Hřebeny a Berounka

Hřebeny a okolí

Hřebeny, resp. severovýchodní část Brd, jsou
místem se značně autonomním a specifickým
charakterem relativně málo ovlivněným blízkým
velkoměstem. Jsou součástí dlouhého lesnatého
pásma Brd, které biogeograficky propojuje
Střední Čechy přes Plánický hřbet se Šumavou.
Tento lesnatý koridor několikrát dovedl
do blízkosti středních Čech například i zatoulané
jedince šumavského rysa ostrovida. Hřebeny
jsou nejvýchodnější a závěrečnou částí
této „spojky“.[/]
Výrazné a zajímavé východisko na Hřebeny
je Mníšek pod Brdy. Nachází se na jejich
východním úpatí. Jeho jméno údajně pochází
z dob založení městečka, při jeho výstavbě totiž
vydatně pomáhali mniši z nedalekého ostrovského kláštera. Poprvé je písemně zaznamenán
v roce 1348, tehdy jím také procházela tzv. Zlatá
stezka a byla zde vybudována tvrz. Ta byla vypálena
švédskými vojsky a v roce 1656 pobořena.
Na jejím místě vyrostl barokní zámek.[/]
Nedaleko Mníšku se nachází zajímavá
barokní kaplička „Malá Svatá Hora“, pojmenovaná
podle velké poutní kaple v Příbrami. Máteli
čas a chuť, můžete navštívit nedalekou lokalitu
„Na rovinách“ u Kytína “ nachází se zde
zachovalé společenstvo vlhkých luk. V létě zde
můžeme spatřit blankytně modře kvetoucí kosatec
sibiřský, v babím létě zase azurově modrý
hořec hořepník.[/]
Výlet na náhorní plošinu Hřebenů je výletem
do naprosto odlišné krajiny. Hustě zalesněný
hřbet (mimochodem z 70″80 % nepůvodními
monokulturami smrku, modřínu a borovice) se
rozkládá od Zbraslavi až k Jincům (cca 30 km),
kde je přerušen údolím Litavky (dále pokračuje
jako z velké části nepřístupný „Vojenský výcvikový
prostor Jince“).[/]
Krom monotónních úseků s rovnými, často
asfaltovanými silnicemi zde můžete najít několik
odlehlých míst s relativně zachovalými zbytky
listnatých lesů a skalami. Na prvním místě je
to dvojice pozůstatků keltských oppid Pišťák
a Hvíždinec. Divočejší a napínavější je výlet na
skalnatý ostroh Pišťáku. Na jeho východním
okraji můžete přejít přes zbytky dvojitých hradeb,
samotný prostor hradiště je obrouben prudkým
svahem se skalní sutí a zakrslými borovicemi.
Z Hvíždince, kam dojdeme z Řevnic po modré
značce, je dobrý výhled na údolí Berounky směrem
k Berounu. Mezi Pišťákem a Hvíždincem
se nachází buližníkový vrchol Babka. Na jeho
úbočí si můžete prohlédnout lůmek s převisem,
vzniklý po těžbě jaspisu. Ten byl údajně využit
na výzdobu kaple sv. Kateřiny na Karlštejně.
Severní svahy Babky jsou porostlé zachovalým
pralesovitým suťovým lesem podhorského charakteru
s javorem klenem.[/]
Putujeme-li dále po Hřebenech směrem na
Zbraslav, spatříme zařízlé, hluboké údolí, tzv.
Všenorskou bránu. Její vznik je spojen s prolomením
třetihorní řeky, směřující odsud na západ
a vtékající do tehdejšího obřího jezera v oblasti
Žatce.[/]
Na jejích svazích
se nacházejí
typická lesní společenstva
této části
Hřebenů, tzv. zakrslé
doubravy (dub zde,
díky nedostatku
živin, roste velmi
pomalu a i velmi
staré exempláře
mohou být vysoké
jen pár metrů). Na
samotném horním
začátku údolí se
nachází několik osamělých
skal, tvořených
ordovickými
křemenci. Některé z nich jsou dostupné i bez
horolezeckého vybavení a svým vzhledem i polohou
na okraji rozsáhlého lesního komplexu
Hřebenů mimořádně atraktivní. O jejich vzniku
koluje pověst o ďáblu chtějícím zničit nedaleký
klášter na Ostrově pomocí obřích kamenů.
Díky kokrhajícímu kohoutu však kameny nedonesl
a upustil je na tomto místě. Zajímavostí
je i zdejší pobyt ruské básnířky Marie Cvjetajevové.
Náhorní plošinu Hřebenů křižuje řada turistických
a cykloturistických cest. Když je dostatek
sněhu, dá se tu i dobře jezdit na běžkách. Marně
byste tu však hledali útulné hospůdky.Sezónní
občerstvení poskytuje pouze kiosek na Skalce.
Těm, kteří by se rádi posilnili důkladněji, však
doporučujeme velmi svérázný lokál s myslivekou
výzdobou na horním okraji Haloun (cca 4 km
západně od Řevnic).[/]
Chcete-li ještě spatřit místo, kde podle obrozenecké
tradice stával hrad Kazín “ sídlo bájné
Kazi, můžete přejít Všenorskou bránu a pokračovat
cca 6 kilometrů po hřebenech stále ku Praze.
První zmínka o něm je v Dalimilově kronice, ale
dozvíme se pouze to, že Libuše sídlí na Libušíně,
Teta na Tetíně a „Kazi na Kazíně sedieše“…
o jeho lokalizaci není ani zmínka, a tak se obrozenci
v 19. století zoufale snažili Kazín někam
umístit. Nakonec J. Orth „umístil“ roku 1865
Kazín na skalnatý břeh Berounky naproti Černošicům“
Mokropsům, kde místní podnikavý hospodský založil hospodu Přemyslovku a na skálu
nad řekou napsal nápis „Kazín“ (je zde dodnes).
Archeologický výzkum však hradiště z doby, kdy
měla žít Kazi, nepotvrdil.[/]
Na vrcholu prudkého svahu nad Kazínem
můžeme spatřit zajímavé zakrslé acidofilní
doubravy s malými ploškami vřesovišť, pravděpodobně
pozůstatky bývalých pastvin.
To už se ale pomalu dostáváme do údolí
Berounky.[/]

Údolí Berounky

Celé údolí bylo výrazně poznamenáno
dokončením tzv. Západní dráhy z Prahy do Plzně
roku 1862. V té době však ještě mělo převážně
agrární charakter, lidé se živili zemědělstvím.
Za První republiky zde však začala stavět sídla
tehdejší společenská elita, z té doby pocházejí
rozsáhlá vilová „sídliště“, která můžeme spatřit v okolí Černošic-Mokropsů, Všenor, Řevnic
a Dobřichovic.[/]
Dnešní jádro obce Dobřichovice je přímo
u řeky Berounky. Jméno vsi pochází od vlastního
jména slovanského zakladatele Dobřicha.
První zmínka o Dobřichovicích na svém dnešním
místě pochází ze 14. století, kdy byly darovány
Rytířskému řádu Křižovníků s červenou hvězdou.
Tehdy zde stála tvrz, určená na ochranu brodu
přes Berounku. Později byla vypálená husity
a Hynek Berka z Dubé zde později nechal postavit
renezanční zámek. Ten byl po požáru v 18.
století přestavěn do dnešní, barokní podoby.
Sousední ves Všenory je původně shlukem
zemědělských usedlostí, obestavěných na
konci 19. a na počátku 20. století širokým koláčem
honosných vil. Zajímavostí jsou zdejší 3 (!)
hřbitovy.[/]
V okolí vsi, v místě zvaném Brunšov ve svahu
na úpatí Hřebenů, jsou dodnes viditelné stopy
středověké těžby zlata. Toponymum „brunšov“
pochází z německého „Brunnenseifen“ a znamená
označení pro sejpy spojené s těžbou zlata
(stejně se jmenuje i část nedalekého městečka
Štěchovice, kde je těžba zlata historicky doložena).
Zajímavou historii má i sousední obec Černošice-
Mokropsy. První zmínka o ní je v souvislosti
se založením ostrovského kláštera roku
999, kdy mu byla dána do vínku. Černošice
a Mokropsy byly samostatné do roku 1950, kdy
byly sloučeny. Název „Mokropsy“ pochází z hanlivého
označení místních obyvatel královskými
družinami. Mokropsy byly totiž v té době „několik
dřevěných starých rybářských chatrčí, s věčně
urousanými, avšak vždy bodrými rybáři“. Dnešní
vzhled vilového sídliště získaly Černošice-Mokropsy po otevření Západní dráhy, kdy byly prakticky
všechny pozemky rozparcelovány a zastavěny
bohatými pražskými měšťany.[/]
Největšího růstu vilových kolonií v této době
se ovšem dočkaly Řevnice. Počet obyvatel se
tehdy více jak zčtyřnásobil. V minulosti Řevnice
často střídaly majitele. Dynamický byl i stavební
vývoj, o čemž svědčí zbourání dvou kostelů
(románského křižovnického Sv. Mauritia a gotického
cisterciáckého Panny Marie) v 18. století
a výstavba barokního kostela zasvěceného
oběma světcům, který zde stojí dodnes.[/]
Zmiňme ale také samotnou řeku Berounku.
Jedná se o jednu z našich nejničivějších řek,
která pravidelně zatápí příbřežní oblasti a ničí
přilehlá městečka a chatky, často postavené na
naprosto nevhodných místech. Poměrně „přirozeným“
charakterem svého koryta vytváří vhodné
životní prostředí pro řadu vodních nebo na vodu
vázaných organizmů. Ostře tak kontrastuje se
sousedním kaňonem Vltavy, jehož přehradami
zničený vodní „tok“ je jen soustavou hlubokých,
v létě často díky sinicím vysoce toxických jezer.
Údolí Berounky můžeme snadno projet
příjemnou cyklostezkou (začít se dá například
v Praze-Radotíně), která vede až na Karlštějn
a pak do Berouna. Městečka a vsi na Berounce
jsou ideálním východiskem do centrální části
Hřebenů (na Skalku, Babku), dojít se odtud dá
snadno až do Mníšku pod Brdy. Zajímavé je
také řídce navštěvované, široké údolí Hostimské
brázdy, kam snadno vyrazíme ze sousední Zadní
Třebaně. Chceme-li spatřit málo navštěvovanou
oblast Českého krasu, vyražme lokálkou (trať
Zadní Třebaň“Lochovice) do Litně a na vápencové
kopce Mramor a Šramor, odkud je dobře
dostupný například Tetín nebo Koněpruské jeskyně.
?

Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Belvedér

Icon 03.03.2021

Ačkoli se ze sklaního ochozu Belvedér nerozhlédnete do široka jako z Děčínského Sněžníku, ...

Celý článek

Chabařovická pánev

Icon 03.03.2021

Naše putování po Ústecku začneme v těžbou postižené oblasti. Odpověď na to, proč se jí rov...

Celý článek

Máchův kraj

Icon 03.03.2021

Nyní si udělejme výlet krajem romantického básníka Karla Hynka Máchy a podívat se, kde ten...

Celý článek

Kokořínsko

Icon 03.03.2021

První část „turistické“ Máchovy cesty již máme za sebou, vydáme se nyní v jeho...

Celý článek

Brno a Brněnská přehrada

Icon 03.03.2021

„Oskar na nebi, hurá šalinou do štatlu!“ řekli by Brňáci. My se správně česky ...

Celý článek

Střed oblasti – Šance a Morávka

Icon 03.03.2021

Přehradní nádrž Šance Byla vybudována v letech 1964-1969 na jižním okraji obce Ostravice, ...

Celý článek