Z Ústí nad Orlicí a České Třebové

Dvě největší města orlickoústeckého regionu – Česká Třebová a Ústí nad Orlicí – patří díky dobré dostupnosti po hlavní železniční trati (č. 010) ke vděčným výchozím místům turistických vycházek po zajímavých místech východního podhůří Orlických hor, zeměpisci označovaném jako Českotřebovská vrchovina.[/]

Ústí nad Orlicí

Reklama

Ústí nad Orlicí leží na soutoku Tiché Orlice a Třebovky, kde kdysi bývala osada zvaná Oustí. Vznik města počátkem 13. století provázel kolonizaci v povodí Tiché Orlice, místní lidé se zprvu živili zemědělstvím a tkalcovstvím, hlavní rozvoj pak souvisel s výstavbou železniční tratě Praha – Olomouc (v polovině 19. století) a její odbočky do Letohradu. Pro velký rozmach textilního průmyslu se městu kdysi říkalo též „východočeský Manchester“. Střed města, vyhlášený za městskou památkovou zónu, tvoří čtvercové náměstí s morovým sloupem P. Marie, podloubím a barokní radnicí z r. 1723, za kterou stojí děkanský kostel Nanebevzetí P. Marie. V Ústí je však i řada novějších architektonických památek, např. secesní Hernychova vila (využívaná Městským muzeem), budova gymnázia, funkcionalistická stavba Městského divadla atd. Kdysi se tradovalo, že „v Oustí každý umí housti“…, což dneska už tak doslova jistě neplatí, ale o přetrvávající hudební tradici svědčí nejen nová moderně pojatá budova základní umělecké školy, ale také pořádání každoročních hudebních festivalů, spjatých s muzikantskými rody a osobnostmi – houslovým virtuosem Jaroslavem Kocianem (1883-1950) a violoncellistou Bohušem Heranem (1907-1968). Velice stará, ale stále živá je i tradice ústeckých lidových betlémů.[/]

Mezi dvěma rozhlednami

Už přes deset patří k nejhodnotnějším vyhlídkovým místům na východě Čech rozhledna na Andrlově chlumu (559 m n. m.) v jihozápadním sousedství Ústí nad Orlicí. Tato ocelová věž, často poeticky nazývaná „stříbrná krasavice“, ční nad lesní porosty v sousedství turistické chaty Hvězdy a za pěkného počasí nabízí až překvapivě rozsáhlý výhled do severovýchodní výseče Čech. Patří k oblíbeným cílům vycházek, zatáčkami se tam vine i odbočka ze silnice z Ústí nad Orlicí do Řetůvky (pokračující pak do Litomyšle).[/]

Andrlův chlum

V Ústí nad Orlicí se pro výšlap na Adrlův chlum můžeme rozhodnout z několika značených cest. Dvě stoupají i od křižovatky u restaurace Mendrik na západním okraji města a v dosahu od ústeckého nádraží. Červené značky nás povedou kolem čtrnácti kapliček křížové cesty z poloviny 18. století, řadu romantických míst najdeme i při modře značené cestě, proplétající se severním svahem kopce. Zprvu půjdeme po úzkém Hřebínku, kde ještě dole mineme kapličku s pěkným výhledem na Ústí, krátce si vydechneme U Čertouška, což je odpočívadlo s obrázkem „ďáblova pokoušení na poušti“, až přijdeme na místo zvané Loučení v sedle se silniční odbočkou na vršek Andrlova chlumu. Modré značky pak víceméně provázejí „litomyšlskou“ silnici, při které mineme několik hlubokých zářezů s Vlčí a Vicenovou studánkou a krátkou odbočku k altánku s Janderovou vyhlídkou (značně však zarostlou) do údolí Tiché Orlice. Z opačné strany silnice vede krátká stezka také k malému pomníčku – Lichtensteinskému kameni. Do těchto míst při hranici Lanškrounského a Litomyšlského panství jej nechal postavit v roce 1898 kníže Johan z Lichtensteinů. Modré značení opustíme na okraji lesa, kudy stoupá na Andrlův chlum další červeně značení, tentokrát z Kerhartic. [/]

