Lázně

Teplice a okolí

Jestliže se budeme chtít vydat, třeba jako lázeňští hosté, na několik výletů do teplického okolí, najdeme mnoho možností, jak takovou touhu uskutečnit. Asi nejlepší bude začít střediskem regionu – Teplicemi.[/]
Jejich historické jádro, dnešní Zámecké náměstí s bezprostředním okolím, tvoří povětšinou
honosné budovy, které vystihují svéráz města v době baroka a klasicismu. Jižní část tohoto pozoruhodného architektonického celku s obdélníkovým půdorysem téměř úplně zaplňuje
imponující průčelí klasicistního zámku, jehož pěkně upravené interiéry s dobovým vybavením
obsahují expozice, zaměřené na lázeňství,
vývoj keramické výroby, uměnovědné sbírky z období gotiky, renesance a baroka. Dále se zde návštěvníci mohou potěšit nad nevšední výstavou
hodin a nádhernou numismatickou sbírkou.[/]
Samotný zámek prošel dlouhým stavebním vývojem. Někdy v letech 1158–1164 tu vznikl klášter benediktinek, z něhož se pro dnešní návštěvníky dochovala románská krypta. Po zániku klášterní komunity v 15. století se tehdejší
budovy proměnily v hradní tvrz a ta byla v 16. století přestavěna v renesanční zámek. Současné průčelí pochází z roku 1800 a o sedmnáct
let později byla podoba tohoto šlechtického
sídla dotvořena výstavbou hranolovité
věže u příchodu do Zámecké zahrady. Vedle zámku v jižní části náměstí stála již v 16. století renesanční zámecká kaple s hrobkou majitelů panství, která byla roku 1806 nově vystavěna ve stylu klasicistně cítěné gotiky.[/]
Východní část náměstí zakončuje barokní kostel sv. Jana Křtitele, postavený v letech 1700–1703 teplickým stavitelem Kristiánem Laglerem. Severně od kostela sbíhá k lázeňské čtvrti ulička tvořená převážně budovou děkanství, ozdobenou
pěknou páskovou ornamentikou ve stylu rokoka. Na ně navazují budovy severní strany náměstí (proti zámku), mezi nimiž budí největší pozornost rozlehlý klasicistní dům Zlatý kříž z roku 1809 s předsunutým balkonem, typickým to znakem teplického klasicismu. V září 1813, kdy ještě zářil novotou, se zde sešli nejvýznamnější
evropští panovníci a uzavřeli alianci proti Napoleonovi I. Jejím velkým úspěchem byla porážka francouzského císaře o měsíc později v bitvě u Lipska.[/]
Západní část náměstí tvoří několik klasicistních
budov. Mezi nimi nemůžeme přehlédnout noblesní architekturu dnešního hotelu Prince de Ligne z roku 1824, nazvanou podle významného
rakouského diplomata a maršála belgického
původu knížete Karla Josefa de Ligne, který po řadu let na zámku navštěvoval svou dceru Kristinu, provdanou za knížete Jana Nepomuka
Clary-Aldringena. V této části náměstí stojí morový sloup z roku 1718, vynikající dílo našeho největšího barokního sochaře Matyáše B. Brauna.[/]
Dnešní Zámecká zahrada byla od 16. století nejprve bažantnicí, postupně se rozrůstala a měnila v sadový areál, až konečně v roce 1788 byla upravena do dnešní podoby anglického parku. Její severovýchodní část zajímavě doplňuje Zahradní a plesový pavilón, postavený v roce 1732 mstišovským rodákem Kristiánem
Laglerem. Původně se tu konaly slavnosti a plesy, dnes je v pavilónu kasino. Nedaleko je umístěna kamenná deska, která připomíná proslulé setkání básníka Goetha a hudebního skladatele Beethovena s císařovnou Ludovikou a jejím
doprovodem v roce 1812 (viz exkurs) a poblíž najdeme repliku sochy L. van Beethovena od Václava Kyselky (originál byl ukraden). Celý park oživují oba rybníky s ostrůvky, drobné stavby a sochy.[/]
Projdeme-li Dlouhou ulicí na bývalé Tržní náměstí, dnes náměstí Svobody, spatříme obě budovy radnice. Ta starší, klasicistní, pochází z roku 1807, tu novější postavil architekt Adolf Siegmund v roce 1886. Naproti radnici stojí kašna s barokní sochou Panny Marie, která sem byly přivezena z Bohosudova v roce 1816. Od kostela sv. Jana Křtitele můžeme sejít do Lázeňské
ulice a podél sloupové galerie klasicistních
Lázní Pravřídlo, původně Městských lázní, zastřešených jako první v Teplicích již v 16. století,
k majestátní budově divadla z roku 1924 od architekta Rudolfa Bitzana. Nedaleko odtud, na Mírovém náměstí, vyniká mezi fádními panelovými
domy lehce nadýchnutá stavba kulturního
domu od Karla Hubáčka z roku 1987.[/]
Směrem východním od Zámeckého náměstí se rozkládají tiché parky s nádhernými lázeňskými
budovami. Na dohled od divadla je rozptýlen
soubor lázeňských budov nazvaný dnes Beethoven a ještě východněji pak stojí monumentální
Císařské lázně, novobarokní reprezentativní
stavba z roku 1913. Ještě dále, v Šanově vyniká další reprezentativní stavba Kamenných lázní, postavená v novobarokním slohu s některými
secesními prvky. Naproti krášlí průchozí ulici klasicistní budova Sadových lázní z roku 1823. Budeme-li pokračovat v cestě dále, narazíme
za chvíli na Hadí lázně z roku 1839 s nevšedním
sloupovým průčelím a šanovskou lázeňskou čtvrť zakončuje palácová stavba Nových lázní ze stejného roku.[/]
Při procházce lázeňskými parky najdeme zvláštní sochu: ležícího koně od Stanislava Hanzíka
z roku 1994. Vyzařuje z ní radost, uvolněnost,
veselí a hra, tedy to, co nás doprovází cestou
po lázeňské části Teplic. Tyto úlevné pocity nás mohou doprovázet i při cestě na Doubravku (387 m n.m.), severního výběžku Českého středohoří
a neodmyslitelné dominanty města Teplic. Nahoře byl v roce 1486 vybudován jeden z posledních
hradů v Čechách. Dnes z něho zůstaly jen zbytky zdí, avšak v romantické stavbě, vystavěné
v roce 1882, najdeme dnes přívětivou restauraci.[/]
Nádherný výhled do okolí je odměnou za nenáročný výstup. Od Doubravky vystupuje skalnatý
Písečný vrch, na němž jsou umístěny obě kupole veřejné hvězdárny. Kousek dál najdeme botanickou zahradu a nedaleko ní stojí pomník americkým letcům, kteří zahynuli při sestřelení dvou bombardérů 21. července 1944.[/]
Po zhlédnutí různých pamětihodností je možné pomýšlet i na rekreaci. Nejoblíbenější vodní plochou, kterou v letních měsících vyhledávají
četní návštěvníci, je zbytková nádrž Barbora. Vznikla na sklonku sedmdesátých let minulého století zatopením stejnojmenného
povrchového uhelného lomu podzemními
vodami.Okolí bylo zrekultivováno tak, aby pomalu se svažující břehy umožnily co nejpohodlnější vstup do vody. Vodní plocha se rozkládá na 65 hektarech a hloubka vody dosahuje až čtyřiceti metrů. Aby se voda pravidelně pročišťovala,
bylo využito potoku Bouřlivce, který ústí do nedaleké zbytkové nádrže po lomu Otakar. Z ní pak vybíhá 130 m dlouhý přepad vedoucí do Barbory. Kolem nádrže byly vysázeny stromy a byla vybudována řada stánků, parkoviště pro auta a další zařízení, sloužící návštěvníkům.[/]
V okolí rekreačního jezera Barbora se rozkládají
rozsáhlé plochy zkultivované lidskou činností. Severně a severozápadně se zelenají topoly a olše, prostřídávané bílými břízami. Směrem jihozápadním se rozprostírá přitažlivě vyhlížející krajina bohatě členěná lesy a lesíky, přerušovanými loukami, pastvinami a lesními palouky, četnými rybníky, tůněmi a mokřady. Lesy jsou tvořeny olšemi, jasany, břízami, lipami, javory i smrky a borovicemi. Na sušších místech se občas vyskytují duby.[/]
Nad jihovýchodní částí tohoto rekreačního komplexu se tyčí nevysoká, avšak výrazná porfyrová
vyvýšenina (251 m n.m.), na níž leží obec Jeníkov. Nejstarší zmínka o ní je z roku 1342. Zdaleka uvidíme hranolovitou věž kostela sv. Petra a Pavla, vybudovaného v letech 1756–1763. Areál návsi doplňuje bývalá hřbitovní renesanční kaple sv. Anny se zajímavým trojúhelníkovým
půdorysem, blízko ní stojí barokní fara a několik plastik ze stejného slohového období, a to sochy sv. Salvátora (1727), Jana Nepomuckého (1733) a sv. Vavřince ve výklenkové kapli (1768).[/]

Bílina a okolí

Reklama

Jižně od Teplic leží další lázně s dlouholetou tradicí – Bílina. Dojedeme-li do tohoto města a stoupneme si na jeho historické náměstí, jehož půdorys se od středověku téměř nezměnil,
uhodí nás do očí dvě nepřehlédnutelné pohledové dominanty, které připomínají dvě významná období vývoje města. Jeho počátky jsou spjaty s ostrožnou nad náměstím, vrcholné období vývoje je zase spojeno se vznosnou stavbou
secesní radnice na náměstí.[/]
Vedle ostrožny vzniklo původně slovanské hradiště, které se stalo správním střediskem celé oblasti a od 10. století sídlem zástupců vládnoucího
knížete, bílinských kastelánů. Ve 13. století vystavěl přímo na ostrožně Ojíř z Frýdberka hrad a na jeho místě pak nechali v letech 1675–1682 vystavět Lobkovicové na základě návrhů G. O.Tencally a s pomocí architekta Antonia della Porty protáhlou blokovou budovu zámku s nárožními
bastiony. Uvnitř zámeckého nádvoří stojí na obdélném půdorysu zbytek původního hradního opevnění, bašta zvaná Manda.[/]
Zatímco barokní zámek shlíží aristokraticky dolů na náměstí, velkoryse vybudovaná
secesní radnice z let 1908–1910 s vysokou osmibokou věží vyhlíží zase směrem vzhůru. Na protější
straně uzavírá náměstí goticko-renesanční kostel sv. Petra a Pavla, zakrytý sedlovou střechou a doplněný
hranolovitou věží s přilbovitým zastřešením a lucernou. Kostel byl vysvěcen již roku 1061, avšak z románského období jeho existence se nedochovalo nic, z raně gotických prvků jen velmi málo, a tak dnes převládá podoba, kterou nabyl za přestavby v letech 1573–1575.[/]
Původní městečko tvořilo úzký obdélník orientovaný
od severu k jihu a protínaný dvěma rovnoběžnými ulicemi, dnes Seifertovou a Komenského. Obklopeno bylo hradbami a vodními příkopy, z nichž se dochoval zbytek z období kolem roku 1470, nazývaný Husitskou baštou. V současné době je v ní provozována restaurace. Již za hradbami stál špitální kostel. Protože se toto místo v roce 1600, kdy získala tato původně gotická památka renesanční podobu, nazývalo Újezd, pojmenovali lidé kostelík Na Újezdě.[/]
Již od 16. století se stala Bílina známými lázněmi, které navštěvovala řada významných osobností, jakými byli Alexander von Humboldt, Johann Wolfgang Goethe, Ludwig van Beethoven,
Karel Havlíček Borovský a další. Lázně se rychle vzmáhaly. Velký podíl na využití minerálních
vod měl význačný geolog a balneolog Franz Ambros Reuss (1761–1830), který vydal v Praze knihu, poprvé vědecky rozebírající složení bílinské
léčivé vody a její léčebné možnosti. V polovině
19. století byl založen lesopark Kyselka a v jeho prostoru postupně v letech 1875–1900 vznikal pozoruhodný lázeňský areál. Léčebné budovy včetně zřídelního závodu jsou dílem architekta Franze Sablicka.[/]
Nevšedním pohostinským zařízením v lázeňském
areálu je Lesní kavárna, která sem byla přestěhována z prostoru Jubilejní výstavy v Praze roku 1891. Návštěvníkům lázní můžeme také připomenout, že kasino v Kyselce navštěvoval
arcivévoda Karel, pozdější poslední rakouský císař, který si v letech 1905–1906 odbýval jako poručík u lotrinských dragounů v chudeřických kasárnách vojenskou službu.[/]
Vyrazíme-li z lázeňské části města k silnici na Most a přejdeme ji, můžeme vystoupat na třetí velkou bílinskou dominantu, horu Bořeň (539 m n.m.), nejmohutnější znělcový útvar ve střední Evropě a národní přírodní rezervaci.
Ze skalnatého vrcholu uvidíme do daleka a můžeme si vybrat, které zajímavosti
v okolí ještě navštívíme.[/]
Při pohle/du z Bořeně severním směrem
nás určitě upoutá dvouvěží barokního
kostela ve Světci. Původně klášterní
chrám vznikl již na počátku 12. století, dnešní podobu nabyl v letech 1731–1733. Autorem této barokní přestavby
byl litoměřický architekt Octavio Broggio. Na místě původního románského
kláštera nechal kolem roku 1708 pražský arcibiskup Jan Josef, hrabě Breuner
postavit zámek. Dvoupatrová budova s půdorysem protáhlého obdélníka a se sedlovou střechou je obklopena parkem.
Vstupní průčelí s mělkým čtyřosým rizalitem si svou raně barokní fasádu ponechalo, zahradní strana prošla klasicistní přestavbou. V zámku nyní sídlí obecní úřad, jsou v něm zřízeny byty a návštěvníci mohou po dohodě s obecním úřadem navštívit pamětní síň malíře a grafika Vojtěch Preissiga, který se ve Světci roku 1873 narodil.[/]
Jižně od Bíliny, směrem k Lounům, leží obec Hrobčice. Nejstarší písemná zmínka o nich pochází z roku 1240. Pozoruhodný je kostel sv. Havla s ohradní zdí. Dodnes si zachoval svou románskou dispozici z druhé čtvrtiny 13. století, ačkoli byl v roce 1726 barokizován a později ještě dále upravován. Návštěvníka obce zaujme i renesanční statek, možná tvrz s dvěma erby na štítu a s letopočtem 1579 a při procházce jistě nepřehlédne hrázděné domy čp.11 a 19, typické pro zdejší lidovou architekturu.[/]

Lázně Dubí a okolí

Městečko leží na úpatí Krušných hor. První zmínka o Dubí (něm. Eichwald) pochází z roku 1494 a jeho název souvisí s tím, že se zde původně rozkládaly dubové lesy. Lázně vznikly až v 19. století a navštěvovali je mnozí významní lidé. V letech 1812–1813 se zde věnoval mineralogickým
výzkumům velký německý básník J. W.Goethe a v letech 1882–1886 se tu léčil další básník, a to Jan Neruda. Dnes je Dubí útulným lázeňským městečkem s bohatou zelení a rozlehlými příměstskými lesoparky.[/]
Z lázeňských budov jsou architektonicky zajímavé Tereziny lázně, postavené roku 1879 ve švýcarském stylu a nazvané podle křestního jména manželky jejich stavebníka a tvůrce železnice
Dubí–Moldava ing. Tomáše Nowaka. Podhorské,
mírně dráždivé klima působí blahodárně při léčbě nervových nemocí, duševních poruch a pohybového ústrojí. Využívá se k tomu vodoléčba, tedy uhličité, přísadové, perličkové a vířivé koupele, skotské střiky, masáže, elektroléčba, léčebný tělocvik a magnetoterapie.[/]
Nejnápadnější stavbou v širokém okolí se stal v roce 1906 trojlodní kostel Neposkvrněného
početí Panny Marie s přilehlým parkem. Jeho plány jsou dílem profesora Akademie výtvarných umění v Benátkách Pietra Bigaglia a vzorem pro tuto v našich končinách ojedinělou
stavbu se stal pozdně gotický benátský chrám Santa Maria dell Orto. Prohlédněme si tuto vskutku pozoruhodnou stavbu podrobněji,
vždyť svou nákladností zruinovala i tak bohatého člověka, jakým byl majitel teplického zámku a velkostatku, kníže Carlos Clary-Aldringen.[/]
Monumentální průčelí je složeno z vodorovně
kladených střídajících se růžových a bílých
mramorových kvádrů, nad portálem se rozevírá velké rozetové okno. V bohaté vnitřní výzdobě jsou nejcennější oltář a kazatelna ve stylu severoitalské gotiky. Věž kostela je pojata jako volně stojící kampanila (zvonice). V hrobce jsou pohřbeni příslušníci rodu Clary-Aldringenů a jejich příbuzní. Nejvýznačnějšími osobnostmi mezi nimi byli rakouský státník, kníže Karel Ludvík
Ficquelmont a jeho ženy Dolly, vnučka vítěze nad Napoleonem ruského generála M. I. Kutuzova a přítelkyně velkého ruského básníka A. S.Puškina.[/]
Kromě lázní s okolím a kostela Neposkvrněného
početí Panny Marie mohou lázeňští hosté využít k procházkám okolních lesoparků, plných krásných zákoutí a mnoha vyhlídek. Vydají-li se směrem severním, bude jim zpříjemňovat cestu zurčení potoku Bystřice. Ti náročnější mohou vyjít po zelené značce k chatě Vitiška, pod Pramenáč a odtud na Bouřňák. Směrem severovýchodním vede žlutá značka na Komáří vížku a přímo na sever k hraničnímu přechodu do Německa míří pro pěší turisty modrá značka a pro majitele aut silnice E 55.[/]
Součástí města Dubí je dnes Mstišov. V roce 1703 nechal za obcí tehdejší majitel Teplic, nejvyšší lovčí Království českého a velký milovník
lovu hrabě František Karel Clary-Aldringen vybudovat půvabný osmiboký lovecký pavilonek v čínském stylu s jehlancovitou střechou a kolem
něho dal zřídit dodnes existující loveckou oboru. V samotné obci pak v roce 1707 postavil na jeho popud stavitel Kristián Lagler barokní kapličku, zasvěcenou sv. Hubertovi, patronu myslivců.[/]
Kromě lázní proslulo město Dubí sklářstvím a keramickou výrobou. Láhve vyrábí tradičně Rudolfova huť (dnes Avirunion), ale daleko větší proslulost získala výroba porcelánu s cibulovým vzorem a nepochybně i podniková prodejna, která stojí hned vedle továrny. ■

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama