Lázně Teplice a okolí – Dějinný přehled

Pravěcí lovci

Členitost terénu a ochrana mohutného údolí před prudkými větry ze severu Krušnými horami a z jihu Českým středohořím způsobily, že zde panovaly snesitelné životní podmínky, a tak tu již ve starší době kamenné žili pravěcí lovci. V blízkosti řeky Bíliny a v okolí Teplic se po nich dochovaly kosti předvěkých zvířat, a to mamuta, soba, dlouhosrstého nosorožce a tura pižmového.
Nejstaršími nalezenými nástroji z této doby jsou kamenné, mladopaleolitické pazourkové čepele z okolí Hudcova, vytvořené před 25–30 tisíci lety.[/]

Pravěcí zemědělci

V období mladší doby kamenné (asi před šesti tisíci lety) se v teplickém regionu objevili první zemědělci, kteří využívali úrodnou půdu, tvořenou zvětralými sprašovými návějemi a sopečnými horninami. K tomu chovali dobytek. Nejhustší osídlení se rozkládalo opět při řece Bílině, dále v okolí Teplic a Duchcova. Tehdejším obyvatelům svědčilo jednak o něco teplejší podnebí v porovnání s dneškem, jednak přítomnost rozlehlých smíšených dubových a bukových lesů doplňovaných jedlovými porosty, v nichž bylo možno lovit zvěř a získávat kvalitní dřevo. Vyráběli hlazené kamenné nástroje, zdobenou keramiku a šili oděvy z látek.[/]
Před necelými čtyřmi tisíci lety začali zemědělci používat bronzové nástroje, a tak se k výrobcům textilií a hrnčířům přidružili další řemeslníci
– hutníci a kováři. Výrobu bronzu s největší pravděpodobností umožňovala povrchová těžba cínu v oblasti dnešní Horní Krupky a Cínovce, měď se musela dovážet. Největší nálezy z doby bronzové (knovízská kultura) pocházejí z okolí Hostomic u Bíliny. Patří mezi ně sekerky s laloky, dlátka s tulejkou, nože, šídla, jehlice, ozdoby koňských postrojů a meč. O tisíciletí později se začalo jako materiál k výrobě nástrojů pomalu prosazovat železo. Nastala doba železná.[/]
Ve 4. století př.n.l. se v Čechách usadily keltské kmeny, převážně Bojové, kteří dali naší zemi název – Bohemia.V této době již bylo Podkrušnohoří
poměrně hustě osídleno. O vysoké úrovni hmotné kultury těchto lidí svědčí četné vykopávky v naší oblasti. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století byla archeology prozkoumána velká keltská osada u Hostomic,
avšak největší nález byl učiněn již předtím, v roce 1882 ve vodách Obřího pramene u Lahoště.[/]
Kolem roku 350 př.n.l. tu někdo uložil bronzový kotlík a velké množství bronzových ozdob a šperků. Významné nálezy byly učiněny také v Teplicích. O využívání zdejších teplých pramenů Kelty svědčí stříbrná keltská mince s vyobrazením kance, nalezená v teplickém Pravřídle.[/]
Na počátku našeho letopočtu obsadily českou kotlinu germánské kmeny Markomanů a Kvádů, Podkrušnohoří pak Hermundurové. Osídlení, které již nebylo tak husté jako v keltské době, se udrželo na tradičních místech, nově se objevily lokality ve vyšších polohách Českého středohoří(Kostomlaty, Lukov a další). Z archeologických vykopávek je nejzajímavější objev různých bronzových předmětů a římských mincí z teplického Pravřídla, který dosvědčuje frekvenci zvyku zajistit si štěstí vhazováním cenností do studánek a pramenů a současně také využívání teplých vod k léčebným koupelím Germány a Římany.[/]

