Brány Orlických hor Opočno a Dobruška a jejich okolí

Dvě města od sebe ne příliš vzdálená, ležící v podhorské nepatrně zvlněné krajině před masivem Orlických hor, považovaná díky své poloze za vstupní brány do tohoto malebného pohoří, to jsou Opočno a Dobruška. [/]

Opočno

Reklama

Blíž ke středu republiky a dále od Orlických hor leží Opočno. Město známé svým krásným zámkem a zachovalým historickým centrem patří mezi jedno z nejnavštěvovanějších v celém regionu. Další nej, které si může s pýchou připsat, je skutečnost, že je jedno z nejstarších měst naší země. První zmínky o Opočně se dozvídáme z Kosmovy kroniky v souvislosti s rokem 1068. Později za rodu Trčků z Lípy se Opočno stává významným panstvím. Buduje se renesanční výstavba zámeckého komplexu, zakládají se tu pivovary a rybníky, rozmnožuje se rodový majetek. Opočno získává svoji dominantu – rozsáhlý zámek ve stylu severoitalské renesance vybudovaný v letech 1560-1569, v 18. století barokně upravený. Toulat se tu historií můžeme i díky městské památkové zóně, která nás ve svých křivolakých uličkách a nejrůznějších zákoutích zavede do dob dávno minulých. Kromě na první pohled anonymních domů s dlouhou historií a mnohými tajemstvími budeme míjet mnohé další významné historické památky města – kostel Nejsvětější Trojice, bývalou zámeckou goticko – renesanční kapli sv. Ondřeje, renesanční letohrádek nebo raně barokní kapucínský klášter s kostelem Nanebevzetí Páně. Po exkurzi historickými památkami bychom měli hledat tiché šumění a vlahý vánek v zámeckém parku se vzácnými dřevinami a zbytky původních suťových lesů s habrem a jilmem. Procházka rozmanitými kaskádovitými cestičkami nás může dovést až do obory s daňky, muflony a jeleny Dybowského. Krajinu rozezpívává protékající Zlatý potok a i vodu v podobě rybníčků v parku najdeme. Jejich mnohem větší bratři se rozkládají o kousek dál, nejznámější je jistě 67 hektarový Broumar, založený již v 15. století, na který navazuje Semechnický rybník a několik menších rybníčků.[/]

Okolí Opočna

Vydáme-li se z Opočna asi 7 km směrem na jih do zalesněného údolí Dřížna, najdeme tu nejen klidné poutní místo s kaplí Pany Marie z roku 1889, křížovou cestou, studánkou s pitnou vodou a dřevěným altánkem pro odpočinek, ale také rozhlednu Osičina, ze které můžeme spatřit hned několik pohoří – Krkonoše, Orlické hory, Králický Sněžník, Železné hory, ale i Polabskou nížinu a města a vesničky vzdálené i blízké, jako třeba Dobrušku, kterou právě teď navštívíme.[/]

Dobruška

Dobrušku najdeme rozloženou při soutoku Zlatého a Brtevského potoka. Její historie se píše od středověku, kdy nejstarší dochované listiny z roku 1320 hovoří o trhové osadě Leštno. Město na křižovatce obchodních stezek bylo až do 19. století obehnané hradbami se čtyřmi vstupními bránami. Od druhé poloviny 15. století se stává hospodářským střediskem opočenského panství Trčků z Lípy a o jeho rozkvětu hovoří i přestavby renesančních domů a především pak stavba dominanty města – renesanční radnice uprostřed náměstí. Dobruška byla postižena několika požáry, z nich asi největší byl v roce 1806, kdy vyhořelo 260 domů, pivovar a kostel se zvonicí. Opakované řádění živlů výrazně změnilo stavební ráz města. Ošem i tak tu dnes snadno najdeme mnoho historických objektů. Třeba barokní mariánský sloup s plastikou Panny Marie a čtyři sochy světců na spodní balustrádě. Jde však jen o úspěšně provedenou repliku, originály bychom našli v nově zřízeném městském lapidáriu. Za náměstím pak stojí původně gotický kostel P. Marie z roku 1350, po požáru 1806 klasicistně upraven a zasvěcen sv. Václavu. Dobrušské muzeum zase sídlí v bývalém rabínském domě. Kromě stálé expozice tu objevíme i židovskou rituální očistná lázeň – mikve, jež je jedinou památkou svého druhu v České republice, která je přístupná veřejnosti.
Z Dobrušky ale pochází i celá řada osobností, které se výrazně zapsaly do národních dějin. Koncem 18. století se Dobruška stala schůzkami národních buditelů u dobrušského kupce F. V. Heka významným střediskem obrozeneckého hnutí. Rukopis jeho autobiografie posloužil Aloisu Jiráskovi jako jeden z podkladů pro román o českém národním obrození „F. L. Věk“ a v městě samém můžeme dodnes navštívit rodný domek tohoto obrozence. V Dobrušce se také narodil první ředitel Národního divadla, spisovatel a dramatik František Adolf Šubert, jehož jméno nese i dobrušské náměstí, na němž do okolí ční dominanta Dobrušky – renesanční radnice. Výstup na její 45 m vysokou hranolovitou věž s arkádovým ochozem nabízí nádherný výhled nejen na panorama Orlických hor, ale za příznivých podmínek i na Krkonoše. Ve věži jsou kromě stálé expozice vystaveny i prvotiny další významné dobrušské osobnosti – světově známého malíře Františka Kupky. Nejvýraznější krajinnou dominantou města, která je vidět již zdálky, je hřbitovní kostel sv. Ducha se zvonicí postavený v renesančním slohu v polovině 16. století a nacházející se jako malebná kulisa pod Orlickými horami. [/]

Okolí Dobrušky

A právě tímto směrem, na severovýchod, můžeme po prohlídce Dobrušky vyrazit a dojít až pod hřeben Orlických hor, k poutnímu místu Rokole, s průzračnou, lahodnou vodou, pro kterou jezdí lidé z blízka i z daleka.[/]
Jiné poutní místo poblíž Dobrušky, také oblíbené místními i návštěvníky, je „Studánka“ s kaplí P. Marie, podle pověsti s údajně léčivou vodou. Toto „boží“ zastavení najdeme jihovýchodně od Dobrušky, směrem na Podbřezí a tam bychom se také měli při našem putování rozhodně zastavit. Malebně položené obci s bohatou historií dominuje zámek Skalka a lesní židovský hřbitov , jeden z nejromantičtějších svého druhu u nás, zasazený do zasněného údolí se zručící horskou bystřinou. Početná komunita Židovské obce se totiž na více jak dvě století stala nedílnou součástí právě obce Podbřezí. Tu i Skalku několikrát návštívil i spisovatel Alois Jirásek a inspirován pak vytvořil román Temno. Na počest svých sedmdesátin se od obce dočkal udělení čestného občanství.
A své putování bychom měli ukončit pohledem na raritu, známou široko daleko. Dojdeme-li z Podbřezí o pár kilometrů dál na jih do obce Bílý Újezd, jistě nepřehlédneme její dominantu – kostel a zvonici. A právě mezi šindeli zdejší zvonice z druhé poloviny 13. století spatříme po celé republice věhlasnou zaseknutou sekerku. Její původ v těchto místech osvětluje hned několik různých pověstí, jedno však i dnes jisté je – sekerku doposud zaseknutou stále na stejném místě ve špičce zvonice uvidíme při návštěvě Bíleho Újezda i my.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama