Partner portálu

Reklama

Reklama

Reklama

Polabí

Okolí Prahy - východ

/images/vylet/lazne-tousen-424.jpg Starosídelní cesta: (Satalice) – Vinoř - Jenštějn – Dřevčice - Zápy – Toušeň – Čelákovice


Výlet údolím Vinořského potoka je určen pro všechny, kdo chtějí navštívit jednu z nejdéle obývaných oblastí v Čechách. Téměř na každém ostrohu vinořského potoka stálo jedno nebo více sídel nebo hradišť. Bohužel dnes tu z nich mnoho neuvidíte, jsou většinou překryty místy i několikametrovou vrstvou hlíny a archeologové je většinou identifikovali hlavně díky povrchovým sběrům různých artefaktů, hlavně střepů a pazourků.
Začněme nejlépe v Satalicích, odkud vede žlutě značená cesta skrz Satalickou bažantnici, dnes přírodní rezervace byla založena v 18. století. Je to hustá dubohabřina, místy s dominantním jasanem, který je v posledních letech jednou z nejvýrazněji expanzivních dřevin u nás. Do sousedního Vinořského parku prochází cesta vzrostlou jírovcovou alejí. Hned u vchodu do parku je patrné dvojité kruhovité hradiště s dodnes patrnými valy (menší opevnění pravděpodobně sloužilo k ochraně předpolí většího). Pravděpodobně se jedná o slovanské opevnění z 10.-11. století n. l.
Vinořský park je zpustlým anglickým parkem Vinořského zámku. Je výrazně členitý, plný zajímavě tvarovaných pískovcových skalek. V údolí můžeme pozorovat pěkně vyvinuté luhy s dominantní olší lepkavou, sycené jak Vinořským potokem, tak několika vydatnými prameny v pískovcových vrstvách.
Vinoř je typickou periferní vsí velkoměsta. Zahušťuje se (naštěstí hlavně obytná) suburbie, krom obvyklého původně románského, ale barokně přestavěného kostela Povýšení sv. Kříže nebo barokního zámku (nepřístupného) je zajímavá i návštěva místního hřbitova, umístěného přímo v centrální části vsi. Vzrostlými cypřišky, borovicemi a okrovo-béžovou opukou a pískovci vyvolává atmosféru pryskyřičnatého, italského nebo řeckého medditeránu.
Z Vinoře vede červená trasa okolo místní části zvané „Obůrka“, kde bylo objeveno prehistorické sídliště z doby kamenné a bronzové. Bylo zde odkryto například několik kůlových staveb.
To už se ale blížíte do Jenštejna. Je to asi nejpitoresknější středověké městečko v okolí Prahy, okolo hradu na pískovcovém suku se těsnají domečky, přilepené na přitesané pískovcové stěny v malém smyčkovitém údolíčku. Jakoby naproti je druhá, o hodně větší smyčka typického středověkého okrouhlíku - domů kruhově uspořádaných proti návsi, dnešní centrum vsi (celý pohled nejlépe vynikne z ptačí perspektivy). Hrad Jenštejn je pustý již dlouho, od té doby, co ho zdemolovali v třicetileté válce Švédové.
Pokračujme nejlépe kus po červeně značené cestě do Cvrčovic, kde si můžeme prohlédnout renesanční kostelík Stětí sv. Jana Křtitele s románskými základy. Odsud je nejlepší vyrazit cca 500 m východním směrem po červené značce a poté zamířit po silnici do Dřevčic.
Ves je to zvláštní. Na jednom konci stojí kostel sv. Bartoloměje (jak jinak původně románský, přestavěný na barokní), na druhém barokní zvonička. Postavená zde byla proto, aby byla slyšet až do Vrábí, dnešního Brandýsa, kde stála velká tvrz a vesnička (tvrz je dnes přestavěná na sýpku). Součástí Dřevčic jsou i podivné osamělé barokní portály. Zemědělské usedlosti za nimi už ale z větší části neexistují, byly zbourány. Na severním cípu vsi také stojí bývalá tvrz, dnes barokní sýpka.
Chceme-li navštívit bývalé lázeňské městečko Zápy, překleňme polní cestou dálnici. Dojdeme do Záp, respektive místní části Ostrov. Zde jsou zajímavé zbytky zaniklé tvrze (v domě čp. 11) a hlavně, můžeme zde ochutnat vodu ze tří pramenů: sirného, železitosirného a „obyčejného“. Pramenících jen cca 1 metr od sebe! Vyvěrají v lesíku poblíž lázniček zaniklých na počátku 90. let 20. století na jižním cípu Záp. Vede sem, od poničené, vymlácené budovy prošlapaná cestička březovou alejí.
Sejdeme-li do centra městečka, uvidíte jeho hlavní dominantu - barokní kostel svatého Jakuba. Vystoupat se k němu dá po ošlapaných pískovcových schodech, barokní „budka“ na hřbitově je (nepřístupná) kostnice. U kostela stojí typický polabský architektonický prvek, solitérní zvonička ze 16. století. Celé návrší u kostela působí velmi starobyle a zachovale.
Odtud vede cesta po silnici do cca 4 kilometry vzdálené Toušně - narozdíl od Záp dodnes funkčních lázní. Toušeň není jinak nijak zvlášť atraktivní, silnice je tu velmi frekventovaná, jen u odbočky modré turistické značky ze silnice podél (potom podél Labe do Čelákovic) stojí nádherný barokní rohový dům, bohužel v poměrně špatném stavu.
Pokračujeme-li odsud po značce do Čelákovic, čekají vás ještě dvě přírodovědné zajímavosti: tzv. „tvrdý luh“ a slatina, odkud se čerpá materiál do toušeňských lázní.
Tvrdý luh spatříme na pravé straně cesty hned za Toušní. Je tvořen vzrostlými jilmy, duby a jasany. Takový les vzniká na místech, kde řeka naakumulovala již tolik materiálu (písku, štěrku), že půda není trvale podmáčená a mohou zde žít již na vodní režim náročnější dřeviny s nižší schopností regenerace, nehrozí zde dlouhodobé podmáčení, zaplavení nebo další akumulace materiálu. Naopak u samého břehu řeky rostou tzv. „měkké luhy“, tvořené rychle rostoucími stromy a keři - hlavně vrbami a topoly, kterým destrukce vodním proudem, dlouhodobé zaplavení ani nanášení bahna tolik nevadí, mají také výraznou schopnost regenerace (vrby například dokáží zakořenit i z utržené větve). Slatiny se nacházejí asi o kilometr dál. Jsou dodnes těžené, tvořené hlavně pahrbky vyházeného materiálu porostlými břízami a tůňkami, vzniklými těžbou. Slatina zde vzniká na místech silných pramenů a díky hromadění organického materiálu - hlavně rašeliníku a jiných mechů, ostřic a také činností bakterií. Některé z nich, metanové a sirné bakterie, jsou tu cítit intensivním pukavcovým zápachem. Místy mohou být slatiny také zasolené, obsahující vzácné slanomilné a vlhkomilné druhy. Po chvíli dojdeme do Čelákovic, odkud odjíždí velmi často vlaky do Prahy.
Údolím Výmoly: (Úvaly) –Tuklaty – Tlustovousy – VyšehořoviceMochov – Vestec – Čelákovice


