášterů v Ústí nad Labem a v Bohosudově
(Teplicko). Počátkem 18. století již bylo
obyvatelstvo Ústecka zcela katolické, což doložily
velkolepé oslavy svatořečení Jana Nepomuckého
v roce 1730. Ani 18. století nebylo bohužel
obdobím klidu a míru. Právě Ústeckem procházela
řada armád během válek, které vedla císařovna
Marie Terezie nebo její syn císař Josef II.
Několikrát tak na Ústecku pobýval i jeden z největších
nepřátel Marie Terezie “ pruský král Fridrich
Veliký.[/]
Přelom 18. a 19. století byl nejen věkem
osvícenství a nastupující průmyslové revoluce,
ale i věkem romantismu. Pro Ústecko tuto dobu
symbolizuje například pobyt slavného německého
básníka Johanna Wolfganga Goetha, který
Ústí navštívil v roce 1812, během jednoho ze
svých častých pobytů v nedalekých Teplicích.
Jeho poslední návštěva se odehrála pouze několik
dnů před bitvou u Chlumce 29. a 30. srpna
1813. Na dlouhou dobu posledními válečnými
událostmi, které postihly Ústecko, byly napoleonské
války. V roce 1813 se totiž u Chlumce
odehrála bitva mezi francouzským armádním
sborem a spojeneckými vojsky Rakouska, Ruska
a Pruska. V oněch dvou dnech zde uvedené
armády ztratily více než 20 000 vojáků. V bitvě
zvítězili spojenci, kteří tak mohli soustředit
své síly k rozhodujícímu střetnutí u Lipska, kde
vojenská sláva francouzského císaře Napoleona
I. utrpěla zdrcující porážku.[/]
Pro obyvatele Ústecka byl rok 1813 rokem
nešťastným. Nejen že během válečných událostí
v srpnu byla zničena řada vsí a těžce poškozeno
bylo město Chabařovice, ale během dalšího
pobytu spojeneckých vojsk se šířily epidemie
a časté byly případy rabování. Ještě v polovině
září 1813 došlo k dalším srážkám mezi rakouskými
a francouzskými vojsky v prostoru Telnice
a Varvažova. Vojenské operace Francouzů řídil
z věže kostela v Nakléřově osobně císař Napoleon
I., který byl ubytován v Petrovicích.[/]
Během následujících let 19. století zažilo
Ústecko nejvýznamnější období rozkvětu v celé
své historii. Základem pro rozvoj se stala
výhodná poloha města jako dopravní křižovatky
a bohaté zdroje kvalitního hnědého uhlí. Na rozvoji
se podílely jak historické šlechtické rody,
jako byli například Nosticové z Trmic, Westphalenové
z Chlumce, Chotkové z Velkého Března,
tak i nově vzniklé podnikatelské rodiny. Z nich
je nutné jmenovat alespoň rodiny Wolfrumů,
Eckelmannů, Mareschů, Petschků, Weinmannů
nebo Schichtů.[/]Během třicátých let 19. století byly v Ústí nad
Labem strženy městské hradby a brány. Město se
otevřelo bouřlivému rozvoji dopravy a průmyslu.
Prudkost růstu města vyjadřují čísla o počtu
jeho obyvatel. V roce 1830 mělo Ústí nad Labem
jen 1759 obyvatel, v roce 1850 již 4000 obyvatel
a v roce 1900 to bylo přes 29000 obyvatel. V tomtéž
roce byla připojena předměstí Krásné Březno
a Klíše a tím vzrostl počet obyvatel na více
než 37000. Rozmach a hospodářskou sílu města
v této době nám ukazuje řada významných veřej-ných staveb a rozvoj městské hromadné dopravy.
Městské tramvaje vyjely na své linky poprvé již
v roce 1899. V centru města to jsou především
budova městských lázní z roku 1908, kostel sv.
Pavla ze stejného roku nebo budova městského
divadla od architekta Alberta Graffa z roku 1909.[/]
Národnostně bylo Ústecko většinou
německé. Početnější české obyvatelstvo žilo především
v průmyslových obcích, jako byly například
Neštěmice nebo hornické obce Tuchomyšl,
Vyklice atd. V samotném Ústí nad Labem žilo dle
sčítání lidu v roce 1930 necelých 20 % Čechů.[/]
Uvedená situace samozřejmě ovlivnila
dějiny Ústecka v období vzniku Československa
v roce 1918, kdy Němci uplatňovali právo
na národní sebeurčení v rámci tzv. provincie
Deutschböhmen. Místní správa ale nedokázala
na Ústecku udržet situaci pod kontrolou, došlo
k nepokojům a k rabování v Ústí nad Labem
a v Trmicích. Nakonec vstoupila 11. prosince
1918 do města československá vojenská jednotka,
která nad městem převzala dnem 12. prosince
1918 kontrolu. Tím se Ústecko stalo fakticky
součástí Československa.[/]
Zostřující se mezinárodní situace měla svůj
dopad i na Ústecko. Budovaly se systémy pohraničních
opevnění a vedl se stálý boj proti vzrůstajícímu
vlivu německých nacistů. Demokracie
nakonec tuto bitvu prohrála a Ústecko se dnem
9. října 1938 v důsledku Mnichovské
dohody stalo součástí
Německa. Nadšení německého
obyvatelstva záhy vystřídaly
obavy z výsledků 2. světové
války. Tragedií pro Ústecko se
staly nálety 8. americké letecké
armády na Ústí nad Labem
ve dnech 17. a 19. dubna 1945
a útoky sovětských bitevních
letadel na Chlumec a Telnici
8. května 1945.[/]
V Ústí nad Labem byla
nálety zničena celá čtvrť Ostrov
pod vrchem Větruš a další
stovky domů v centru. Poškozen
byl také kostel Nanebevzetí
Panny Marie, kde došlo v důsledku zásahu bombou
k vychýlení věže téměř o 2 metry od kolmé osy.
Jednalo se o jeden z nejtěžších náletů v českých
zemích. Nejnižší odhady obětí počítají
s více než 800 mrtvými. Vyvražděním a vyhnáním
židovských obyvatel města za války a odsunem
německého obyvatelstva po válce ztratilo
město podstatnou část své dosavadní historické
kontinuity.[/]
V prvních poválečných volbách v roce 1946
v ústeckém okrese zvítězila s velkou převahou
komunistická strana.[/]
Poválečné dosídlení opuštěných obcí na
Ústecku bylo velkým problémem, ve většině
z nich se již nepodařilo dosáhnout předválečné
úrovně v počtu obyvatel, a některé obce na
Ústecku tak zcela zanikly. V důsledku povrchové
těžby hnědého uhlí dále zanikly obce Dělouš,
Úžín, Varvažov, Tuchomyšl, Vyklice a mnohé
další. Jako poslední byla koncem osmdesátých
let zbořena obec Hrbovice.[/]Od voleb v roce 1990 se začínají navazovat
ztracené vztahy a hledat nové cesty k prosperitě.
Jedním z významných kroků k posílení významu
města Ústí nad Labem a celého Ústecka bylo
založení Univerzity Jana Evangelisty Purkyně
v roce 1991.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek