Doprava

Partner portálu

Reklama

Diskusní fórum

Staré Hrady

Skvělý tip na výlet !
20.04.17 (tarantulka)

Tropical Island - Německo

Vyražte s dětmi do tepla a za zábavou do...
20.02.17 (fandass)

české lanýže

I have observed that in the world these...
01.02.17 (Smithk195)

Diskutuj zde

Reklama

Reklama

Na Prachovské skály

Český ráj a okolí

/images/vylet/prachovske_skaly_-04b.jpg Prachovské skály jsou bezesporu nejnavštěvovanějším skalním městem Českého ráje. Přestože je toto skalní bludiště soustředěné na relativně malém prostoru (necelé 3 km2), je protknuto řadou turistických stezek, které lze libovolně kombinovat, a nabízí četné pestré vyhlídky jak do širokého okolí, tak i malebná zákoutí uvnitř vlastního skalního města.
Prachovské skály tvoří jihovýchodní výběžek Severočeské křídové tabule, jež vznikla před milióny lety zpevněním písečných usazenin na dně druhohorního moře. Když později mohutné tektonické síly celou oblast vyzdvihly, moře ustoupilo a původní mořské dno se rozčlenilo na řadu samostatných pískovcových tabulí. Postupnou erozí vzniklo unikátní skalní město, proslulé rozmanitostí tvarů kvádrových pískovců, ať již v podobě skalních stěn či skalních bloků, ale i samostatně stojících jehel, zřícených skal či skalních soutěsek s úzkými křivolakými chodbami prudce stoupajícími zpod skalních útesů na jejich temena. Prachovské skály byly vyhlášeny přírodní rezervací již v roce 1933, součástí Chráněné krajinné oblasti Český ráj se však staly až v roce 2002.
Od ostatních pískovcových skupin Českého ráje jsou Prachovské skály odděleny jednak masivem třetihorní čedičové vyvřeliny zvané Střelecká hůra na severozápadě, jednak kleslinou při horní Žehrovce s dnešními osadami Zámostím, Blaty a Maršovem na západě. Z těchto míst vede hranice masivu Prachovských skal kleslinou severně od čedičového vrchu Housera a sv. Anny, která plynule přechází ve výběžek Jičínské kotliny, kudy dnes prochází státní silnice od Mladé Boleslavi k Jičínu. Prachovské skály ční nad Jičínskou kotlinou jako mohutná stěna, zdvihající se třetihorní čedičovou vyvřelinou s názvem Svinčice a pokračující dále k severovýchodu k sedlu nad Prachovem. Zde se na sedlo napojuje vrch Přivýšina, jenž je vlastně prodloužením hlavního masivu Prachovských skal a spolu se sousedním vrcholem Brada posledním výběžkem této výšiny. Severovýchodní hranici tohoto skalního města tvoří poříčí toku Libuňky, jež se ze severu zařezává do zmíněného sedla pod Prachovem.
Když byl v polovině 13. století založen na nedalekém čedičovém vrchu hrad Veliš jako středisko královské moci na Jičínsku, staly se Prachovské skály součástí jeho panství. Od roku 1337 toto panství vlastnili Vartemberkové a postupně řada dalších šlechtických rodů. V roce 1625, v bouřlivé době třicetileté války, se Velišské panství stalo součástí Frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna. Po Valdštejnově násilné smrti v Chebu roku 1634 byl jeho majetek císařskými vojáky a komisary zkonfiskován. V roce 1637 koupil Velišské panství i s Prachovskými skalami Jindřich Schlik. Hrad Veliš byl sice v druhé polovině 17. století na příkaz císaře Leopolda I. rozbořen, panství však zůstalo nadále v držení rodu Schlikových, a to až do poloviny 20. století, kdy byl jejich majetek konfiskován a stal se majetkem socialistického státu. V roce 1993 byl zabavený majetek a s ním i Prachovské skály Schlikům navrácen a ti zde od roku 2000 provozují soukromou přírodní rezervaci ve vlastní režii.
Za začátek organizované turistiky v Prachovských skalách považujeme rok 1879. Tehdy jičínský profesor A. Vánkomil Maloch pozval spoluzakladatele Klubu českých turistů Vojtu Náprstka a jeho přátele na vlastivědnou výpravu do Prachovských skal. Mezi členy této skupiny výletníků z Prahy se objevila tak slavná jména jako Jaroslav Vrchlický, Ludmila Podlipská či bratři Šimáčkové, kteří napsali oslavné články do novin a následně do Prachovských skal zamířily četné zástupy zvědavých návštěvníků. To byl zřejmě impuls k vytyčování a vyznačení zdejších turistických tras. Následně vyšly i první mapy a průvodci po Prachovských skalách. V roce 1883 byl vydán průvodce Dr. Vladimíra Lepaře, v němž navázal na práci A. V. Malocha, který od roku 1874 systematicky sestavoval názvy pro jednotlivé skalní útvary. Turistické aktivity progresivně podporoval i tehdejší majitel Prachovských skal Ervín Schlik. V roce 1886 nechal v centru skal pod Zelenou rolí postavit dřevěnou lesní restauraci „Ve sklípku“. Tato restaurace byla v roce 1921 zbořena a na jejím místě nechal v roce 1924 Klub českých turistů vystavět chatu novou, která dodnes nese název Turistická chata KČT. V roce 1928 pak byla k této chatě dokončena příjezdová asfaltová silnice. Ve 30. letech minulého století navíc Klub českých turistů vybudoval kousek od této chaty na styku tří údolí koupaliště U Pelíška s písčitou pláží, aby se zde mohli znavení turisté v horkých letních dnech osvěžit v chladivé vodě lesní nádrže. Svůj název toto koupaliště získalo podle bájného skalního skřítka Pelíška, který chrání nejen skály, ale také zdejší vzácnou flóru a faunu a potrestá každého, kdo by jim škodil.
Další stavba sloužící turistickým účelům byla vystavěna v roce 1935 nedaleko Turistické chaty, v místě, kde se kdysi nalézala bratrská vesnice Moravsko, zničená za třicetileté války. I tato budova je dodnes v provozu a nese název hotel Skalní město či dříve Košíček. Poblíž tohoto hotelu, na křižovatce silnic, stojí památník Františka Lepaře, prvního předsedy odboru KČT v Jičíně. Skály však nelákaly jen turisty, ale také, a to především, srdnaté povahy nadšenců, toužících zvítězit nad závratnými hlubina pískovcových stěn. A tak není divu, že tajemná zákoutí Prachovských skal brzy přilákala i příznivce horolezeckého sportu. V roce 1907 jičínští studenti Joza Hendrych, Josef Kubín a jejich přátelé založili horolezecký spolek pod názvem Lezecký klub Prachov, jenž je aktivní dodnes. Prachovské skály podobně jako Suché skály či Hruboskalské skalní město jsou stále jedním z nejvyhledávanějších míst horolezců v naší republice, neboť nabízejí ideální terény téměř ve všech stupních technické obtížnosti.
Pískovcový masiv Prachovských skal je roklemi a údolími rozdělen na několik větších celků. Jádro tohoto skalního útvaru je spojeno plošinou Zadního Moravska, tedy v místech kolem dnešního hotelu Skalní město. Odtud se k jihu zvedá balvanitý Plecháč, na nějž navazují skalní planiny Bukovina a Babinec a dále k jihozápadu les Hustáč. K západu vybíhá z plochy Zadního Moravska skalní skupina Nového Hrádku se staroslovanským hradištěm Starý Hrádek. K severozápadu směřuje Holý vrch, od něhož je poměrně mělkým údolím oddělen Kozí hřbet. Nejrozsáhlejší a nejmohutnější část Prachovských skal je jihovýchodní skupina skal tvořená lesem Hustáčem, Bukovinou a Plecháčem, kde jsou také k nalezení hlavní turistické cíle.
Vstup do srdce Prachovských skal je vymezen dvěmi branami, fungujícími zároveň jako pokladny. Jedna z nich je umístěna za hotelem Český ráj na Prachově, druhá při Turistické chatě KČT, která je zároveň také hlavním východiskem značených turistických tras. Pokud vstupujeme do Prachovských skal touto branou, již záhy se ocitáme v nejmalebnějším zákoutí prachovského skalního města. Již po pár desítkách metrů stojíme pod pozoruhodnou štíhlou Prachovskou jehlou s buclatou Prachovskou čapkou a sousední Kočičí jehlou. A popojdeme-li ještě o kousek dál, ocitneme se na hlavním rozcestí. Pod vyhlídkou Českého ráje, která otevírá rozhled do krajiny směrem ke hradu Trosky, narazíme na Krakonoše, Madonu s děckem či Beránka. Sousední vyhlídka Míru poskytuje především půvabný výhled do nitra skalního města. Opodál od těchto skal se tyčí zkamenělý Mnich, pro svoji mnohotvárnou podobu zvaný též Modlitba skal, uvozující vstup do Císařské chodby. Císařská chodba je nejmohutnější roklí tohoto skalního města, ohraničená strmými pískovcovými stěnami. Byla pojmenována po císaři Františkovi I., který tuto chodbu navštívil dne 9. června 1813 při svém čtyřdenním pobytu v Jičíně, souvisejícím s poradou o dalším postupu protinapoleonské koalice. Kulisovitou scenérii nad Císařskou chodbou tvoří skály Rytíř, Orel, Americká či Drážďanská věž. Téměř souběžná Zadní točenice ukrývá mezi stromy Václavskou věž či Věž Smítkovu, pojmenovanou dle našeho nejúspěšnějšího horolezce válečných let Josky Smítka, popraveného nacisty. Vystoupáme-li však z rozcestí po zelené značce náročným skalním terénem na Masarykovu stezku, můžeme navštívit Všetečkovu a Schlikovu vyhlídku s výhledy do středu skalního města a na protější vyhlídku Míru a Českého ráje. Tato stezka, která je kromě četných vyhlídek působivá rovněž průchody křivolakými skalními uličkami, obchází úpatí skal po severním svahu prachovského hřebenu. Zastavme se také na Hakenově vyhlídce, pojmenované dle profesora Josefa Hakena z Horního Lochova, který se zasloužil o archeologický průzkum Prachovských skal, a na sousední Rumcajsově vyhlídce, z nichž obou je krásně vidět mohutné, horolezci velmi oblíbené seskupení Krkavčích skal. Než se napojíme zpátky na hlavní trasu procházející Prachovskými skalami od Turistické chaty do Prachova, navštivme ještě Bratrskou modlitebnu, menší přirozenou jeskyni vzniklou zavalením skalní chodby. Nedaleká Hlaholská vyhlídka pak dle názvu připomíná návštěvu pražského pěveckého sboru Hlahol v roce 1887. Pokračujeme-li po hlavní průchozí turistické značce (červená), která vyúsťuje u vstupní brány na Prachově, mineme vyhlídku pěveckého sboru Křížkovský s výhledem na známou rekreační oblast Jinolické rybníky a Kozákovský hřbet s vrcholky Kozlov, Tábor, Bradlec a Kumburk.
Výše popsaná část Prachovských skal však tvoří pouze zlomek celého skalního města. Stranou jsou hlavně severozápadní a západní části skal, pak také jižní okraje lesního komplexu. Jedná se o odlehlejší místa skalního města, která jsou více zalesněna, nejsou tak lehce přístupná či jsou vůbec uzavřena bez vhodných přístupových cest. To však neznamená, že jsou méně zajímavá. Příjemné vycházky určitě nabízí skalnatá rokle zvaná Babinec na jižním okraji Prachovských skal. Zde můžeme vystoupat po tesaných schodech na vyhlídkovou skálu jménem Šikmá věž, odkud se nám rozevře výhled na jih a jihovýchod. Nedaleko tohoto skalního útvaru byl v roce 1901 postaven penzion, který roku 1926 přešel do majetku Klubu českých turistů a nese název hotel Šikmá věž. Za prodloužení vycházky stojí i vyhlídka při okraji Prachovských skal na jihozápadě, pojmenovaná po Ervínu Schlikovi, majiteli panství na přelomu 19. a 20. století, Ervínův hrad.
Nedaleko Turistické chaty se na plošině skalního masivu se sráznými skalními stěnami nalézá tzv. Starý Hrádek. Přístup k této lokalitě je velmi komplikovaný, v podstatě jediná přístupová cesta sem vede z východní strany po úzké šíji a tak tento hrádek stojí zcela mimo značených turistických tras. Archeologický průzkum potvrdil, že se jedná o pozůstatky starého slovanského hradiště z 8.–10. století, které nebylo jen významnou fortifikací, ale zároveň i pohřebištěm. Ostatně Prachovské skály byly pro svou výhodnou polohu osídleny již v dobách mladší doby kamenné, jak tomu nasvědčuje výskyt četných mohyl a valů. Pokud ale máme sdostatek času a chuti, určitě si nenechme ujít vycházku k pozůstatkům starobylého hradu Pařez, který se rozkládá na severozápadním okraji Prachovských skal. Vede k němu příjemná cesta od turistické chaty podél koupaliště U Pelíška a dále přes Pelíškův most, kde projdeme kolem dřevěné plastiky skřítka Pelíška, již vytvořil L. Horák v roce 1939. Za tímto mostem navážeme na lesní cestu, po níž se dostaneme do části Prachovských skal zvané Lahole, přičemž cestou mineme místo, kde se v těžko přístupných skalních prostorách nachází Lepařova vyhlídka. V Laholi, kde také najdeme spoustu zajímavých skalních útvarů jako je Kobyla a jiné, se lesní cesta stáčí směrem ke vsi Pařezská Lhota, na jejímž okraji se nalézá skalní hrádek Pařez. Tento skalní hrádek pochází pravděpodobně ze 14. století, přičemž prvně je zmiňován roku 1372. Rozkládá se na skalním bloku, přizpůsobeném k obraně i skromnému bydlení, na východě chráněném bažinou, později snad rybníčkem. Přístup do hradu usnadňují schody vedoucí rozsedlinou mezi dvěma skalními bloky. Nahoře v levém bloku je malý tesaný sklep, v pravém dvě komnatky s dveřmi a oknem, na skalní plošině a v jižní části rozsedliny se dochovaly skromné zbytky zdiva. Někdy na počátku 16. století však byl hrad Pařez opuštěn a poté zpustl.
A pokud opravdu nespěcháme a nejsme vázáni ani časem, ani prostorem, vypravme se z Prachova na nedaleký vrch Přivýšinu, kde nás očekává vyhlídka s úžasným rozhledem po Jičínské kotlině, na jihu ohraničené Velišským hřbetem, na východě a jihovýchodě pak kopcem Zvičinou a Hořickými chlumy. Pokud se nehodláme vracet z Přivýšiny zpět do Prachova, můžeme sejít na opačnou stranu tohoto vrchu a ocitneme se na Bradech, posledním výběžku prachovského skalního masivu. Zde se nám otevře nový výhled, tentokrát směřující více na východ a severovýchod. Údolí dominuje čedičový vrch Zebín s barokní kapličkou sv. Máří Magdaleny na vrcholu, v pozadí s bývalým kartuziánským klášterem, dnes však známou věznicí ve Valdicích. Na horizontu vystupují do popředí vrchy Kumburk, Bradlec, Tábor a Kozlov. Brada mají také svoji velkolepou historii. V polovině 13. století zde byl vystavěn raně gotický hrad, jehož zakladatelem byl Načerat z rodu Ronovců, který se po něm psal poprvé roku 1258. V podhradí tohoto hradu vznikla stejnojmenná osada Brada. Král Václav II. však hrad Brada a jemu přináležející zboží Načeradcům odňal a přivtělil je ke královské koruně. Posléze byl hrad připojen k panství Velišskému, které získali v roce 1337 Vartemberkové. V souvislosti výstavbou nedalekého hradu Veliš však význam Brad poklesl, až byl nakonec roku 1482 opuštěn a zpustl docela. Na nejvyšší skále dnes nalezneme dřevěný kříž spolu se dvěmi sochami sv. Petra a sv. Pavla.
Z Brad můžeme sestoupit do osady Rybníček a odtud pokračovat zadní cestou přes Kbelnici až do Jičína. Přecházíme-li u obce Kbelnice hlavní silniční tah vedoucí z Jičína do Turnova, všimněme si po levé straně secesní kaple vystavěné v letech 1904-1906, nazývané též Ossarium. Při této kapli se nalézá hřbitov, na němž jsou pohřbeni vojáci padlí ve slavné bitvě u Jičína v prusko-rakouské válce roku 1866. A pokud nám přijde cesta do Jičína ještě dlouhá, i když se jedná již jen o jeden nebo dva kilometry, poseďme na chvíli v restauraci U Rumcajse, která v těchto místech u obce Kbelnice stojí a své pohostinství nabízí již od roku 1835.

Fotogalerie

Poslední komentáře -

ale není nad Hruboskalsko -

Bohacek - 21.03.2008 - 12:40

v Prachovských skalách jsem byl 2x,ale více se mi líbí okolí Hrubé skály -zajedno je to tady...

Reklama:

Reklama:

Na Prachovské skály - informace k místu

Na Prachovské skály - služby v okolí

Reklama

Kalendář akcí

Nová pravěká expozice v Galerii městského muzea Čáslav (3.4.2017-31.5.2017)

Nová pravěká expozice v Galerii městského muzea Čáslav (3.4.2017-31.5.2017) 03.04.2017

Nejstarší z nich pamatují  už 7 tisíc let.  Doklady  příchodu ...

Jarní exkurze do světa vědy (15.5.2017-18.6.2017)

Jarní exkurze do světa vědy (15.5.2017-18.6.2017) 15.05.2017

Akce je zaměřena především na studenty středních škol a jejich učitele, kteří...