Kozlovský kopec

Ani rozhledna na Andrlově chlumu a sousední chata Hvězda nemusí být „konečnou“ naší vycházky. Vydat se odtud můžeme třeba na českotřebovskou stranu s další významnou rozhlednou na Kozlovském kopci. Od turistické křižovatky U zabitého (na kraji lesa stojí smírčí kříž) – asi 0,5 km od vrcholku Andrlova chlumu – nás povede zelené značení. Zprvu půjdeme po táhlém a převážně zalesněném hřbetu Kozlovec (541 m n. m.) a asi po 3 km sestoupíme do obce Přívrat. (Po silnici bychom odtud došli po 1 km do části zvané Presy nebo Nový Přívrat, kde pamětní deska na zdi nynějšího penzionu upozorňuje, že zde hudební skladatel Karel Kovařovic při pobytu koncem 19. stol. dokončil operu Psohlavci.) Z Přívratu se zelené značení postupně zvedá lesnatým terénem Kozlovského hřbetu. Pod Zhořským kopcem (550 m n. m.) přejdeme silnici spojující Českou Třebovou s Litomyšlí a nad obcí Kozlov (známou pobytem a tvorbou malíře a grafika Maxe Švabinského) už máme na dohled rozhlednu na Kozlovském kopci (601 m n. m.). Od Andrlova chlumu jsme ušli 12 km.[/]
Rozhledna stojí v blízkosti Chaty Maxe Švabinského a výhled z ni se rozevírá daleko do zvlněné krajiny na českomoravském pomezí. K dopravním prostředkům je to odtud nejblíže do České Třebové (3 km), buď po silnici s chráněnou alejí listnáčů nebo po červeně značené cestě přes park Javorka.[/]

Údolím Tiché Orlice přes Brandýs do Chocně

Mezi Ústím nad Orlicí, Brandýsem nad Orlicí a Chocní teče Tichá Orlice na svém středním toku hlubokým a malebným údolím. Strmé, převážně zalesněné stráně tu nabývají téměř horského rázu a nepochybně zaujmou každého, kdo tudy projíždí vlakem na frekventované trati (č. 010) z Prahy a Pardubic do České Třebové. Údolím a přilehlými partiemi procházejí také dvě turistické trasy s červeným a modrým značením. V západním okolí Ústí nad Orlicí se zprvu vyhýbají dvěma návrším – Kubincovu kopci a Podhoří, nakrátko se spojí v obci Říčky a posléze znova rozdělí v údolní rekreační osadě Klopoty se stejnojmennou výletní restaurací. (Tyto partie s několika obcemi a osadami jsou administrativně sdruženy do Orlického Podhůří.)[/]
Pokud se v Klopotech rozhodneme pokračovat po červeně značené trase, krátce sestoupíme do údolí Tiché Orlice s osadou Bezpráví, kde je železniční zastávka a několika zachovalých hradlových domků, chráněných jako technická památka. Lučinatou nivou půjdeme i nadále kolem řeky. V poměrně hlubokém a převážně zalesněném údolí mineme po levé straně strmý svah Sudislavských maštalí (navržený na chráněné území), po pravé straně „rozdvojený“ vrch Zátvor. Za osadou Perná přejdeme na levý břeh Tiché Orlice a parkem Klopoty (s pomníčkem J. A. Komenského) dojdeme do Brandýsa nad Orlicí.[/]
Pokud se však v osadě Klopoty rozhodneme pro modře značenou cestu, dojdeme asi po kilometru do Dobré Vody a odtud na rozložité návrší Hůrka (546 m n. m.). Z jeho úbočí se otevírá pěkný pohled na zvlněnou krajinu Českotřebovské vrchoviny, jinak půjdeme převážně lesem, kde pod vrcholkem kopce je odbočka k pomníčku tří pilotů, kteří tu přišli o život v létě roku 1948. Cesta obloukem schází k obci Rviště, kde mineme pěknou dřevěnou zvoničku a při pozvolném výstupu na vrch Zátvor (479 m n. m.) oceníme výhledy na okolní stráně a do údolní zátočiny Tiché Orlice v okolí Klopot a Bezpráví. Také tato trasa posléze klesne do údolí v osadě Perná, ale vzápětí opět budeme stoupat do obce Kaliště. Už v bezprostřední blízkosti Brandýsa nad Orlicí se po ní přiblížíme ke zřícenině hradu Brandýs nad údolím Tiché Orlice.[/]

Brandýs nad Orlicí

Město Brandýs nad Orlicí proslavil zejména pobyt Jan Ámose Komenského v letech 1622-1625 u Karla staršího ze Žerotína (1564); Komenský zde mimo jiné dokončil známé dílo „Labyrint světa a ráj srdce“. Ani Brandýs nad Orlicí nemusí být konečnou naší vycházky údolím Tiché Orlice – po červeně značené cestě dojdeme až do 4 km vzdáleného města Chocně. Ještě na okraji Brandýsa mineme areál někdejších vodoléčebných lázní, sloužící nyní jako rehabilitační ústav.[/]


Také dále v údolí je k vidění spousta zajímavých míst nad romantickými zákrutami Tiché Orlice. Patří k nim působivé opukové skalní stěny a útesy, lemující nárazové břehy řeky v Koutech, proti penzionu Mítkov (v přírodní rezervaci Hemže-Mýtkov), pod dávným hradištěm v Hrádníkách a zejména v předměstí Chocně v přírodní rezervaci Peliny. Tam už cesta prochází parkem, kterému dominuje nádherná kulisa opukových útesů a věží, místně zvaných „komíny“. Mnohé se zvedají až čtyřicet metrů vysoko nad pravým břehem Tiché Orlice a prohlédnout si je můžeme i shora z neznačené stezky od choceňského hřbitova.[/]

Na Hory nad Českou Třebovou

Česká Třebová

Největší město orlickoústeckého regionu Česká Třebová, rozprostřené v údolí Třebovky, proniklo do povědomí širší veřejnosti především jako významný železniční uzel. První zmínka o městě pochází z roku 1292 a důkazem starého osídlení je zejména pozdně románská rotunda sv. Kateřiny z první poloviny 13. století, kterou si můžeme prohlédnou v blízkosti silnice do Skuhrova. Součástí zdejší městské památkové zóny (vyhlášené v roce 1995) jsou také hodnotné architektonické objekty na Starém náměstí, např. renesanční Stará radnice, morový sloup z počátku 18. století, replika italské kašny a také kostel svatého Jakuba Většího s farou.[/]

Českotřebobvská vrchovina

Turistické značky se z České Třebové rozbíhají do okolních strání Českotřebobvské vrchoviny. Zejména v západním okolí města – na příkrých a členitých partiích Kozlovského hřbetu – si můžeme připadat jako na horách, a tak není divu, že se tu jednomu z nejnavštěvovanějších míst říká Hory, Mariánské hory, či Na Horách. Po silničce se tam dá vyjet i autem, ovšem mnohem romantičtějším zážitkem je nenáročný pěší výšlap. Od třebovského nádraží nás tam zavede jednak zeleně značená cesta (2 km), proplétá se tudy i „žlutá“ okružní turistická trasa (celkem 6 km dlouhá), začínající i končící u sochy Šárky poblíž českotřebovského parku Javorka. Lesnímu zákoutí Na Horách dominuje kaple P. Marie Pomocné, přilehlý vydatný pramen byl kdysi využit ke zřízení malých lázní, později změněných na výletní restauraci. Svým pobytem nebo návštěvami toto místo proslavily v minulosti mnohé významné osobnosti, především pak Božena Němcová, která tu pobývala v polovině 19. století.
I dnes Hory patří k častým cílem vycházek a pokračovat lze odtud (zprvu po zelených, posléze modrých značkách) na Kozlovský kopec s chatou Maxe Švabinského a rozhlednou. V přilehlé obci Kozlov, kam dojdeme po žlutých značkách (necelý 1 km), najdeme několik památek, vztahujících se k pobytu) a tvorbě malíře a grafika Maxe Švabinského (koncem 19. a počátkem 20. století). Na severozápadním okraji obce je to stavení (v současné době restaurované) se Švabinského světničkou – malířem kdysi přezdívanou „kufr“ – a malbou sv. Václava se dvěma prosebníky na venkovském štítu. Ještě výraznější sgrafito Žnečka upoutá na štítu sousedního statku.[/]

Přes Třebovské stěny

Z České Třebové se však do okolních strání můžeme vydat i opačným, východním směrem, kde se zvedá táhlá terénní vlna Hřívy, náležející k severní částí Hřebečovského hřbetu. Pásmo Hřívy, vrcholící návrším Palice (613 m n. m.), je v příčném profilu nesouměrné, což je způsobeno mírným sklonem vrstev opuk a pískovců křídového stáří. Zatímco západní svah směrem k Českotřebovsku a Ústeckoorlicku je celkem pozvolný, k východu (na Dobroučsko a Lanškrounsko) hřbet spadá příkrými skalnatými srázy – Třebovskými stěnami. Z České Třebové k nim dojdeme po červeně značené cestě (6 km). Ještě ve městě mineme románskou rotundu sv. Kateřiny, pozvolným výstupem projdeme zahrádkářskou osadou Hliníky a klesneme do romantického údolí Skuhrovského potoka, zvaného V dolech.
Sem přichází také žluté značení od rekreační oblasti Srnov u obce Rybník, sledované trasou naučné stezky Údolím Skuhrovského potoka. Od studánky Kalvárie V dolech pokračuje výstup po červených a žlutých značkách temným údolím Mločí důl až na hřbet Hřívy v blízkosti vrcholové kóty Palice (613 m n. m.). Kolem opukových a pískovcových skal v přírodní rezervací Třebovské stěny sestoupíme příkrým svahem, kde se červené značky stáčí k severu (k silnici spojující Ústí nad Orlicí s Lanškrounem). Došli bychom po nich přes obce Ostrov a Jakubovice až na poutní Mariánskou horu, od Třebovských stěn však vzdálenou ještě 10 km. Pokud se hodláme vrátit do České Třebové, pak od rozcestí u Palice půjdeme po horní hraně Třebovských stěn širokou lesní, posléze polní cestou do Skuhrova a odtud sestoupíme po modrých značkách rozsáhlým Černým lesem do českotřebovského předměstí Parník.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama