Doprava

Partner portálu

Reklama

Diskusní fórum

Cyklotrasa Kladno - Zbraslav

Amazing article thanks or sharing.....
24.11.17 (Adjustable Dumbbells Revi)

Penzion Šolle - Praha

What is viagra generic low price for women...
23.11.17 (generic)

Ubytování v Mikulově

The three top medications for ED are...
23.11.17 (viagra_tuoteseloste)

Diskutuj zde

Reklama

Reklama

Jílovsko a Povltaví

Okolí Prahy západ

/images/vylet/kocoursky_viadukt-f3c.jpg

Po stopách zlatých dolů

Po stopách slavných zlatých dolů může cesta začít na Masarykově náměstí v Jílovém u Prahy. Tady, v historické budově čp. 16, sídlí Regionální muzeum se specializací na zlato v České republice. Pro veřejnost je zde připravena expozice Zlato v Čechách, která seznamuje s těžbou a zpracováním zlata v Čechách i s historií těžby zlata v Jílovské revíru. Odborníkům je určeno Dokumentační středisko českých ložisek zlata. Na nádvoří muzea si mohou návštěvníci vyzkoušet rýžování zlata (v době mimo zimu). Stop po dolování je ve městě o jeho okolí mnoho. Na okraji dnešního města, na konci Chvojínské ulice, býval v době Karla IV. velmi výnosný důl Rotlev. Jeho bohatství dopomohlo majiteli Janu Rotlevovi k vybudování honosného sídla v Praze, které později věnoval panovníkovi na universitní kolej " dnešní Karolinum. Další významný jílovský důl " důl Slunce " býval tam, kde je dnes moderní kostel Československé církve husitské. Štoly jsou i pod náměstím, ze kterého (od muzea) vychází naučná stezka vybavená informačními tabulemi. Ta po překročení Jílovského potoka směřuje ven z města na návrší U sv. Anny. Odtud je pěkný výhled na Jílové a okolí. Remízky v polích a lukách a terénní vlny, prohlubně v lesích (pinky) ukazují, kde bývaly zlaté doly. Celkem jich tu bylo v provozu na 500. Už ve 14. století dosahovaly hloubek přes 200 metrů, některé končily v hloubce 60 metrů pod úrovní Sázavy. Na ohromný rozsah středověkých prací navázala ve 20. století poslední etapa dolování vyražením 42 km chodeb. Přesto zde není krajina devastovaná. Od kapličky sv. Anny začne polní cesta sestupovat k odkališti úpravny rud ve Studeném. Tady by málokdo uvěřil, že pod listnatým hájem, kde rostou houby, se ukrývá přes 420 tis. tun odpadního materiálu z úpravny rud. Kolem bývalé úpravny a dolu Pepř (dne s závod na výrobu kovového lešení) v Horním Studeném je možné se přes vrch Pepř vrátit zpět do Jílového (celkem 5 km).
Lépe je sejít od odkaliště po odbočce naučné stezky do Dolního Studeného, kde je veřejnosti přístupný středověký důl Josef. Tady průvodce poskytne potřebné informace. (Štola Josef je ve správě Regionálního muzea v Jílovém u Prahy, v zimě je uzavřena). Od štoly sestupuje cesta údolím Kocourského potoka k technické památce, kterou je kamenný železniční viadukt na trati Českého Semmeringu. Svojí výškou 42 metrů je nejvyšším kamenným mostem ve střední Evropě. Dílo českých kameníků, zedníků a italských a rakouských odborníků z let 1897"1900 nepřetíná údolí kolmo, nýbrž v oblouku. Za celou dobu provozu nebyl zatím most opravován.
Cesta dospěla k Sázavě na Žampach. Zde bývala ve středověku řada mlýnů, ve kterých se drtila zlatá ruda a na splavech se z drti vypíralo zlato. Nad jezem se do řeky vlévá Chotouňský potok. Na sklaní stěně poblíž ústí potoka je dobře patrný kontakt středočeského plutonu (žuly) s horninami jílovského pásma (břidlic). Proti proudy řeky na pravém břehu je další technická památka z let 1836"1841. Jde o pozůstatek vodního náhonu (dnes zachována přibližně polovina), který měl pohánět vodní kolo vodotěžného stroje na Žampachu, tam kde ústí Kocourský potok do řeky. Tímto strojem pak měla být část dolů ve Studeném odvodněna. Po vybudování náhonu se ukázalo, že takto odvodnit doly nelze a tak se určitou dobu náhon používal k pohonu mlýna na jehož místě byla na počátku 20. století vybudována továrna na vatu.
Podél náhonu a řady rekreačních chat postupuje cesta po břehu Sázavy do Kamenného Přívozu. Vesnice vznikla v raném středověku na brodu staré zemské stezky přes Sázavu. Nad řekou je kostel sv. Ludmily z roku 1681 se hřbitovem. Kamenný Přívoz je jedním z výchozích míst pro vstup do Hornopožárských lesů.

Oblast soutoku Sázavy a Vltavy

Z Kamenného Přívozu vede "Posázavská stezka" vybudovaná v dvacátých letech 20. století. Prochází po levém břehu Sázavy až do Štěchovic. Jsou z ní velmi pěkné výhledy na kaňon řeky Sázavy, která v tomto úseku výrazně divočí mezi balvany. Svahy kaňonu jsou zarostlé suťovými lesy (typickou rostlinou je mohutná, bíle kvetoucí udatna lesní). Místy se nacházejí i rozsáhlé bezlesé sutě a na skalách zakrslé, tzv. kyselé doubravy s dominantní bikou hajní a kapradinou osladičem obecným. Přichází až na úpatí Medníka, do NPP Medník. Zde byla zřízena rezervace na ochranu kandíku psího zubu (vzácná rostlina, popsaná blíže v kapitole Rostlinstvo a živočišstvo). Les je typickou ukázkou tzv. květnaté bučiny, bohaté na druhy. Haldy a jámy, které porůstá, jsou pozůstatkem středověké těžby zlata. Stojí zato vystoupat na vrchol Medníku, odkud je v zimě alespoň částečný výhled na Hradišťko a část Povltaví.
Hradišťko je původně zemědělská obec, výrazně poznamenaná chatovou suburbizací v průběhu 20. století. Poměrně malé jádro vsi obkličuje aglomerace více jak 1700 chat a domků. Hradišťko je největší rekreační letovisko na našem území.
Na okraji Hradišťka se nachází osada Sekanka, která sloužila po založení kláštera sv. Jana Křtitele na Ostrově jako jeho přilehlá řemeslnická osada. Podnět k založení kláštera dal v roce 999 kníže Boleslav II. a záměr svého otce v roce 1000 dokončil kníže Boleslav III. Benediktinský klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově byl třetím nejstarším klášterem v Čechách a druhým nejstarším mužským klášterem. Původně byl klášter dřevěný, po požáru v roce 1137 byl obnoven v kamenné podobě. Dispozice kostela v podobě románské trojlodní baziliky se třemi apsidami pochází ze 12. století. Na severní straně baziliky stál klášter kolem čtvercového rajského dvora. Dochované zbytky jsou z části románské a z části gotické, převážně ze 13. století. Od 2. čtvrtiny 12. století až do poloviny 13. století vyráběla dílna Ostrovského kláštera reliéfně zdobené i nezdobené podlahové dlaždice a obkládací desky z pálené hlíny. Během husitských válek byl klášter poničen a v roce 1517 přesídlil opat s konventem do proboštství ve sv. Janu pod Skalou.
Vpravo od Ostrovského kláštera se nachází další významné letovisko, Davle. Ta je připomínaná v roce 1310 v bule papeže Klimenta V., kterou papež potvrzuje statky Ostrovského kláštera. Počátky obce však budou ještě staršího data, neboť ke klášteru Davle náležela od jeho založení v roce 999. Pravý a levý břeh řeky v Davli spojují dva mosty. Starší je ocelové konstrukce a byl postavený v roce 1905. Od roku 1995 slouží jako lávka pro pěší. Most "si zahrál" ve válečném filmu nazvaném Most u Remagenu. V roce 1991 byl uvedený do provozu nový most "Vltavanů".
Na opačné straně, proti proudu Vltavy, leží další známé letovisko " Štěchovice. Na místě dnešního letoviska bylo odedávna těženo zlato. Ve čtyřicátých letech zde byla postavena Štěchovická přehrada. Stojí zde i zvláštní, postsecesní kostel z počátku 20. století. Městečko proslulo i tzv. "Štěchovickým archivem" " Němci zde po 2. světové válce ukryli kompromitující vojenské materiály (více v kapitole Historie).
Za městečkem se prudce zvedají skály, nazývané "Brunšov". Jsou tvořeny břidlicemi, ve kterých se nacházejí malé vápnité vložky. Na ty jsou vázána velmi zajímavá teplomilná rostlinná společenstva (tzn. "skalní stepi").
Ústí zde také říčka Kocába, její kaňonovité, skalnaté údolí je místy velmi přírodovědně hodnotné. Nachází se tu kyselé teplomilné doubravy s poměrně vzácným stromem jeřábem břekem.
Na skalnatých hranách a svazích, kterých je tu nespočetně, rostou porosty pokroucených borovic a dubů (tzv. reliktní bory a zakrslé doubravy). Jejich rozvolněné podrosty hostí řadu druhů lišejníků a mechů " hlavně dutohlávek a bělomechu sivého, který se pozná už zdálky svou výrazně stříbrošedou barvou. V místech s menším sklonem se pak nacházejí zachovalé suťové lesy, ve kterých rostou často poměrně velké exempláře vzácného, prudce jedovatého stromu " tisu obecného.
Nejzajímavější část toku končí u vsi Malá Lečice. Zde je u hráze rybníka i malý vodopád. Jižně od toku Kocáby se nachází poměrně rozsáhlý lesní komplex, sahající až ke vsi Slapy. Tvoří ho poměrně zachovalá společenstva doubrav a dubohabřin s vysokým podílem jedle.

Hornopožárský les

Hornopožárské lesy tvoří rozsáhlý lesní komplex o ploše 25 km2 východně od Jílového. Síť turisticky značených cest umožňuje dobrý průchod nejzajímavějšími místy. Nejvyšším bodem lesního komplexu je Kněží hora (488 m). Podle lidových představ to bylo místo obětních obřadů prvních obyvatel tohoto kraje. Na hřebeni kopce a po jeho svazích jsou skupiny žulových balvanů, mnohé s miskami, v nichž podle pověsti obětovali pohanští kněží bohům, zejména Perunovi. Na Panské skále býval altán pro arcivévodu Ferdinanda de Este, kterému lesy a lomy patřily a ten sem jezdil z Konopiště lovit na přelomu 19. a 20. století. Dřevěný altán zmizel, zůstala pěkná vyhlídka na vrchy dolního Posázaví. Od vyhlídky se táhne listnatý porost buků až k hraně kamenitých, prudce spadajících strání ke Kamenickému potoku. Tajuplné místo má i tajuplný název Gryble. Lovecké chodníky umožňují snadný průchod stráněmi. Tady, v Zadních vlčích jamách, je skupina balvanů s pomníčkem, který připomíná, že tu byl pytláky zastřelen arcivévodský hajný Dlabal (v románu Jana Morávka Divočina použito jméno Langr). Hlavní komunikací Hornopožárských lesů je Horácká cesta. U ní stojí v ohrazeném parku myslivna Horní Požáry. Stylově zařízená budova má podobu loveckého zámečku. Jižně odtud na okraji lesního komplexu začínají Požárské žulové lomy. V údolí, které se pomalu formuje od myslivny Horní Požáry jižním směrem, leží Vlčí jámy (též Vlčí skály, Vlčiny). Jde o romantickou změť žulových, ohlazených balvanů pod kterými protéká potok v příkrém svahu porostlém buky. Toto kamenné moře společně se stráněmi v Gryblích patří mezi chráněné přírodní útvary. Půvab a tajuplnost lesů zvyšují na mnoha místech drobná rašeliniska, rybníčky a různá seskupení žulových balvanů. Kromě běžných druhů zvěře středních Čech jsou tu i mufloni a daňci.

Do Průhonic

Na sever od Jílového začíná diametrálně odlišná, plochá krajina. Je součástí Pražské plošiny a její reliéf byl ve čtvrtohorách zarovnán návějemi spraše a sprašových hlín. Celá oblast je výrazně poznamenána intenzivním zastavováním pozemků v posledních 15ti letech. Postupně tak ztrácí svůj dříve zemědělský a "zapadlý" charakter a stává se jakýmsi "sídlištěm naležato".
Půjdeme-li severně od Jílového přes mandavský hřeben, sestoupíme do údolí Zahořanského potoka u vsi Libeř. Také na Zahořanském potoce se ve středověku intenzivně těžilo zlato, stopy po jeho získávání jsou patrné po celé jeho délce až k Vltavě.
Libeř je malá zemědělská obec, dominuje jí barokní kostel sv. Jiljí. Na jejím okraji se nacházejí zbytky tvrze ze 16. století. Výraznější sídlo jsou až nedaleké Psáry (cca 3 km proti proudu Zahořanského potoka). Za zmínku stojí velmi intenzivní suburbizace údolí, postiženého značnou blízkostí a dostupností Prahy.
Jméno vsi "Psáry" je odvozeno od tzv. "psáře"" člověka, který vodí honící psi. Ves vznikla v 11. století jako poplužní dvůr patřící Vyšehradské kapitule. V 19. století patřila pod Vinohradské hejtmanství. Je zde také doložen vznik dvou tvrzí, jedné, patřící pražské Karlově koleji a druhé, patřící měšťanu Jaklíkovi.
Sousedním, velkým sídlem je Jesenice. Byla založena také v 11. století, záhy však získala značně na významu. Pochází odtud Jan z Jesenice, který byl zpovědníkem ženy Václava IV. a posléze poradcem Jana Husa.
Roku 1571 zde byla zřízena přepřahací stanice na trase Praha"Vídeň, která zde fungovala 301 let! Ačkoliv má tato ves velmi dlouhou historii, nezachovaly se zde prakticky žádné architektonické památky. Nejzajímavější je asi barokní statek čp. 37. Zato je Jesenice jednou z nejpoškozenějších vsí intenzivní a značně komerční suburbizací.
Zhruba 1,5 km západně od vsi začíná přírodovědně i krajinářsky zajímavý komplex průhonického parku.

Průhonický zámek a park

Zámek vznikl na místě gotického hrádku, situovaného na skalnatém ostrohu nad údolím Botiče. Mezi jeho první majitele patřili Zdislav z Průhonic a pánové z Říčan, poté vladyka z Dubče. Ve druhé polovině 16. století byla rodem Zápských provedena přestavba gotického hrádku v uzavřený renesanční zámek. Od 17. století zde byl v provozu též pivovar. Zámek byl během 17. století v důsledku válečných událostí několikrát poničen, jeho majitelé jej ale vždy nechali opravit. Větší část 18. století vlastnili průhonické panství Desfoursové. Ti zde vystavěli oranžérii, vybudovali bohatě osázenou okrasnou a ovocnou zahradu. Koncem 18. století zámek upadal. Roku 1800 kupuje průhonické panství hrabě Jan Nepomuk Nostitz"Rienek a dává zámek klasicistně přestavět. V roce 1885 se přiženil do Průhonic hrabě Arnošt Emanuel Silva" Tarouca (1860"1936), pocházející z portugalské šlechtické rodiny. Ten dal provést v letech 1889" 94 architektem Stibralem rozsáhlou romantickou přestavbu zámku a proměnil jej ve své rodové sídlo ve stylu tzv. "české novorenesance". Malířskou výzdobu zde provedl Hanuš Schwaiger, sochařskou Celda Klouček. Od r. 1962 sídlí v zámku v Průhonicích Botanický ústav Akademie věd ČR.
Nejstarší památkou průhonického areálu je románský kostelík Narození Panny Marie. Vysvěcen byl roku 1187 pražským biskupem Jindřichem Břetislavem z rodu Přemyslovců. Uvnitř zůstaly zachovány cenné gotické nástěnné malby z 1. poloviny 14. století, řada z nich však vyžaduje restauraci.
Současnou podobu Průhonického parku utvářel od roku 1885 především hrabě Arnošt Emanuel Silva"Tarouca a budoval jej prakticky až do své smrti roku 1936, přestože celé průhonické panství prodal z důvodu finanční tísně roku 1927 československému státu. S mimořádným uměleckým a estetickým citem přetvořil monotónní středočeskou zemědělskou krajinu na park, který dnes představuje vrcholné dílo přírodně- krajinářského slohu evropského významu. Hrabě Silva"Tarouca využil členité údolí říčky Botiče, jeho rybníky i původní porosty s domácími dřevinami. Ty pak obohatil množstvím cizokrajných dřevin. Park doplnil průhledy, vyhlídkami i volnými loukami. Na skalnatých partiích nad Botičem vybudoval rozlehlé Alpinum. Celoevropského významu jsou též sbírky botanické zahrady na Chotobuzi: nejznámějším rodem pěstovaným na Chotobuzi a v přilehlém Průhonickém parku je rododendron. V areálu botanické zahrady se nachází také stará sbírka ovocných dřevin. Botanický ústav AV ČR spravuje kromě botanické zahrady i jednu z největších (třetí na světě) sbírek šišek a semen jehličnatých dřevin, semen a plodů listnatých dřevin, vzorků dřeva a borky.
Průhonický park s dominantou zámku je nejvýznamnějším krajinným prvkem jižně od Prahy. Vhodné podmínky parku umožnily zachování celých lesních a lučních společenstev a zároveň uchování značného genofondového bohatství rostlin, hub a živočichů.
V areálu zámku je pro veřejnost volně otevřena pamětní místnost A. E. Silva"Taroucy, věnovaná především tomuto zakladateli Průhonického parku.
Od léta 2005 zahajuje provoz Návštěvnické centrum Botanického ústavu AV ČR. Poutavou formou je zde návštěvníkům představena nejen vědecká činnost instituce, ale též historie a současnost zámku a Průhonického parku.
Další zajívavostí, kterou bychom neměli v Průhonicích vynechat je dendrologická zahrada.

Dendrologická zahrada Průhonice

Roku 1908 byla ve Vídni z popudu Arnošta Emanuela Silva"Taroucy a Louise von Boschana z Achtleitenu založena Dendrologická společnost pro podporu nauky o dřevinách a zahradnickém umění v Rakousku-Uhersku. Průkopnickým počinem Společnosti bylo bezesporu založení introdukční a pokusné Spolkové zahrady v Průhonicích, již pouhý rok po vzniku Dendrologické společnosti.
V zahradnické tradici Spolkové zahrady dnes pokračuje Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ). Jeho hlavním posláním je soustřeďování a hodnocení genofondu domácích a cizokrajných dřevin z hlediska využití v zahradní a krajinářské tvorbě. Od r. 1927, kdy ústav existuje, zde bylo vyšlechtěno velké množství okrasných rostlin, o které je zájem i v zahraničí. Zahrada se pyšní jednou z největších sbírek rododendronů a azalek, které tolik proslavily Průhonice. Na 700 různých okrasných odrůd rozkvétá v měsíci květnu. Zahrada je zpřístupněna široké odborné i laické veřejnosti od dubna do října. Na jaře a na podzim je zde také možno nakoupit atraktivní druhy dřevin s radou odborníka.
Průhonice jsou také nejvýchodnějším cípem našeho území.
Celou cestu lze bez problémů vykonat na kole i pěšky (po značených trasách z Jílového: zelená, modrá a červená). Musíte si však dávat pozor na neustále se zhoršující průchodnost krajiny díky masové výstavbě obytných kolonií.

Z Davle do Břežan

Z Davle vede zajímavá trasa (červená turistická značka) přes Březovou"Oleško do Vraného nad Vltavou. Toto městečko bylo založeno roku 993, tehdy bylo v majetku břevnovského kláštera. Ještě v 18. století bylo Vrané velmi malé (20 domů), a teprve po výstavbě papírny v roce 1842 a zahájení paroplavby se začalo výrazně rozrůstat. Zároveň přibývalo vil a letních sídel bohatších Pražanů. Za Vraným směrem na Prahu výrazně dominují skalnaté břehy Vltavy. Na opačném břehu jsou vidět holé, prudké skály nazývané "Zrcadla". Vznikly při stavbě silnice po levém břehu vranské přehrady podtržením a následným sesuvem skalních bloků do údolí. Oba svahy jsou přírodovědně velmi hodnotné, na pravém se nachází přírodní rezervace "Zvolská homole", výrazná geomorfologická dominanta, její svah je tvořen stupňovitými vrstvami starohorních břidlic, vrcholová část je pokryta čepičkou spraše, která hostí drobnou stepní enklávu.
Roste zde řada teplomilných druhů rostlin " kavyl Ivanův, bělozářka liliovitá a větvitá, třemdava bílá a další. Je odsud velmi impozantní výhled na meandr Vltavy u Vraného. Cesta dál sestupuje do Károvského údolí. Zde si můžeme udělat nejlepší představu o působení substrátu na vegetaci " na kyselých skalních hřbetech zde rostou zakrslé staleté duby často dosahující rozměrů větších bonsají, v podrostu najdeme hlavně vřes obecný a trávu metličku křivolakou, jež patří mezi rostliny osidlující nejkyselejší stanoviště. Výstupem do kopce a průchodem několika fortifikačními liniemi přicházíme na pravěké hradiště Závist. To je jedním ze strategicky důležitých míst osídlených již v pozdní době kamenné (3000 př. n. l.). Jedná se o dva kopce, Hradiště a Šance, které se nacházejí na pravém břehu Vltavy proti Zbraslavi.
Význam tohoto místa byl umocněn ve 2. století př. n. l., kdy zde bylo vybudováno dosud největší známé keltské oppidum v Čechách. Zaniklo pod germánským náporem ve 2. pol. 1. stol. př. n. l. O drastickém konci keltského osídlení svědčí i nálezy hromad kostí v příkopech okolo valů, pocházejících z doby germánského nájezdu. Vrch byl i nadále užíván Germány a později, až do 10. stol. n. l. Slovany. Hradiště má téměř 9 kilometrů valů (před valem byl místy vykopán až 10 m hluboký příkop) a rozlohu 170 hektarů, čímž patří mezi největší hradiště tohoto charakteru v Evropě. Zdá se, že plnilo funkci metropole i náboženského centra. Sídlil zde zřejmě keltský král a základy svatyně o rozměrech 27x11 metrů, objevené na akropoli, jsou nejstarší známou zděnou stavbou u nás. Samotné keltské oppidum bylo intenzivně archeologicky zkoumáno v druhé polovině 20. století. Poté zde byly zanechány obnažené pozůstatky osídlení, které postupně podléhaly nájezdům hledačů pokladů a "keltologů". Proto byly pozůstatky v roce 2004 zahrnuty hlínou a tím vlastně "zakonzervovány". Dnes je centrální část akropole pouze postupně zarůstající, bahnitou lesní mýtinou.
Celá oblast od Vraného až po začátek Břežanského údolí u Břežan byla v roce 2004 vyhlášena lokalitou spadající do tzv. "Národního seznamu" programu Natura 2000, který jí garantuje odbornou ochranu a monitoring.
Poslední zajímavostí je obec barokního charakteru Dolní Břežany v hrdle Břežanského údolí (dostupná po zelené turistické značce). Nejznámější je zde renezanční, barokně přestavěný zámek se zahradou, obsahující nádherné staré stromy. V zámku sídlily do roku 1989 "Červené barety", účastnící se terorizování demonstrantů "Sametové revoluce". Na návsi je také zajímavý barokní statek. ?
Reklama:

Poslední komentáře -

Reklama:

Reklama:

Jílovsko a Povltaví - informace k místu

Jílovsko a Povltaví - služby v okolí

Reklama

Kalendář akcí

Rozsvícení vánočního stromu 2017 - Brno (24.11.2017-24.11.2017)

Rozsvícení vánočního stromu 2017 - Brno (24.11.2017-24.11.2017) 24.11.2017

Tak jako i minulý rok, tak i letos strom rozsvítí primátor s hostem za přihlí...

ZOO Praha (31.12.2016-31.12.2017)

ZOO Praha (31.12.2016-31.12.2017) 31.12.2016

Pražská zoo patří k chovatelské špičce. Světově prosluly například chovy koní...

Motýlí louka v zoo Ostrava (8.8.2015-31.12.2017)

Motýlí louka v zoo Ostrava (8.8.2015-31.12.2017) 08.08.2015

Vedle Sovího koutku, Včelí stezky či Broukoviště vznikla v zoo další interakt...

Výletník doporučuje

Regionální muzeum Mikulov

Regionální muzeum Mikulov

Díky své historické kráse i téměř exotickému půvabu kraje, jehož je město samozřejmou...
Papilonia – unikátní motýlí dům v Praze

Papilonia – unikátní motýlí dům v Praze

Představte si opuštěný chrám v deštném pralese, který postupně pohlcuje okolní vegetace. Stromy...