Počátek středověku

V 7. století pronikli na naše území Slované. Jejich nejstarší sídliště bylo odkryto jižně od Břežánek, dnes již zaniklé obce. Správním střediskem
slovanského kmene Lemůzů (Běliňanů) se stalo hradiště na Švédské (Pohanské) šanci u Zabrušan, v době sjednocení Čech Přemyslovci na konci 9. století je vystřídalo hradiště v Bílině. O významu tohoto přemyslovského správního střediska svědčí události, které proběhly před polovinou 11.století. Když se v roce 1040 dostal kníže Břetislav I. do ozbrojeného konfliktu s německým císařem Jindřichem III., došlo k hlavní, pro Břetislava vítězné bitvě u šumavského Brůdku. Bílinský kastelán Prkoš měl čelit druhému vpádu ze Saska. Nechal se však pravděpodobně podplatit a svou nečinností umožnil míšeňskému markrabímu Ekkehartovi vyplenit území, jež měl bránit. Kníže Břetislav mu za to nechal vyloupat oči, usekat ruce a nohy a vhodit jej do řeky Bíliny. Církevním střediskem se stalo arcijáhenství v Bílině. Mimo to zde působilo ještě několik
klášterů. Někdy v letech 1158–1164 založila druhá manželka krále Vladislava II. Judita ženský benediktinský klášter v Teplicích. Prožila v něm pak závěr svého života a byla zde pohřbena. O něco později, v roce 1196 se stali fundátory
kláštera v Oseku Hrabišicové, nejmocnější šlechtický rod v naší oblasti. Ti v této době často zastupovali panovníka jako kasteláni v Bílině.[/]

Vrcholný středověk

Hrabišicové se i v následujícím dějinném období podíleli na založení kláštera sester Božího hrobu ve Světci. Ve čtyřicátých letech 13. století zřídili tito velmoži jako své sídlo hrad Osek. V průběhu 14. století pak vznikly další hrady. V roce 1319 postavili páni z Bergova hrad Kyšperk, který později prodali pražským arcibiskupům.[/]
Kolem roku 1330 založili Koldicové hrad Krupku a ve stejné době postavili Hrabišicové, v této době již páni z Rýzmburka, na ochranu jižní části své domény hrad Kostomlaty.[/]
Střediskem ústřední moci v této oblasti se stalo po Bílině královské město Most s hradem Hněvínem – na dnešním Teplicku již pak vznikala pouze poddanská města. Kolem správního hradu se postupně rozrostla Bílina, na panství Hrabišiců se objevil Hrabišín, nazvaný později Duchcov, a kolem benediktinského kláštera bylo postupně vystavěno město Teplice. Sídlem horníků, těžících krušnohorský cín, se stala Krupka, již ovládali páni z Koldic.[/]
Středověká kolonizace ve 13. a 14. století umožnila příchod dalších
obyvatel a vznik nových vesnic a spolu s rozšířenou sítí kostelů vytvořila ráz krajiny, který zde byl v podstatě zachován až do poloviny 19. století. Po doznění husitských válek nastal ve zdejší pozdně středověké
společnosti nový rozkvět. Zvláště se to týkalo krušnohorské Krupky, kde ve druhé polovině 15. století vrcholila těžba cínu. Ráz krajiny doplnilo založení hradu Doubravka v roce 1478 (dostavěn byl v roce 1486).[/]

Rozkvět lázeňství na prahu novověku

Od počátku novověku se začalo výrazněji než dříve rozvíjet lázeňství v Teplicích. Napomohly tomu léčebné pobyty saských kurfiřtů i péče tehdejších majitelů panství, zvláště Volfa Viléma z Vřesovic nebo Radslava Vchynského ze Vchynic. Kromě toho se začaly využívat i minerální prameny v nedaleké Bílině. Rozvoji oblasti, zvláště Krušnohoří, napomohla snad ještě více než lázeňství stále prosperující těžba cínu a stříbra v okolí Krupky, Cínovce, Hrobu a Mikulova.[/]
Třicetiletá válka tento slibný vývoj přerušila a teprve na sklonku 17. století se objevily nadějné známky nového rozvoje. V pobělohorské době došlo k velkým majetkovým přesunům. Pouze Bílina zůstala Lobkovicům,
u ostatních panství se majitelé vyměnili. V Teplicích vládli Clary-Aldringenové, v Duchcově Valdštejnové a v Křemýži (sem patřily i Kostomlaty) postupně Černínové a Ledeburové. Velké a výnosné panství spravovali osečtí cisterciáci z Oseka, pražským arcibiskupům patřil Světec.[/]
Hospodářský rozvoj ke konci 17. a v 18. století umožnil výstavbu nových zámků a církevních staveb. V letech 1676–1682 nechali Lobkovicové
stavitele Antonia della Portu postavit raně barokní zámek v Bílině. Renesanční zámek v Teplicích byl klasicistně přestavěn na přelomu 18. a 19. století a podobně tomu bylo u původně renesančního duchcovského zámku, který nabyl postupně barokní a v průčelí klasicistní podoby. Dále vznikly zámky v Kostomlatech, ve Světci a Křemýži. Litoměřický stavitel italského
původu Octavio Broggio zbarokizoval v letech 1712–1718 ve velkém stylu klášter v Oseku. Kromě toho doplnila ráz zdejší krajiny celá řada dominantních barokních kostelů, kupříkladu v Bohosudově, Jeníkově, Světci, Mirošovicích,
Bořislavi a na dalších místech.[/]
V průběhu 18. století, zvláště v jeho druhé polovině, se rozvíjelo lázeňství v Teplicích a Bílině. Zejména Teplice rychle nabývaly na proslulosti. Velkolepá výstavba po velkém požáru v roce 1793 a schůzka rakouského císaře Františka I., ruského cara Alexandra I. a pruského krále Fridricha Viléma III. v roce 1813 v Teplicích, v jejímž průběhu tito panovníci uzavřeli dohodu proti Napoleonovi, rozhodným způsobem přispěly k tomu, že lázně navštěvovala řada známých osobností. Několikrát zde pobývali Ludvík van Beethoven
a J. W. Goethe, častým hostem býval pruský král Fridrich Vilém III., k jehož doprovodu patřil v roce 1813 Alexander von Humboldt. V roce 1829 hrál na zámku Fryderyk Chopin, svůj debut si tu odbyl houslista Josef Slavík. Léčili se tady Josef Dobrovský a František Palacký, filozofové Johann G. Fichte a Arthur Schopenhauer, několikrát Teplice navštívil slavný pohádkář Hans Christian Andersen. To je ovšem jen velmi výběrový výčet, ročně se tu totiž léčilo pět až šest tisíc osob.[/]

Průmyslový rozmach

Tradičními hospodářskými odvětvími v teplickém regionu byla těžba cínu a sklářství v Krušných horách (obojí od 14. století), rozvoj textilní výroby podnítilo založení manufaktury na výrobu punčoch a sukna oseckými cisterciáky
roku 1697. Od 18. století začala těžba uhlí na pozemcích šlechtických či církevních majitelů panství i sedláků. Postupně se zvyšovala, rozhodujícím
podnětem se stalo vybudování železniční trati Ústí n.L.–Teplice v roce 1858 a její další rozšiřování. V 60. a 70. letech 19. století nastal nebývalý rozmach nejen těžby uhlí, ale i průmyslové výroby. Vznikaly vápenky a cihelny, rozvíjel se sklářský, keramický, textilní, železářský průmysl a další odvětví.[/]
Za novými pracovními příležitostmi přicházeli lidé z vnitrozemí. Zvýšené přistěhovalectví vyvolalo jednak nebývalý růst počtu obyvatel, jednak změnu jeho národnostní skladby. Zatímco ještě v době předbělohorské žili v tomto regionu Češi i Němci početně v přibližně rovnovážném poměru, od 17. století zde výrazně převládlo obyvatelstvo německé. Od 70. let 19. století začaly mezi oběma etniky vznikat národnostní rozpory, které dále pokračovaly i po vzniku Československé republiky. [/]
Ve 30. letech minulého století a za II. světové války se tyto rozpory ještě prohloubily. Většina Němců projevovala v této době nacistické smýšlení a byla po roce 1945 odsunuta. Krušné hory byly tak ze značné části vylidněny a staly se víceméně střediskem zimních sportů a chalupářskou a turistickou oblastí. Mostecká pánev si podržela svůj výrazně průmyslový ráz. Devastace krajiny, způsobená hlavně dolováním, však nadále pokračovala, a když se v 60.–80. letech naplnily představy elektrárenských odborníků ze 30. let o výstavbě velkých tepelných elektráren přímo u zdrojů uhlí, tedy dolů, pronikavě se tu zhoršila ekologická situace, zvláště čistota ovzduší. V posledních letech se omezením těžby uhlí, zrušením řady průmyslových podniků a instalací odsiřovacích zařízení na elektrárny čistota ovzduší zlepšila na přijatelnou úroveň. ■

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Krajinou povodní

Icon 15.09.2021

Naučná stezka Krajinou povodní je situována do nivy Odry na samém jihu CHKO Poodří. Prochá...

Celý článek

Mojžíšův pramen – Císařský kámen

Icon 05.10.2021

Velmi cenná oblast mezi městy Jablonec nad Nisou a Liberec má díky ČSOP Armillaria a progr...

Celý článek

Nová naučná stezka provede zájemce přírodní rezervací Hněvošický háj na Opavsku

Icon 13.10.2021

Hněvošice (Opavsko) 11. října (ČTK) – Nová naučná stezka provede zájemce přírodní re...

Celý článek

Dvě nové lokality Blíž přírodě zpřístuněny na Říčansku a Třebíčsku

Icon 19.11.2021

V listopadu 2021 byly zpřístupněny hned dvě nové lokality podpořené z programu Blíž přírod...

Celý článek