Cestu dolní částí říčky Výmoly má smysl procházet pouze pokud jste ochotni snést občasné brodění skrz vysoké kopřivy nebo spletité bezové houští. Dost časté jsou tu také dlouhé cesty bahnitými poli. Putování se také dá rozdělit na několik samostatných výletů na nejzajímavější místa. Cesta má dva možné počátky: v Tuklatech nebo Úvalech.
Začínáme v Úvalech: to je cesta psychicky i fyzicky náročnější. Pokračujeme-li zhruba kilometr na východ z železniční zastávky, dostaneme se do místa, kde trať překonává na dlouhém kamenném viaduktu údolí Výmoly. Zachoval se zde kousek idylické krajiny - rybník s rybáři, u výpustě umělý „vodopád“ vytesaný ve skále. Pokračujme pěšinkou podél Výmoly, až k osamělým povoleným vratům. Je zde zachována nádherná ukázka maloměstské atmosféry. Strana vrat přivrácená do ulice je prázdná, do opuštěné zahrady plech hlásá, že: „N. je kur** a leží celou noc na vibrouši“, popřípadě „šu*** se má až od čtrnácti, proto to nejde“. Centrum městečka se vyznačuje podlouhlým polabským náměstím, velkou neorenesanční školou a hned vedle umístěným barokním kostelem Zvěstování Páně. Dál následuje poměrně rozsáhlý topolový lužní les a rybník s mlýnem. Pokračovat dál podél Výmoly vyžaduje značné nervy a vytrvalost, před Tlustovousy se však niva říčky otevírá a dají se zde spatřit volavky nebo káňata.
Při setkání se silničkou na Tlustovousy lze vylíčit i cestu z Tuklat: z tuklatského nádraží pokračujte až na náves. Ta je architektonicky velmi zajímavá, solitérní barokně vyhlížející zvonička je jediným zbytkem bývalé tvrze. Za ním stojí barokní kostel sv. Ondřeje a barokní fara s půdorysem ve tvaru ondřejovského kříže (tj. ve tvaru písmena X, původně řeckého „ch“ ze slova „christos“, Kristus). Fara je v lehce dezolátním stavu, zato ale velmi atypického tvaru a je velmi zajímavá.
Po silnici dojdete do Tlustovous a dál na mostek nad Výmolou při odbočce na Vyšehořovice, kde se obě varianty stýkají.
Polní cestou nad levým břehem Výmoly dojdete až do Vyšehořovic. Vyšehořovice jsou ves se třemi výraznými dominantami. V areálu zemědělského statku v severovýchodní části vsi se nachází monumentální ruina renesanční tvrze - na zemi jsou amatérsky poskládaná renesanční okna pokydaná hnojem, několik místností a sklep ještě stojí. Ruina se dá celá prolézt, areál je přístupný na vlastní nebezbečí.
Druhou dominantou je unikátní vyhořelá renesanční zvonička. Přímo k ní se přijít nedá, ale dá se sledovat z areálu hřbitova okolo barokního kostela sv. Martina. Zde je také ve stejnou dobu vyhořelá ruina románsko-gotického kostela sv. Martina (po něm dostal následující barokní kostel jméno). Celý areál doplňuje citlivě umístěná barokní fara. V širokém okolí má podobnou architektonickou diversitu na tak malé ploše snad jenom cca 15 km vzdálený Škvorec.
Pokračujme ještě cca 500 m po silnici k místní části Vyšehořovičky. Nenachází se zde sice žádná výrazná architektonická památka, zato je však toto místo výbornou ukázkou harmonického zapojení několika domků a chalup do extensivně obdělávané polabské zemědělské krajiny - vystoupat na březové záhumenky za chalupami je velmi příjemný pocit.
Poslední povšimnutí hodný detail z tohoto koutu je starý pískovcový rozcestník s již těžko čitelnými nápisy a šipkami přímo na autobusové zastávce Vyšehořovičky.
Úvozovou cestou (a částečně polem) se dostaneme do další „povýmolské“ vesničky, Kozovazy. Její název je typicky posměšný, znamená „ves kozovarů“, tj. lidí co vaří kozy. Dnes je součástí Vyšehořovic a působí podobně malebným dojmem jako Vyšehořovičky. Na protější stráni (pravém břehu Výmoly) se rozkládají obrovské rozlohy opuštěných vinic - břízami a osikami zarostlé keře plodí jenom malé a kyselé kuličky.
Budeme-li pokračovat po silnici pod dálnici, již z dálky uvidíme výrazný vrcholek s kostelem na vrchu. Je to jeden z nejmalebnějších polabských kostelíků, svatý Bartoloměj ze 14. století. Pískovcová stavba je obklopena zdí a kruhem lip, je odsud dobře vidět poslední cíl této výpravy, Vršek u Vestce a Starý Vestec.
Z Mochova je Starý Vestec vzdálen cca 3 km po silnici na Sadskou (lepší je využít pravou, k dálnici bližší a ne tolik frekventovanou silnici). Samotná vesnice není ničím zvláštní, hlavním cílem je Vršek u Vestce. Tato malá stolová hora je jako blízká Semická a Přerovská hůra tzv. „svědeckou horou“, vzniklou „inverzně“ z původní plošiny erozí okolní krajiny – její vrcholové plateau tedy představuje zbytek staršího, nezerodovaného reliéfu, který byl o nějakých 80 metrů výš.
Na jejím vrcholu je hustý porost borovice černé (v naší krajině nepůvodní, vysázené většinou v 19. století místním okrašlovacími spolky) a také zřícenina barokní kaple Povýšení svatého Kříže z roku 1714, která vyhořela při pálení čarodějnic v roce 1878. Svahy Vršku u Vestce jsou také velmi hodnotnou botanickou lokalitou, v druhově bohatých společenstvech teplomilných „bílých strání“ rostou například i hořečky nebo bělozářky.
Poslední zajímavost pochází přímo z přilehlého svahu dálnice - za křižovatkou od Starého Vestce směrem na Prahu se velmi daří populaci vysázeného kaktusu opuncie.

Fotogalerie

Reklama:

Poslední komentáře

Reklama:

Reklama:

Polabí - informace k místu

Polabí - služby v okolí

Reklama

Kalendář akcí

První návštěvníci po znovuotevření v Zoo Liberec (11.5.2020-31.5.2020)

První návštěvníci po znovuotevření v Zoo Liberec (11.5.2020-31.5.2020) 11.05.2020

Zoo v Liberci se zavřela 13. března a zůstala tak sedm týdnů bez svého h...

Dole v dole...a nejen v tom Kokořínském! (12.5.2020-21.6.2020)

Dole v dole...a nejen v tom Kokořínském! (12.5.2020-21.6.2020) 12.05.2020

Pojedete-li od Mělníka na sever, snadno tento přírodní unikát ujde pozornosti...

Dům matky a Dům syna – Pomník Jana Palacha (16.1.2016-31.12.2020)

Dům matky a Dům syna – Pomník Jana Palacha (16.1.2016-31.12.2020) 16.01.2016

 Umělecké dílo amerického architekta Johna Hejduka, věnované městu Praze...

Výletník doporučuje

Třebechovické muzeum betlémů

Třebechovické muzeum betlémů

Třebechovické muzeum betlémů je muzeum specializované na betlémy v Třebechovicích pod...
Potštejn

Potštejn

Zámek se nachází v centru obce Potštejn a právem je nazýván barokní perlou Východočeského...
Zrcadlový labyrint Na Rychtě Úvalno

Zrcadlový labyrint Na Rychtě Úvalno

V nenápadném Úvalně na Bruntálsku se nachází nečekaná atrakce proděti i dospělé -...

Doporučujeme pro ubytování:

  • V blízkosti Lednicko-valtického areálu se vám nabízí ubytování Mikulov.
  • Pokud si chcete rezervovat ubytování a pěkné chaty a chalupy k pronájmu, doporučujeme Vám navštívit portál MegaUbytko.cz. Najdete zde vše od luxusních penzionů až po levné ubytování v soukromí. Rezervujte si Vaše ubytování ještě dnes přímo u majitele za nejlepší ceny na trhu.