Křivoklátsko – lovecký revír českých králů

Trasy výletů v této kapitole nás zavedou do západní části chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, kterou organizace UNESCO zařadila mezi biosférické rezervace. Hluboké křivoklátské lesy se zde zachovaly především díky tomu, že od raného středověku tvořily lovecký revír českých králů. Na své si tu přijdou nejen ctitelé přírodních krás, ale také obdivovatelé historických památek. Křivoklátsko je nejlepší poznávat pěšky, ale také ze sedla kola, protože oblast je protkána sítí cyklotras a každý výšlap je odměněn nádherným výhledem.[/]
Jeden takový rozhled na údolí Berounky se nám otevře, když vyjedeme na Zdejcinu (Zdejcina – část města Berouna). Cestou narazíme na Talichovo údolí, kde se nalézá vila, ve které od 30. let 20. stol. žil světoznámý dirigent Václav Talich. Ze Zdejciny je to jen kousek z kopce do obce Stradonice, kde se na vrchu Hradiště nachází jedno ze tří keltských oppid – opevněných měst na území středních Čech. Do moderní historie vstoupilo hradiště 2. srpna 1877 po náhodném nálezu zhruba 200 kusů zlatých mincí. Událost rozpoutala „zlatou horečku“, následkem které byla lokalita nekontrolovaně drancována. Archeologové se dlouhou dobu domnívali, že tím byly nenávratně zničeny unikátní nálezové situace. Poškozeny sice byly, ale moderní techniky výzkumu umožňují jejich nové zhodnocení. Fortifikační systém chránil plochu o rozloze zhruba 90 ha, kde Keltové po polovině 2. století př. n. l. budovali svá obydlí, dílny a vedli čilý obchodní život. Ve Stradonicích nesídlili však jen Keltové, nachází se zde také chalupa spisovatele Františka Nepila, proslavená v knize Jak se dělá chalupa. Tento autor knih pro děti i dospělé, charakteristický především svým jemným humorem, se narodil „naproti“, tedy v Hýskově ležícím na druhé straně Berounky. Pohřben je na hřbitově ve Stradonicích.[/]
Zde se můžeme rozhodnout, zda budeme v našem výletu pokračovat proti proudu Berounky do Nižbora nebo vyrazíme na protější břeh do Hýskova. Hýskov je spjatý především s produkcí železa, které se zde vyrábělo od středověku do 1. pol. 20. stol. Václav Hájek z Libočan tvrdí, že tuto obec založil Hes, syn Krokovy dcery Tety. První písemné zmínky ovšem pocházejí až z pol. 14. stol., avšak archeologie dokládá osídlení již v pravěku, v době bronzové, starší době železné a v době římské. Prohlédnout si zde můžeme pseudorománskou kapli Narození Panny Marie, postavenou v pol. 19. stol. na místě starší kaple. Z Hýskova vede cyklostezka přímo po hranici CHKO do Chyňavy, také obce se železářskou tradicí, poprvé zmiňované ve 14. stol. Zdejší kostel sv. Prokopa pochází ze 14. století, ovšem v letech 1779″82 byl zbarokizován. Asi dva kilometry je odtud vzdálená ves Železná (název si vysloužila dobýváním železné rudy). Zdejší původně gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl později barokně přestavěn. Před barokní farou z 18. stol. rostou dvě památné lípy.[/]
Z Chyňavy vede opět cyklotrasa do Nižbora. Zde se na ostrohu při ústí Habrového potoka do Berounky vypíná zámek. Na tomto místě stál původně lovecký hrad Přemysla Otakara II. nazývaný Miessenburg (hrad nad Mží). Z tohoto jména vznikl název dnešní obce i zámku. V královských rukách spočíval hrad až do roku 1382, kdy jej Václav IV. zastavil. Z dalších majitelů se do paměti Nižbora zapsal Ota z Losu, který v roce 1512 dostal od krále povolení postavit zde železářskou huť (obec Nová Huť je dnes součástí Nižbora). Na konci 17. století drželi Nižbor Valdštejnové, kteří ho začlenili do křivoklátského panství, zdejší huť rozšířili a na počátku 18. stol. provedli rozsáhlou barokní přestavbu zámku. Nižborský hrad byl rozšířen na zámek již Hradiště u Stradonic. Zlatý poklad už zde asi nenalezneme. na počátku 17. stol., ovšem největší úpravy provedl až za Valdštejnů architekt František Maxmilián Kaňka. Součástí komplexu je i barokní kostel Povýšení svatého Kříže z roku 1724. Před zámkem stojí u silnice na sloupu socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol., druhý, o něco starší sv. Jan Nepomucký stojí opět na sloupu a opět u silnice a druhé straně Berounky. Na zámku rozhodně stojí za návštěvu nedávno otevřené Informační centrum keltské kultury. Na protějším břehu řeky se rozkládá sklárna Rückl a synové (založená v r. 1903), značka, která Nižbor v nejmladší historii asi nejvíce proslavila. Západně od zámku pak nalezneme klasicistní hrobku rodu Fürtstenberků z konce 18. stol. Ve stráni nad řekou si můžeme povšimnout vily s hvězdárnou z roku 1910 (veřejnosti nepřístupné). V lesích severozápadně od Nižbora se nachází barokní lovecký zámeček Dřevíč. Severně se rozkládá Přírodní rezervace Vůznice, na jejímž vzdálenějším konci nalezneme půvabné zříceniny středověkého hrádku Jenčov (též Jinčov), to ovšem vydá na samostatný výlet.[/]
Pokud si uděláme krátkou výlet po silnici proti proudu Berounky, po 4 km narazíme na vesničku Žloukovice. Jméno této obce se v písemných pramenech poprvé objevuje v roce 1357 v zakládací listině karlštejnské kapituly. Od roku 1382 ves trvale náležela k nižborskému hradu. S Nižborem byla svázána její historie až do roku 1850. Vesnice má neuspořádanou půdorysnou strukturu danou složitým terénem. Dochovalo se zde několik velmi cenných roubených staveb z 18. a počátku 19. století typických pro národopisný region Křivoklátska a středního povodí Berounky. Nejcennější památkou lidové architektury je areál usedlosti čp. 3. Jedná se o celoroubenou stavbu s trojdílnou dispozicí. Dům má polovalbovou střechu kryjící zápraží. Výměnek stojící vedle domu je dvojdílný s řadou zajímavých výzdobných a architektonických detailů. Dvůr uzavírá stodola s roubenými výplněmi a kolna. Další zajímavou stavbou je roubený dům čp. 16, včetně navazujících chlévů. Zachoval se ve zcela autentické podobě. Ve Žloukovicích nalezneme řadu dalších tradičních objektů lidové architektury, jako například kolny v čp. 19 a 17 aj. Roubené chalupy stojí i na svazích rokle, na nichž jsou však již patrné novodobé zásahy. Tradiční podobu z konce 19. a počátku 20. století si uchoval např. dům čp. 15 nebo chlévy v usedlosti čp. 19. Žloukovice dnes představují jeden z nejvýznamnějších souborů roubené lidové architektury západního Křivoklátska.[/]
Z Nižbora si můžeme udělat výlet do Otročiněvsi po silnici s řadou pěkných výhledů nebo po cestě proti proudu Habrového potoka (je sjízdná i na kole). Otročiněves je zmiňována již v roce 1005. Kníže Břetislav zde také údajně usadil zajatce z výpravy do Polska v roce 1039. Jak ostatně všechny obce v této oblasti byla i Otročiněves tradičně spjata s železářstvím. Daleko větší proslulost si ovšem v této oblasti získal sousední Nový Jáchymov. V letech 1811″1819 zde Fürstenberkové vybudovali železárny, jedny z nejproslulejších v habsburské monarchii. Obec vděčí za své jméno majiteli panství Jáchymu Egonu z Fürstenberka, přívlastek Nový měl zabránit záměně se známějším Jáchymovem v západních Čechách. Mezi Novým Jáchymovem a sousedními Hudlicemi se vypíná Krušná hora s bývalým bohatým železnorudným dolem, který zásoboval celou podbrdskou oblast včetně Králova Dvora. Těžilo se zde do roku 1967. Dodnes tu stojí těžní věž.[/]
Asi nás nepřekvapí, že zmíněné Hudlice, kam se dostaneme buď pěšky přes Krušnou horu, nebo po silnici přes Otročiněves, mají také železářskou minulost. Do povědomí českého národa se ale zapsaly především jako rodiště jednoho z vůdčích duchů národního obrození Josefa Jungmanna. Proto při návštěvě zde neopomeneme navštívit dům čp. 43 “ Jungmannův rodný domek. V roubeném domku z roku 1718 si můžeme prohlédnout nejen expozici věnovanou tomuto rodákovi a jeho rodině, ale také lidový interiér včetně černé kuchyně. Před domkem stojí Jungmannův novogotický pomník, jak jinak, z novojáchymovské litiny. Na návsi se nachází novorománský kostel sv. Tomáše postavený v letech 1874 “ 1876. Na okraji obce by neměla uniknout naší pozornosti Hudlická skála. Z Hudlic můžeme vyrazit po silnici do Kublova nebo se nám nabízí pěší výlet (po modré turistické značce) k jinému zajímavému geologickému útvaru “ Vraní skále. Cestou navštívíme vesničku s názvem Svatá. Původ jména vznikl zkrácením označení důlního okrsku Svaté hory. Železná ruda se zde dobývala od 15. stol. do poloviny století 18. Tady si kousek zajdeme k myslivně Na Králi (leží u silnice na Kublov), kde došlo k setkání Jindřicha Fügnera a Miroslava Tyrše. Při jejich společných procházkách po okolí se zrodila idea založení tělocvičné organizace. Svůj záměr realizovali v roce 1862 založením Sokola. Posíleni jejich příkladem dorazíme plni energie na Vraní skálu, kde se můžeme rozhodnout, zda sejdeme do Zdic nebo se vydáme na dalším výlet do Kublova.[/]
Do Zdic se dostaneme po modré turistické značce. Zdice mají velmi bohatou pravěkou minulost. Nejstarší stopy osídlení pocházejí z mladší doby kamenné. Od té doby bylo místo na soutoku několika potoků intenzivně využíváno nejen k bydlení, ale i k pohřbívání. Přestože se Zdice staly oficiálně městem až v roce 1994, jejich historie je daleko starší, navíc tudy několikrát prošly dějiny českého státu. V roce 1148 zde kníže Děpolt zajal vzpurného knížete Soběslava, o 55 let později se tu urovnal jiný přemyslovský spor tím, že bojovníci jednoho knížete přeběhli před rozhodujícím střetnutím do tábora druhého knížete. Tím opuštěným nebyl nikdo jiný než Přemysl Otakar I., jeho úspěšným soupeřem byl kníže Jindřich Břetislav. Dějištěm nejproslulejší zdejší události byla dnešní budova radnice, bývalá zájezdní hospoda U krále Václava IV. V tomto domě se v roce 1424 konal po smrti Jana Žižky sněm, na němž se setkali zástupci husitů a katolíků, aby se pokusili vyřešit sporné náboženské otázky a nastolit mír v zemi. Tento původně gotický dům byl později barokně přestavěn, ve druhé polovině 18. století byly provedeny klasicistní úpravy, z té doby pochází mansardová střecha a balkon s ozdobným kovaným zábradlím. Na fasádě domu jsou sluneční hodiny s latinským nápisem (NON NUMERO HORAS NISI SERENAS “ není-li jasno, nepočítám hodiny). Naproti radnici se nachází původně gotický kostel Narození Panny Marie ze 14. století, který byl v pol. 18. stol. přestavěn v barokním stylu. Za pozornost stojí i budova kina, postavená v kubistickém slohu. Nesmíme také zapomenout zdejšího slavného rodáka, údajně se zde narodil kronikář Kosmas.[/]
Do Kublova dojdeme po žluté turistické značce, která vede přes vrch Velíz. Toto místo je spojeno s představami pátera Krolmuse (archeologa amatéra z 19. století) o pohanském kultišti. Archeologické nálezy potvrzují, že bylo využíváno člověkem již od mladší doby kamenné. Zde došlo k potupnému trýznění knížete Jaromíra Vršovci (viz úvodní kapitola o historii oblasti). Jaromír, zachráněný svým věrným služebníkem, nechal v roce 1005 na tom místě vystavět kapli.
Tu pak kníže Břetislav I. věnoval benediktinskému klášteru v Ostrově u Davle. Benediktini zde postavili kostel sv. Jana Křtitele a založili probošství, jehož činnost ukončili husité v roce 1425, kdy ho vypálili. Zachoval se pouze kostel, který byl na konci 18. stol. přestavěn a zasvěcen sv. Václavu. Na zdejším hřbitově je pohřben kublovský rodák Josef Leopold Zvonař, hudební skladatel, který údajně nápěv ke své nejznámější písni „Čechy krásné, Čechy mé“ složil na Velízu. V Kublově se nachází jeho rodný domek a na požádání je přístupný i Zvonařův památník.
Dále zde můžeme vidět litinový novogotický pomník J. L. Zvonaře. Co by kamenem dohodil je to odtud do Broum, které jsou spojeny především se sklářstvím. Skelná huť zde byl založena v roce 1599 a svými výrobky dokonce zásobovala i alchymistické dílny císaře Rudolfa II. Skláři zde pracovali až do pol. 18. stol. ■

Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Belvedér

Icon 03.03.2021

Ačkoli se ze sklaního ochozu Belvedér nerozhlédnete do široka jako z Děčínského Sněžníku, ...

Celý článek

Chabařovická pánev

Icon 03.03.2021

Naše putování po Ústecku začneme v těžbou postižené oblasti. Odpověď na to, proč se jí rov...

Celý článek

Máchův kraj

Icon 03.03.2021

Nyní si udělejme výlet krajem romantického básníka Karla Hynka Máchy a podívat se, kde ten...

Celý článek

Kokořínsko

Icon 03.03.2021

První část „turistické“ Máchovy cesty již máme za sebou, vydáme se nyní v jeho...

Celý článek

Brno a Brněnská přehrada

Icon 03.03.2021

„Oskar na nebi, hurá šalinou do štatlu!“ řekli by Brňáci. My se správně česky ...

Celý článek

Střed oblasti – Šance a Morávka

Icon 03.03.2021

Přehradní nádrž Šance Byla vybudována v letech 1964-1969 na jižním okraji obce Ostravice, ...

Celý článek