Tipy na výlety, turistika a dovolená v ČR

Památník Terezín

Litoměřicko a Podřipsko

Památník Terezín

Pod slovem Terezín si každý určitě představí 2. světovou válku a hrůzy holocaustu. V této pevnosti se koncentrovalo české, ale i evropské židovské obyvatelstvo, aby ho později odtud odváželi do nacistických vyhlazovacích táborů. Přesto zde existovala místní židovská samospráva, bohatý kulturní život a mnoha osobnostem české kultury se život v moderním ghettu podařilo přežít. Jinde byli umístěni i vězni gestapa. Terezín koncem 18. stol. vybudovali jako rakouskou vojenskou pevnost a město, pojmenované po císařově Marii Terezii.

Malá pevnost

Malá pevnost je dodnes součástí pevnostního systému města. Už brzy byla využívána jako vězení pro vojáky a politické vězně, účastníky národního odboje v rámci Rakousko-Uherska. Za 1. světové války zde dokonce věznili pachatele atentátu na Františka Ferdinanda d'Este v Sarajevu i české účastníky rumburské vzpoury. V roce 1940 si v Malé pevnosti nacisté zřídili věznici pražského gestapa. Během války tudy prošlo na 32 000 zatčených a mučených lidí. Šlo především o Čechy, ale i občany SSSR, Poláky, demokratické Němce, Jugoslávce, Francouze a Italy. Vězni byli vlastenci a členové protinacistických skupin a organizací jako Obrana národa, Petiční výbor Věrni zůstaneme, KSČ, Sokol a hasičů. Vězni byli taky nucení podílet se na válečné výrobě pro Třetí říši. Většina z nich byla po nějaké době z Malé pevnosti poslána před soud, nebo přímo do koncentačních táborů. Nacisté prováděly i popravy bez jakéhokoliv řízení a tak bylo zastřeleno asi 250 lidí. V důsledku nevyhovujících životních podmínek, nemocí a týrání v Terezíně zemřelo na 2 600 politických vězňů. Ke konci války navíc Malou pevnost zasáhla epidemie skvrnitého tyfu. V letech 1945 - 48 sloužila jako internační tábor pro válečné zajatce druhé strany a sudetské Němce, určené k odsunu.

Expozice

Malá pevnost s policejní věznicí gestapa a Národní hřbitov 
Národní hřbitov vznikl v roce 1945 na žádost bývalých vězňů a pozůstalých obětí, které v terezínské pevnosti zemřely. Byly zde totiž uloženy i ostatky z šesti hromadných hrobů, které za sebou nechali nacisté.

Pietní místo u Ohře, kde byl do řeky vsypán popel 22 tisíc vězňů
Popel vězňů musel rychle zmizet před Spojenci, aby se zahladily stopy po zvěrstvech, které provedly nacisté. Vzniklo tak místo vzpomínek na oběti u břehu řeky.

Ghetto Terezín

Město Terezín, oddělené řekou Ohří do Malé pevnosti sloužilo hlavně jako koncentrační tábor pro Židy. Již od roku 1941 sem sváželi židovské spoluobčany z celých Čech a Moravy. Nejprve je věznili v kasárnách, nacisté však postupně celé město přeměnili v jedno velké ghetto a do roku 1942 se museli vystěhovat i všichni původní obyvatelé. Potom sem byli dopravováni Židé z protektorátu, i z celé Evropy. Za čtyři roky fungování místa prošlo terezínským ghettem 140 tisíc lidí. Většina z nich byla postupně deportována do koncentračních táborů hlavně v Polsku, nejvíce do Osvětimi. Životní podmínky byly velmi špatné, z různých příčin v Terezíně zemřelo asi 35 tisíc osob. Na jaře 1945 do přeplněného města přihnali dalších 15 tisíc Židů z koncentračních táborů, evakuovaných před postupující sovětskou armádou a ti sem zavlekli epidemii skvrnitého tyfu. Lékaři v Praze zorganizovali tzv. Českou pomocnou akci terezínským vězňům a první záchranné akce stihli zahájit již 4. května 1945. Ve spolupráci s Mezinárodním červeným křížem, sovětskou armádou a dobrovolníky z řad vězňů a širokého okolí se jim naštěstí koncem května podařilo v celém Terezíně potlačit nejhorší vlnu epidemie, která zabila stovky obětí.

Expozice

Muzeum ghetta - dějiny terezínského židovského ghetta
Připomíná celý způsob života a poměry v ghettu, nedostatek místa, jídla, ale i ukázku, jak všechno přes různé problémy fungovalo. Poblíž je i modlitebna z doby terezínského ghetta.

Magdeburská kasárna
replika vězeňské ubikace v ghettu
Každý internovaný člověk měl na sebe jenom 1,6 metrů čtverečních obytné plochy, což se příliš nelišilo od vězňů.

Hudba, výtvarné umění a divadlo v terezínském ghettu
Vyhlášená byla především dětská opera Brundibár, které se účastnilo mnoho umělců, i dětí ( spisovatelé Klíma a Lustig ). Kromě toho zde vznikly i orchestry, třeba pod vedením pozdějšího dirigenta České filharmonie Karla Ančerla.

Pamětní deska u bývalé železniční vlečky
Místo příjezdu transportů Židů z celého Protektorátu, ale taky Evropy.

Kolumbárium s částí opevnění, obřadní místnosti a márnice
Umístěno asi 1 kilometr za Terezínem. Tady se ukládaly urny s popelem vězňů.

Ruský a židovský hřbitov s krematoriem v Bohušovicích.
Hřbitov sovětských vojáků

Bývalá podzemní továrna Richard
Díky televizním pořadům dnes jde o jedno z nejtajemnějších míst v České republice. Nacisté začali továrnu budovat v roce 1944 v bývalém vápencovém dole a měla sloužit válečnému zbrojnímu průmyslu. Podle plánů mělo jít o gigantickou stavbu, která má dodnes neprozkoumané části a vyvolává proto představy ze sféry sci-fi o tom, že se tu měly sestavovat létající talíře a nejmodernější rakety. Koncentrační tábor v blízkých Litoměřicích byl připraven pro vězně pracující na stavbě této obrovské továrny, hlavně pro Poláky, Jugoslávce, Rusy, Francouze, Belgičany a Italy. Během nelidského zacházení nacistických věznitelů a primitivní, otrocké dřině jich za necelý rok z 18 tisíc zemřela víc než čtvrtina. Dnes všechno patří pod Památník Terezín.

Expozice

Bývalá podzemní továrna Richard v Litoměřicích

Krematorium koncentračního tábora v Litoměřicích

Vzdělávací oddělení Památníku Terezín
Založili ho roku 1993. Cílem vzdělávacího oddělení je organizovat jednodenní a vícedenní semináře pro žáky, studenty a pedagogy se zaměřením na historii holocaustu, problematiku antisemitismu, rasismu a intolerance ve společnosti v minulosti, ale i v současnosti. Tyto vzdělávací semináře ročně navštíví více než 7.000 osob z Čech, i ze zahraničí. Přípravují tady taky vzdělávací materiály pro samostatnou práci seminaristů a čtvrtletník. Zaměřují se na jednotlivé aspekty fungování života v terezínském ghettu a v bývalé policejní věznici gestapa v Malé pevnosti. Vytvořeny jsou speciální pracovní listy pro přípravu skupin na vzdělávací aktivity. Proto se zde pořádají workshopy s názvy  „Hledání stop“, „Od čísla ke jménu“ nebo „Umělecká činnost v represivních zařízeních“. Pro školy se organizují výtvarné a literární soutěže a realizují se různé výstavy.