Historické Stodůlky, Hůrka a do bývalé sopky

HISTORICKÉ STODŮLKY A HŮRKA
I moderní pražské čtvrti mají zajímavé přírodní okolí. A taky výraznou minulost, která je podpořena archeologickými nálezy. Stodůlky proto nejsou jenom obyčejné panelové sídliště, jak se mnozí Pražané i Češi domnívají. Ty, kteří si oblíbili netypické výlety, proto můžeme pozvat do okrajové čtvrtí hlavního města, která má vlastního ducha. Archeologické vykopávky dotvrzují, že zdejší místa byla osídlená už ve starší době bronzové. V pozdějších dobách vybudovali ve Stodůlkách sídliště jedni z prvních Slovanů, usazení na našem území vůbec. I když se odborníkům z tohoto období dochovalo jenom málo nálezů, ani v současnosti není o zajímavá a podnětná místa ve čtvrti zásadní nouze. Od stejnojmenné stanice metra, v jejíž blízkosti pomalu roste nová městská čtvrť, která podle budovatelů dostala název Západní město., se vydáme na výlet. Vyrazíme po Šostakovičově náměstí podél parkoviště a na jeho zakončení odbočíme vlevo cestou pro pěší turisty. Jako zásadní orientace pro směr našeho putování nám poslouží kostelní věž. Cesta nás postupně dovede na prostornou a starou stodůleckou náves. Místní obec byla k Praze připojená až v roce 1974, proto můžeme všude kolem sebe vidět spoustu původních domů. V roce 1995 je proto vyhlásili za vesnickou památkovou rezervaci. Především se jedná o barokní statek č. 10, bývalý dvorec se zajímavou barokní bránou čp. 11 a dále taky stavení čp. 1, čp. 32 a čp. 33. Těmto historickým Stodůlkám vévodí už z dálky patrný a památkově chráněný pseudogotický kostel sv. Jakuba Většího z let 1901-1933, který byl původem románský, o kterém však pochází nejstarší písemná zmínka až z roku 1292. V blízkosti je známý kulturní klub Mlejn, kde se odehrává spousta koncertů a dalších akcí. Po rekonstrukci byl otevřen 10. 10. 2010, aktuálním zaměřením je kromě obvyklé kulturní zábavy také divadelní směr Nový cirkus a vzdušná akrobacie. Můžeme jít na nějaký čas dovnitř se osvěžit, ale potom kolem klubu dojdeme k ulici Armády. Tu podejdeme podchodem a pokračujeme dál asfaltovou cestou pro pěší turisty. Po pravé ruce se nám tyčí sídliště Stodůlky a postupně taky Lužiny, ale tento betonový svět pro nás nebude tolik důležitý. Dále se procházíme zelení a děti podél cesty naleznou různé houpačky a prolézačky, kde si mohou pěkně pohrát a vy si vedle nich můžete odpočinout. Nedaleko za keři je prameniště Prokopského potoka. Když se vydáme dále na cestu, spatříme retenční vodní nádrž, která byla stavebníky spolu s místními sídlišti vybudovaná v osmdesátých letech 20. století. V této nádrži je umístěn malý ostrůvek, který v této čtvrti slouží vodnímu ptactvu, především divokým kachnám a krásným labutím. V dálce brzy uvidíme další orientační bod naší cesty ze Stodůlek na Hůrku, krytý most, který slouží pražskému metru. Do provozu ho uvedli v roku 1994 a proto se stal výraznou urbanistickou dominantou Jihozápadního města. Sám má oválný průřez, délku 379 metrů ( včetně ramp 542 metrů ). Trať se na něm nachází sedmnáct metrů nad okolním terénem, což nám umožňuje i výhled směrem z metra. Pod tímto mostem je druhá ze zdejších retenčních nádrží, Nepomucký rybník. V jeho blízkosti najdeme další, tentokrát rozsáhlé hřiště pro děti. V jarním a letním období se stává oblíbeným místem odpočinku místních obyvatel, v zimních měsících je přitažlivá zase pro bruslaře. Nad ulicí Pod Hranicí vede červená točitá lávka pro pěší, která nás dovede ke stanici metra linky B Hůrka. Jde o nenáročnou a příjemnou vycházku, která se hodí jako doplněk k nočním zábavám.
PRAHA 13
Čtvrť je od roku 1994 oficiálně známá jako Praha 14. Radnice stojí od roku 2003 na Slunečním náměstí u stanice metra Hůrka, jde o moderní kruhovou stavbu s atriem. Výškové budovy, které jí obklopují jsou zajímavé svou rozsáhlostí, první byla dokončena v roce 2004 a je nejvyšší obytnou budovou v Praze. Kromě kostela tu najdeme kapli Nalezení svatého Kříže na severním okraji, u železniční tratí východně od viaduktu přes Jeremiášovu ulici. Barokní stavba pochází z let 1743 až 1754. Stodůlky samotné jsou jedním z nejvýše umístěných území v Praze, pražský vrchol Kopanina ve výšce 390 metrů nad mořem se nachází na hranicích jejího katastru. Na severním okraji Stodůlek se nachází přírodní památka U Hájů, chránící zbytky zachovalých mokřadních luk. První písemná znínka o obci pochází z roku 1159. V roce 1429 se staly majetkem purkrabství Pražského hradu. Samotná obec vznikla až roku 1849. Vznikaly tady na přelomu 19. a 20. století vilové čtvrti Lužiny, Stodůlecké Háje, Kopanina, Nová kolonie, Vidoule, Malá Ohrada, to však nenarušilo zmiňovaný zemědělský charakter obce. Stodůlky patří mezi nejvíce přirůstající městské části s mladým obyvatelstvem. Projekt sídlišť Jihozápadní Město byl naplňován od roku 1978, v současnosti se však používají spíš moderní technologie a častěji cihlová výstavba. Archeologický výzkum byl prováděn od roku 1987 a na památku cenných nálezů jsou zde ulice Amforová, Volutová, Na Zlaté, Zvoncovitá, Mohylová, Bronzová a Archeologická.
ALBRECHTŮV VRCH: DO BÝVALÉ SOPKY
Stanice linky metra B Hůrka je konečnou pro vycházku, kterou můžeme využít příští den. Na cestu se tentokrát vydáme ze stanice metra linky B s názvem Nové Butovice. V místech, kde se v současnosti nalézají sídliště Velká Ohrada a Nové Butovice, bývalo před 425 miliony let moře s velmi činnými sopkami. Dnes nám dávnou historii těchto míst připomíná název jedné ze zdejších ulic, K Sopce, ale taky skály, které mají jednoznačný sopečný původ. Ty se nazývají Albrechtův vrch. V těchto končinách se tak můžeme příjemně proplétat. Od stanice Nové Butovice se vydáme směrem k nákupnímu centru Galerie Butovice a podle něj ke kruhovému objezdu. Úzká cesta nás za ním dovede na kraj malého údolí, na jehož druhé straně můžeme spatřit sídliště Velká Ohrada. Údolí nám vyplňuje vodní nádrž s egyptským názvem Asuán, která se rozprostírá na ploše 16 120 m2. Zadržuje tak vody Prokopského potoka a dešťovou vodu, která se sem svádí z okolních sídlišť. Proto se půjdeme podívat k hrázi a objedeme vodní plochu po asfaltové a pak panelové cestě na jižní stranu. Vyšlapaná pěšina nás později zavede k Prokopskému potoku, který právě v těchto místech jako jeden z mála pražských toků ještě přirozeně meandruje. Místní přírodní rezervace dostala jméno Prokopské údolí-Albrechtův vrch. Na výrazném diabasovém skalnatém kopci sopečného původu najdeme chráněná přirozená suchomilná a teplomilná stepní rostlinná společenstva. Zemědělská usedlost, jejíž zbytky jsou zde patrné až dodnes tu stávala až do padesátých let 20. století. V roce 2010 se zde zřídilo arboretum, zaměřené ale na původní dřeviny, které kdysi rostly na dnešním území hlavního města Prahy. Čtveřicí tematických skupin stromů a keřů nás proto dobře provede naučná stezka. První sekce se nazývá Dubohabřina. Kromě základních stromů, tedy dubů a habrů tady najdeme hlavně topol černý, dřín obecný, zimolez pýřitý, hloh jednosemenný a brslen evropský. Druhé zastavení naučné stezky nám představí některé už méně známé, skoro už zapomenuté druhy ovocných dřevin jako je jeřáb oskeruše, kdouloň, morušovník, mišpule a jiné. Následující část zdejšího arboreta se nazývá Ovocný sad, ve které najdeme vysázené některé starší odrůdy jabloní, hrušní, nebo taky blumu renklódu. Posledním zastavením této naučné stezky je Šípáková doubrava. Díky zásahům odborníků zde můžeme nalézt javor babyku, řešetlák počistivý, dub pýřitý, jeřáb břek nebo dřín. Stezka nás později povede směrem na zpevněnou cestu. Překročíme tak ulici K Sopce a můžeme pokračovat podél potoka po cestě z betonových dlaždic. Po ní taky podejdeme čtyřproudou Jeremiášovu ulici. Cesta nás nakonec zavede do pěkného a mladého parku u Nepomuckého rybníka. Po jeho východním břehu a po lávce pro pěší se dostaneme k metě naší cesty, znovu ke stanici Hůrka, ke které vede i dominanta sídlištního okolí, most s tubusem pražského metra.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama