Okolí Rokytnice v Orlických horách

Ocitneme-li se na pomyslném druhém konci hlavního hřbetu Orlických hor, na jihovýchod od Deštného v Orlických horách, měli bychom své putování začít v jeho přirozeném centru, lyžařském středisku Rokytnice v Orlických horách.[/]

Rokytnice v Orlických horách

Reklama

Toto horské městečko, založené ve 13. století jako původní uhlířská osada, rozkvetlo markantně především otevřením železniční tratě Doudleby nad Orlicí – Rokytnice v Orlických horách. Rozhlédneme-li se po netradičním rokytnickém náměstí s roubenými chalupami zdejších mistrů – předků, máme pocit, že se tu zastavil čas. A jak příjemně se tu sedí v chládku pod lípami a sleduje líně se převalující sváteční den. Teď je však čas vyrazit – pro začátek si můžeme vybrat krátkou nenáročnou trasu do nedalekého okolí – směr pevnost Hanička, vyhledávaný turistický cíl této lokality a pak na dvě místa – Anenský vrch a sousedící Hadinec, která mají společnou jednu památku – kapli sv. Anny.

[/]
Můžeme si ale zvolit i celodenní krásnou trasu podél hranice s Polskem, proti proudu Divoké Orlice, která právě zde pod severovýchodními svahy Orlických hor přirozenou státní hranici v délce necelých 30 km tvoří. Z Rokytnice v Orlických horách se tedy vypravíme na východ do Bartošovic v Orlických horách. [/]

Bartošovice v Orlických horách

Do této největší a nejstarší znovuosídlené obce v údolí Divoké Orlice v nadmořské výšce 570 m n.m. spadají i osady Vrchní Orlice, Neratov, Podlesí a Nová Ves. Prim spolu se Sedloňovem drží obec i jako lyžařské středisko, ve kterém se s tímto populárním zimním sportem začínalo. Zdejší kolář tu vyráběl jasanové lyže už před první světovou válkou a kromě sjezdovek tu pamětníci vzpomenou i na skokanský můstek. Ten už tu dnes nenajdeme, ale prohlédnout si můžeme třeba barokní jednolodní kostel sv. Maří Magdalény. Nebo můžeme přes kamenný most se sochou sv. Jana Nepomouckého přejít přímo k sousedům, barokní most z 18. století je totiž zároveň i hraničním přechodem.[/]
Vrchní Orlice je malebně rozložena po obou březích Hadinského potoka. Horalové se tu živili tkalcovstvím, přadláctvím, zemědělstvím a mnohými řemesly, obec počátkem 20. století dobře prosperovala, kromě školy a hostince zde fungoval i mlýn a kovárna. Bohužel ve 2. světové válce byla drtivá většina domů a památek zničena nebo zpustošena. Dnes několik málo chalup slouží k rekreaci a kostel sv. Jana Nepomuckého z let 1708-1712, zdevastovaný a po odsunu Němců chátrající, v současné době díky Sdružení Neratov opět ožívá a díky dobrovolníkům na něm pomalu začínají postupné opravy. Doufejme, že ho čeká stejně šťastný osud jako kostel Nanebevzetí panny Marie, poutní místo v Neratově. [/]
Tato malebná víska je i díky dominantnímu baroknímu chrámu, nyní obnovovanému, turisty hojně navštěvována. I tato pohraniční obec byla ovlivněna sklářstvím, vznikla totiž se založením sklárny na potoce Neratovci v 15. století. Kromě toho, že byla vyhledávaným poutním místem, procházela jí i důležitá stezka do Kladska. Požár po druhé světové válce byl pro poutní kostel tragédií, živel zničil střechu, schodiště, roztavil zvon i hodinový stroj. Kostel se podvakráte vyhnul demolici, aby byl v roce 1989 zapsán na seznam státních kulturních památek a začalo mu svítat na lepší časy. Rok poté se u něj také po desítkách let opět konala pouť. Dnes už je kostel opět zastřešen, nový háv má i průčelí, věže včetně funkčních hodin a každoročně se tu také v srpnu znovu konají poutní slavnosti. Velký podíl na celém znovuzrození má místní Sdružení Neratov pod patronací faráře pátera Josefa Suchára, které se kromě obnovy tradice poutního místa a Neratova samého stará i o osoby s lehkým mentálním postižením, které ve zdejším projektu Domov svůj nový domov nacházejí. Při návštěvě Neratova bychom ale neměli zapomenout ani obhlídku Rašeliniště pod Předním vrchem a na přírodní rezervaci „Neratovské louky“, ležící mezi silnicí a řekou v nivě Divoké Orlice. Prohlédnout si tak můžeme typický biotop podmáčené louky s chráněnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů.

[/]
Směrem dál na severozápad pomyslně proti proudu Divoké Orlice dojdeme do Černé Vody. Tato malá obec,založena počátkem 18.stol. se vznikem sklárny, spadá spolu se Zelenkou, Kunštátem, Jadrnou, Trčkovem a Bedřichovkou pod obec Orlické Záhoří. V ní můžeme najít odbočku, kterou lze využít k dalšímu dni putování – opravdu kouzelným přechodem po zalesněných vrcholcích se dostaneme až do Říček v Orlických horách . [/]
Jakési přirozené centrum Orlického Záhoří najdeme v Kušntátě, který byl prý už v dřívějších dobách nejživější osadou v údolí. Dominantou této části zůstává kostel sv. Jana Křtitele a most přes Divokou Orlici, kde najdeme hraniční silniční přechod do Polska. Na Kunštát navazuje Jadrná, která vznikla s rozvojem dálkové dřevoplavby po Orlici do Labe. Cestou malebným údolím dojdeme až do Trčkova, pohraniční samoty, kde kdysi žili převážně dřevorubci a díky jisté odloučenosti lokality se tu dodnes zachovalo množství původních ekosystémů. Procházet se tak dnes můžeme rozlehlou přírodní rezervací „Trčkov“, ve které se nachází hodnotný přirozený lesní porost, v němž bychom možná ještě dokázali rozpoznat původní buk, jedli i smrk. Lesy byly chráněny od neblahého vlivu kyselých dešťů hřbetem hřebene Orlických hor, fungující jako štít.
Poblíž trčkovské hájovny najdeme další rezervaci Trčkovská louka, která zase patří k posledním zbytkům vegetačně bohatých polokulturních lučin a asi 1km dále severně se pak rozkládá přídodní památka Velká louka, jedna z posledních rašelinných.[/]
A nejsme-li ještě unaveni, dál na sever u státní hranice při Černém potoce nalezneme další přídorní rezervaci „Hraniční louka“, polokulturní račelinnou louku s bohatou paletou bylin a rozptýlenou zelení. A pak už své kroky můžeme nasměrovat do další z horských osad Orlického Záhoří, Bedřichovky, rovněž vzniklé díky stavbě sklářské hutě a dnes známou především jako rekreační a lyžařské středisko a místo, kde najdeme přírodní rezervaci „Bedřichovka“, ve které se vyskytuje velké množství vzácných a chráněných druhů rostlin. Možná se nám ani z klidného romatnického údolí, které nás skutečně přesvědčí, že jsme se ocitli na konci světa a možná i ztratili pojem o čase nebude chtít zpět do civilizace. [/]
Můžeme buď udělat „čelem vzad“ a vrátit se stejnou cestou a zpět do Rokytnice v Orlických horách nebo vyšlápnout dlouhé táhlé stoupání až na Šerlich , Masarykovu chatu až směrem do Deštného v Orlických horách.[/]

Říčky v Orlických horách

Poslední, nejnáročnější, ale pravou horskou trasu po hřebeni Orlických hor uskutečníme, vydáme-li se z Rokytnice v Orlických horách směrem na Říčky v Orlických horách, 5 km na sever pod vrch Zakletý, na jehož svazích se spolu s Anenským vrchem tato pravá horská ves rozkládá. I její vznik ovlivnila sklárna a těžba dřeva, dnes jsou malebné Říčky s mnoha opravenými roubenkami známé především jako oblíbené a vyhledávané rekreační a lyžařské středisko a jedno z východisek na překrásné hřebenové túry prakticky do všech směrů. Vypravit se z nich můžeme na Haničku a Anenský vrch, nebo na Mezivrší a Komáří vrch. Ze Zakletého vrchu pak nutně musíme dojít na oblíbené stanoviště turistů na hřebeni Orlických hor, na „Pěticestí“, kde se kříží turistické trasy hlavní hřebene a poblíž kterého můžeme najít i Rašeliniště pod Pěticestím i známou a znovu opravenou Kunštátskou kapli se stejnojmenným vzácným vrcholovým rašeliništěm. A pak už se vydáme přes další vrcholy Tetřevec a Homoli Čertovým dolem do Zdobnice. A že půjdeme jednou z nejkouzelnějších horských tras Orlických hor, to si můžeme být naprosto jisti!

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama