Duchcovsko

Duchcov a okolí

Vydáme-li se na výlet do Duchcova, okouzlí nás nádherný zámek s kostelem a parkem a hlavně casanovská tradice, se kterou jsou tyto i další památky spojeny. Historické jádro města prodělalo dlouhý vývoj. Z původního hrabišického dvorce se stalo středověké panské
sídlo hradního typu a později renesanční zámek (architekt A. Avostalis), přestavovaný nejprve barokně (architekt G. Mathey) a v letech 1812–1818 klasicistně. Při poslední přestavbě vzniklo dnešní tříkřídlé průčelí uzavírající spolu se sochami M. B. Brauna čestný dvůr. Přilehlý kostel Zvěstování Panny Marie navrhl architekt M. A. Canevallo roku 1707.[/]
Kolem zámku se rozkládají zbytky bývalého ohromného anglického parku, který sahal až k vrchu Stropník v Krušných horách. Pozůstatkem
dřívějšího francouzského parku je knížecí zahrada u zámku. Mimo to zde byl v letech 1716–1731 postaven barokní hospitál s freskou Nanebevzetí
P. Marie od V. V. Reinera. Po polovině padesátých let dospěli pracovníci geologického průzkumu k mylnému názoru, že se zde nachází uhlí. Park byl z větší části vykácen, hospitál zbořen
a freska sňata. Pak se zjistilo, že v těchto místech žádné uhlí není. Hospitál už obnovit nebylo možné, a tak byla po dlouhých letech, v roce 1982 znovu instalována v nově postaveném
betonovém pavilonu alespoň
freska. Zbytky parku byly zrekonstruovány
a kolem
pavilonu byly rozmístěny sochy, které se z dřívější zámecké zahrady a zámku zachovaly.[/]
Náměstí zdobí kašna se sochou sv. Floriana a morový sloup, v obou případech dílo sochaře Matyáše Kühnela. Poblíž náměstí vzbudí naši pozornost dekorativistická budova českého gymnázia z roku 1921 od architekta L. Skřivánka a socha Karla Havlíčka Borovského od sochaře J. Fojtíka. U nedalekého rozlehlého rybníka vysoko vyčnívá věž secesního evangelického kostela z roku 1902 a na druhém konci této rozlehlé vodní plochy stojí v parku centrálně sklenutá kaple sv. Barbory z roku 1723, na níž je umístěna deska G. Casanovy (viz následující exkurs).[/]

Osek a okolí

Reklama

Zatímco starší historie města je spojena hlavně s proslulým cisterciáckým klášterem, novější dějiny poznamenal rozvoj průmyslu a dolování v okolí. Klášter vznikl již v roce 1196 a jeho po staletí kultivovaná architektura tvoří do dnešních dnů perlu východního Podkrušnohoří. Mocní Hrabišicové (pozdější páni z Rýzmburka), kteří jej založili, jednak demonstrovali svou zbožnost, jednak vytvořili důstojné prostředí pro rodovou hrobku. V letech 1206–1221 proběhla výstavba pozdně románského chrámu, z něhož se zachoval trojitě odstupňovaný románský portál. Z období kolem roku 1240 pochází raně gotická kapitulní síň s dochovaným kamenným románským pulpitem, který je zapsán v seznamu památek UNESCO. Na počátku 14. století převzali
od Hrabišiců ochranu kláštera čeští králové.
Z tohoto období velkého rozmachu pochází gotická křížová chodba (1300–1340). Naproti tomu po husitských válkách a v následujících dvou stoletích klášter většinou živořil.[/]
Teprve od konce 17. století prodělal další rozmach, jehož výsledkem byla velkolepá přestavba
provedená architektem O. Broggiem v letech 1712–1718. Vznikla tak trojlodní bazilika
s fascinujícím prostorem uvnitř. Její stěny a klenby jsou pokryty bohatou štukovou výzdobou od G. A. Corbelliniho,
freskami od J. J. Stevense a V. V. Reinera. Nádherná sochařská
výzdoba od G. A. Corbelliniho a F. A. Kuena spolu s velkým počtem obrazů, z nichž vyniká Nanebevzetí
Panny Marie na hlavním oltáři od J. K. Lišky, dotvářejí úchvatný interiér. O. Broggio
dále zbarokizoval
klášterní klauzuru a vystavěl
nové opatství, prelaturu, hospodářské budovy a špitál. Před východním průčelím pak byla zřízena tříúrovňová
zahrada, jejíž menší i větší vodní plochy, sochy, malá architektura a hodnotné dřeviny vytvořily pozoruhodný krajinářský celek, doplňující
monumentální chrámovou stavbu.[/]
Z kláštera vybíhá do náměstí broggiovská kaple sv. Kateřiny a Barbory, původně gotická a později spolu s klášterem přestavěná v barokním
slohu. Náměstí tvořené rozšířenou ulicí poněkud zaniká vedle mohutného kláštera. Jeho větší část je tvořena barokními stavbami, z nichž nás nejvíce zaujme dům čp. 30, postavený pravděpodobně
O. Broggiem. Jeho portál je vyzdoben
kartuší s výjevem z křížové cesty a s vytesaným
letopočtem 1716. Vedle tohoto nápadného portálu poněkud zaniká oznámení, že zde v roce 1779 bydlel císař Josef II.[/]
Východně od kláštera žil svými starostmi Starý Osek s kostelem sv. Petra a Pavla, přestavěným
roku 1714. Na starém hřbitově rozloženém kolem tohoto výstavného svatostánku vzbuzuje největší pozornost empírový pomník od saského
dvorního sochaře J. F. Petricha. Ze suchého latinského nápisu na něm se dozvídáme, že na cestě k teplickým lázním zde 12. října 1802 zemřel šlechtic Josef de Saxe, nemanželský syn saského prince Xavera a hraběnky Spinuzzi. Tato informace však není úplná. Skutečnost byla sice tragická, ale mnohem romantičtější. Josef de Saxe působil jako důstojník v ruských službách a dostal se kdysi do sporu s oblíbencem carevny Kateřiny II. Platonem Zubovem. Jejich nenávist vyvrcholila právě v tomto souboji, v němž však Zubova zastoupil jeho přítel kníže N. Ščerbatov, který svého soupeře smrtelně zranil.[/]
Při zpáteční cestě z bývalého Starého Oseka nemůžeme přehlédnout dům čp. 63, v němž byla v 18. století umístěna manufaktura. Nad jednoduchým
portálem budovy z roku 1705 je viditelná
kamenná kartuše. Zabočíme-li vpravo na souběžnou hlavní ulici, spatříme na rohu krásný kamenný barokní obelisk. Mezi postranními pilíři a liliovými květy je vytesán reliéf , zobrazující
Pannu Marii s Ježíškem. Kromě těchto památek
můžeme uvidět ještě řadu dalších, mimo jiné i množství drobných plastik roztroušených v ulicích i zahradách města. Okolí Oseka včetně hradu Osek (Rýzmburku) si můžeme projít po naučné stezce (viz následující exkurs). V okolí města bych dále připomněl drážní domek na trati z Oseka do Domaslavic, v němž se v srpnu roku 1885 narodila choť našeho druhého prezidenta,
Hana Benešová.[/]
A neměli bychom zapomenout na nedaleké bývalé horní městečko Hrob, v jehož okolí se těžilo stříbro. Jeho majiteli byli vždy osečtí cisterciáci,
na jejichž přímluvu vydal král Vladislav II. v roce 1477 příslušnou listinu, která učinila z Hrobu horní městečko. Na počátku 17. století se však dostali hrobští měšťané do sporu s katolickou
vrchností, jíž se mezitím stal pražský arcibiskup Jan Lohelius. Konflikt nastal, když si Hrobští vystavěli luteránský kostel. Arcibiskup
jim jej dal v roce 1617 zbourat. Čeští stavové
byli proti tomu, král Matyáš se postavil za arcibiskupa. Spor se pak stal jednou z příčin vypuknutí českého stavovského povstání proti Habsburkům roku 1618, které skončilo porážkou českých stavů 8. listopadu 1620 v bitvě na Bílé hoře.Válečný konflikt se pak rozrostl do evropských
rozměrů a vstoupil do dějin jako třicetiletá
válka. Základy zbořeného kostela jsou od roku 1913 odkryty a každý návštěvník městečka si je může prohlédnout, stejně jako několik zajímavých
barokních soch. ■

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama