Krásná příroda se snoubí s průmyslem: Radotínské a Dalejské údolí

RADOTÍNSKÉ ÚDOLÍ
Na těchto víkendových výletech si všimneme, jak může koexistovat krásná příroda s průmyslovou minulostí. Pro okrajové části širší Prahy 5 je to typické. Čtvrť Radotín je umístěna na samém okraji Prahy, poblíž soutoku Vltavy s Berounkou. Přírodní rezervace Radotínské údolí je součástí Českého krasu, který vede postupně až směrem za Karlštejn ke Koněpruským jeskyním. Náš výlet proto ještě v hranicích hlavního města Prahy povede divokým krajem prudkých skal, jeskynních prohlubní a lomů, ale také starých mlýnů, které naši předci velice umně vybudovali u dravých vod zdejších potoků. První část turistické stezky nás povede od radotínské cementárny po stále se zužující cestičce směrem vzhůru. Po cestě míjíme velkolomy s názvem Cikánka I. a Cikánka II., v jejichž bezprostřední blízkosti se nacházejí chráněné naleziště zkamenělin vodních tvorů, když v oblasti ještě bylo moře. Joachim Barrande proto kdysi zkoumal georeliéf i zde, ale nám výzkum příliš dovolen není z hlediska památkové kvality nálezů. Výlet Radotínským údolím se taky velice hodí pro různé druhy cykloturistů. Ti však musejí dávat dobrý pozor hlavně právě v této úvodní části. Na úzké silnici totiž často potkají nákladní automobily, které zajíždějí pro materiál do aktivně využívaných lomů. Okolo nich tedy jenom postupně projdeme a před našimi zraky uvidíme malé údolí s pěknou osadou s názvem Cikánka. Dominantou místa je napůl zbořený statek, který dal celé oblasti a lomům v blízkosti jméno, co má stále rozpoznatelné zdobné průčelí. V blízkosti této osady se k nám u Špačkova mlýna připojí červená turistická značka. Po ní se vydáme na cestu i ve chvíli, kdy po několika stovkách metrů s ní opustíme silnici a půjdeme směrem nahoru proti proudu vod Radotínského potoka. Tady už začíná oblast technicky a historicky zajímavých mlýnů, umístěných v divoce vyhlížející krajině. Po cestě je to nejdříve Rutický mlýn, potom Kalinův mlýn a na samotném okraji vesnice Choteč je to krásný barokní a působivě upravený Veselý mlýn. Ten je ze všech nejzajímavější i proto, že bývá příležitostně po domluvě v provozu, protože už od roku 1776 až do dnešních dnů zůstává v rukou rodiny Veselých, kteří o něj opravdu důsledně pečují. Celý mlýnský areál, jak se můžeme dozvědět od ochotných majitelů, pochází už ze 17. století. Na začátku byl spravován známým smíchovským rodem Měchurů, kteří mu taky jako proslavení mlynáři dali původní název Měchurovský, co se ještě občas používá. Od tohoto místa půjdeme směrem vzhůru do Chotče, pokud jsme se předtím neoddělili a nepodívali se do blízkých městských částí Prahy, jako v jádru vesnic Lochkov nebo Zadní Kopanina, kde můžeme najít menší památky na minulost. Po zelené značce se však vydáme nejlépe do blízkého Třebotova, kde už překračujeme hranice hlavního města. Přejdeme kopec, a proto se nám na stezce nabídne zajímavý výhled, v polích taky osamoceně stojící barokní kostel sv. Kateřiny, kde se občas slouží mše pro veřejnost, tedy hlavně v neděli a o svátcích. V samotném Třebotově nás nejdříve zelená značka zavede k opravdu působivě zrekonstruované tvrzi v béžovo-žluté barvě, která v jádru pochází ještě z 15. století. Před ní stojí historický kočár a na vrchu se třepotá vlaječka, což se vašim dětem jistě bude líbit. Po postupném průchodu vesnicí si můžeme potom udělat krátkou odbočku k dnes už opuštěnému židovskému hřbitovu, který vypovídá o výrazné minulosti zdejší obce a obcí souvěrců v okolí, hlavně na širším Karlštejnsku. Vlastně uprostřed lesa je ještě několik stojících pomníků, vedle těch už časem a vandaly povalených a porostlých mechem. Stále však můžeme přečíst nápisy s hebrejskými a německými jmény. Za posledním domem vesnice, která je pověstná i sportovní a zdravotnickou současností odbočíme ze zelené značky po cestě směrem doleva. Po stovce metrů už po levé straně mezi stromy uvidíme vystupovat rozvaliny hřbitovních zdí. Katolický hřbitov založili místní obyvatelé v 18. století. V současnosti jsou však jeho náhrobky spíš jenom připomínkou dávných časů, protože stejně jako u židovského hřbitova zarůstají stromy a keřovým patrem. Dá se zde však v klidu meditovat. Postupně se pak navrátíme na zelenou značku. Ta nás po pěkné lesní cestě dovede na okraj výletnicky známých Černošic, projdeme místní zástavbou i kolem restuarací, kde se můžeme i spolu s dětmi občerstvit. Potom se nejlépe vydáme na vlakové nádraží, jehož první zastávka po Černošicích je za několik minut opět pražská čtvrť Radotín, odkud jsme na výlet vyšli a kde jsme taky možná zanechali automobily.
DALEJSKÉ ÚDOLÍ
Druhý den se vydáme do blízké oblasti, která je podobně zvrásněná jako jiné oblasti Českého krasu. Jde o velice známé pražské Dalejské údolí, které ale bývalo hodně průmyslové. Je zajímavé, jak se tu dnes snoubí právě tato minulost, kdy se využívaly zdejší vápencové lomy pro zpracování a dávaly práci obyvatelům okolních vesnic, kdysi poměrně daleko za Prahou. Proto po cestě uvidíme divoce vyhlížející skály, které byly změněné právě díky těžební práci, ale dnes už se jedná především o chráněná území, kde se už my budeme chovat hodně ohleduplně, i když se zde dá najít mnoho zkamenělin po mořském dně. Cenné geologické útvary jsou oblíbené u odborníků, které můžeme občas i potkat při jejich práci. Cestu započneme na Řeporyjském náměstí, poblíž kterého je středověký skanzen Řepora, který patří do jiného výletu. Tam stojí velmi zajímavý kostel sv. Petra a Pavla, historická památka původně románského původu z druhé čtvrtiny 12. století. Přestavěný byl v roce 1772 a do původní, spíš ale neorománské podoby byl zrekonstruovaný při puristických akcích architektů v letech 1900-1901. Svatyni, kterou si můžeme nejlépe prohlédnout během bohoslužby, která se pravidelně koná právě v neděli, máme potom na naší cestě po pravé ruce. Po zdejší komunikaci půjdeme až k železničnímu mostu, ale před ním zastavíme a pokračujeme přímo podél vod Dalejského potoka. V lese nás brzy překvapí kamenné hranoly se skleněným přerušením, jakoby symbolická brána do Dalejského údolí. Po pravé straně přitom budeme mít zbytky staveb Trunečkova strojního mlýna. Za ním se vydáme vpravo po mostku přes potok a pomalu se dostaneme k ruinám dalšího technického zařízení, které se kdysi jmenovalo Biskup, Kvis a Kotrba. Tato bývalá továrna měla vpravo velkou vápenku, která byla v provozu ještě v roce 1968. Poblíž tohoto zbořeniště je přitom jedna zajímavá technická stavba. Když tedy překročíme blízkou železniční trať, najdeme pozůstatek úzkorozchodné dráhy na dopravu vápence z povrchových lomů. Jde o tunel z kamene a cihel, podobné zbytky po intenzivní činnosti průmyslu najdeme i jinde v údolí, které je v rámci Prahy proto dost specifické. Na cestě pokračujeme kolem zaniklé továrny doleva a ihned nato ostře doprava podle členitého terénu, kde se dostaneme na naučnou stezku Dalejským údolím. Po naší turistické stezce totiž často míjíme označené chráněné přírodní památky, kdysi využívané jako lomy a v současnosti hlavně naleziště zkamenělin, známé u odborníků po celém světě. Po cestě se dostaneme k Holyni, kde kdysi bývala vápenka a kam se plánuje prodloužit tramvajová trasa z pražského Barrandova. K naučné stezce se však u okraje bývalé samostatné vesnice připojuje modrá turistická značka. Za blízkým Novým mlýnem vede postupně přes dřevěný mostek, stoupá směrem vzhůru a vzápětí prudce klesá k Červenému lomu, který patří jenom k dalšímu z množství pozůstatků po průmyslové činnosti v údolí. Nedaleko je podnětný odpočinkový prostor s kamennými plastikami slavného sochaře Kurta Gebauera s názvem Bojiště, kde si můžeme uprostřed přírody udělat piknik a vychutnávat si zajímavou a trochu divokou scenérii krajiny, vhodnou pro natáčení filmů. Brzy dosáhneme asfaltové silnice, po které budeme stále pokračovat po modré značce. Nedaleko se nachází soutok Dalejského a Prokopského potoka. V blízkosti podjezdu železniční tratě u Klukovic jsou po levé straně zbytky kdysi vyhledávaného koupaliště, v současnosti tady najdeme nově upravené dětské hřiště, kde si vaše ratolesti mohou do sytosti hrát. V dalším části nás cesta povede dvakrát pod železniční trať, na kterou se můžeme vydat vlakem buď směrem na Smíchovské nádraží, nebo jít na tramvaj na sídlišti Barrandov, za kterým je přístup do filmových ateliérů. Cesta dále Prokopským údolím, kdysi nejhojněji navštěvovaným Pražany, patří do jiného výletu.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama