Lužická hřebenovka

Něco z historie hřebenovky

Po hřebeni Lužických hor vede nejslavnější a nejdelší turistická cesta severních Čech, tzv. Kammweg neboli Hřebenovka. Tuto cestu, původně z Ještědu na Růžovský vrch v Českosaském Švýcarsku, vyznačili horské spolky z okolních měst na začátku 20. století. Později byla prodloužena na východě na Sněžku a západně na Milešovku. Koncepce velké přeshraniční hřebenové cesty po 2. světové válce zanikla, ale při našem putování si vzpomeňme na nadšení turistů a propagátorů přírodních krás, kteří neviděli důvod nechat se svázat často příliš zdůrazňovanými hranicemi. Dnes je cesta značena červeně a je součástí mezinárodní turistické trasy E3.

Začínáme ve Svoru

My však nezačneme naši cestu na úplném východě Lužických hor, protože o tamní dominantě Jedlové a okolí se dočtete, zabloudíte-li na Děčínsko, ale ve Svoru, obci pod vrchem Klíč. Na Hřebenovku se napojíme pod Luží, kam samozřejmě také vystoupáme, neboť se sluší pokořit nejvyšší kótu navštíveného pohoří, ale cestou tam nás čeká několik zajímavých zastávek.

Ve Svoru jistě bez povšimnutí nemineme poměrně velké množství dochovaných roubených chalup lužického typu. Romantiky potěší západně položený lesní Svorský rybník, kde se lze vykoupat.
Červená značka nás zhruba po čtyřech kilometrech dovede ke skalnímu pískovcovému masívu s nepatrnými zbytky hradu Milštejna. Zdejší velmi tvrdý křemenný pískovec se těžil patrně již před vybudováním opevněného sídla až do počátku 20. století a používal se k výrobě mlýnských kol a brusných kamenů. Přesná doba založení hradu není známa, můžeme tedy jen předpokládat, že byl vybudován k ochraně důležité obchodní cesty z Čech do Lužice někdy na přelomu 13. a 14. století při kolonizaci pohraničních hvozdů.

Cesta za Nadějí

Cesta po úbočí Suchého vrchu nás dále zavede k ledové jeskyni Naděje. Je to pseudokrasová cca 30 m dlouhá puklina. Vchod je umístěn v polovině jeskyně asi 6 m nad jejím dnem. V prostorách jeskyně se celoročně hromadí chladný vzduch, který umožňuje tvorbu a přetrvání ledové výzdoby. Jeskyně je významným podzimním shromaždištěm některých druhů netopýrů. Turistům ji v 70. letech 19. století zpřístupnil Německý horský spolek ze Cvikova. Odlamování krápníků a zakládání ohňů mělo za následek poškozování ledové výzdoby. Jeskyně je tedy od roku 1980 uzavřena, pro veřejnost bývá zpřístupněna o víkendu na konci dubna. Každoročně je zde počátkem září pořádána pro veřejnost akce „Evropská noc pro netopýry“.

V blízkosti jeskyně byla v roce 1938 na Hamerském potoce vystavěna přehradní nádrž Naděje, která sloužila jako zásobárna vody pro pilu v osadě Hamr. Blyštivě zelenomodrá vodní plocha uprostřed lesů je kouzelným místem, v parném létě je vítanou příležitostí ke koupání.[/]

Do Světlé také v zimě

Od přehrady je to už jen kousek do malebného letoviska na úpatí Luže, Světlé (rozlišuje se její horní a dolní část). Díky rozvoji chalupářství od 60. let 20. století zde bylo mnoho po válce opuštěných lidových staveb zachráněno před zánikem. (To obecně platí pro obce na celém území Lužických hor, kde se po válce počet stálých obyvatel scvrkl na desetinu.) Světlá je díky své poloze i významným místem zimní turistiky, jsou zde upravované sjezdovky i běžecké tratě.

Ze Světlé vzhůru na Luž!

Výrazná znělcová – tedy opět velmi strmá, ale nezoufejte, ani ne 800 m vysoká – hora je nejvyšším bodem Lužických hor. Horským hřebenem přes vrchol Luže vedla odedávna zemská hranice mezi Čechami a Lužicí. Dnešní státní hranice s Německem prochází přes vrcholovou plošinu, která je dostupná návštěvníkům z obou států. Utrmácený poutník jen může závidět našim předkům z 19. a 1. poloviny 20. století, kdy byla tahle oblast turisticky nesmírně populární. Ti na Luži našli občerstvení, ubytování a od roku 1833 i rozhlednu. Stále vzrůstající návštěvnost si v roce 1882 vyžádala stavbu velké výstavné boudy „Lausche Baude“, která stála na území obou států. Přímo uprostřed vyrůstala ze střechy budovy 10 m vysoká vyhlídková věž. Chata sloužila svému účelu do konce 2. světové války. Po opředení hranic ostnatým drátem turistický ruch utichl a chata za záhadných okolností v lednu 1946 vyhořela. V současnosti je na území Německa nepřístupná retranslační věž, na české straně jen provizorní nízké závětří. Z vrcholu Luže byl vždy nádherný kruhový rozhled, dnes ovšem výhled směrem na východ zastiňují vzrostlé stromy.

Za výhledy na Hvozd

Z Luže seběhneme zpátky do Světlé a po severočeské Hřebenovce se dáme na východ do Krompachu známému svými památnými tisy. Nejstaršímu je podle pověstí 2000 let. Poslední průzkumy zredukovaly tohle číslo zhruba na čtvrtinu, jeho monumentalitě to však pranic neubírá. Z Krompachu, dnes převážně rekreační horské vsi, nás cesta zavede na nejvýraznější kopec východní části Lužických hor, na Hvozd. Výrazný dvouvrcholový znělcový hřbet leží na státní hranici s Německem. Na jižním vrcholku proti sobě stály dvě restaurace až do roku 1946, kdy česká chata vyhořela. Německá chata i rozhledna na severním vrcholku slouží dodnes. Z české strany je přístupná vrcholová plošina s pěkným výhledem na blízké kopce Lužických hor, Ještědského hřbetu, Ralské pahorkatiny i vzdálenější Bezděz, Vlhošť a Ronov. Za dobré viditelnosti lze spatřit též Krkonoše, Kozákov a Trosky nebo kužely Českého středohoří s Milešovkou.

Na skok do Německa

Mezi Luží a Hvozdem jsou čtyři hraniční přechody pro pěší a cyklisty, na kopcích samotných hranici překročit nelze. Další hraniční přechod je v údolí západně pod Hvozdem, v Petrovicích. Německá část Lužických hor, zvaná Žitavské hory, je turisticky velmi populární. Je to zejména díky kouzlu skalních pískovcových oblastí s mnoha vyhlídkami, množství dochovaných staveb lidové architektury i faktu, že se v Německu jedná o jediné pohoří východně od Labe.

Východní Lužické hory

Na naší cestě nás takové malé pískovcové městečko čeká před výstupem na Popovu skálu, výrazně se vypínající nad okolní krajinu. Od Petrovic je vzdálena necelých šest kilometrů a přestože neleží přímo na naší červené trase, kvůli nádhernému kruhovému výhledu tam určitě ten kilometr odbočíme. Dál se vydáme na jih od Popovy skály, kolem Vraních skal, významné skalní skupiny tvořené velmi pevným pískovcem se slepencovými polohami, prostoupeným na jižních stěnách horizontálními i vertikálními puklinami. Pro svou velkou členitost a pevnost jsou již od konce 19. století hojně vyhledávané horolezci, kteří je označují jako Krkavčí skály. Nejmohutnější Fellerova věž je morfologicky i historicky nejcennější horolezeckou věží Lužických hor.
Pár desítek minut nás teď dělí od nejvýchodnějšího cípu Chráněné krajinné oblasti Lužické hory, kterým je cca 2 km dlouhý hřbet, po jehož temeni probíhá významné geologické rozhraní, označované většinou jako lužický zlom. Hřbet, který je geomorfology řazen již k Ještědskému hřbetu, začíná vrcholem Ostrý. Dále k jihovýchodu jsou na temeni Kozí hřbety – pískovcové skály, jejichž jihozápadní stranu tvoří poměrně hladké, šikmo ukloněné vrstevní plochy, zatímco k severovýchodu spadají dolů strmými, až 20 metrů vysokými skalními srázy. Z vrcholků skal jsou místy pěkné výhledy na některé vrcholy Lužických hor a Českolipska, nebo k severu přes údolí Lužické Nisy daleko do Německa. Hřbet a pro nás i putování po Lužických horách uzavírá Vysoká. Na jejím jihozápadním úbočím se nachází pozoruhodná skupina skal nazývaná Bílé kameny nebo také Sloní skály. Při pohledu z jihu totiž připomíná stádo prchajících slonů. Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých svrchnokřídových pískovců. Jako neobvyklá ukázka intenzívního zvětrávání s tvorbou širokých puklin, oválných dutin a jeskyní a obrušováním povrchu skal jsou Bílé kameny od roku 1955 chráněny. Z vrcholu Vysoké „spadneme“ do Jítravského sedla, kde se sice rozloučíme s Lužickými horami, ale ne s červenou Hřebenovkou, neboť ta nás hned během následujícího výletu provede i sousedními horami.

Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Belvedér

Icon 03.03.2021

Ačkoli se ze sklaního ochozu Belvedér nerozhlédnete do široka jako z Děčínského Sněžníku, ...

Celý článek

Chabařovická pánev

Icon 03.03.2021

Naše putování po Ústecku začneme v těžbou postižené oblasti. Odpověď na to, proč se jí rov...

Celý článek

Máchův kraj

Icon 03.03.2021

Nyní si udělejme výlet krajem romantického básníka Karla Hynka Máchy a podívat se, kde ten...

Celý článek

Kokořínsko

Icon 03.03.2021

První část „turistické“ Máchovy cesty již máme za sebou, vydáme se nyní v jeho...

Celý článek

Roztocko

Icon 03.03.2021

Roztocko je v rámci našeho území archeologicky nejbohatší částí. Kontinuální osídlení zde ...

Celý článek

Jih – Karlovicko

Icon 03.03.2021

Velké Karlovice Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 82 km2 se...

Celý článek