Lednicko-valtický areál

Když jsem byla malá, chtěla jsem být princeznou. A dám ruku do ohně za to, že jsem nebyla jediná. Která slečna předškolního věku někdy netoužila po růžové sukénce a volánkovém závoji, po zlaté korunce a diamanty vykládaných střevících, po vlastním poníkovi a krásném, bohatém princi? Ale i nejeden mladý hoch jistě snil o hedvábném úboru, statném vraníkovi, brnění, meči a krásné princezně. Pohádky zkrátka své kouzlo měly, mají a mít budou. „Pohádkové krajiny“ navštěvovali stejně rádi naši prarodičové jako my či naše děti. Jednou takovou oblastí je Lednicko-valtický areál. V roce 1996 byl zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a dnes je jedním z nejnavštěvovanějších koutů České republiky.[/]

Krásu Lednicko-valtického areálu mají na svědomí Lichtenštejnové. Ti měli své pevné sídlo ve Valticích, na léto se vydávali do Lednice a všude v okolí dali postavit mnoho saletů, které jim putování z jednoho místa do druhého měly zpříjemnit. Okolo Valtic si dali záležet, vždyť tam bydleli. Kolem Lednice pak vznikaly stavby, jež mladým dámám a udatným mladíkům zvelebovaly dlouhá letní odpoledne. Je tu spousta rybníků, alejí, parčíků a loveckých zámečků. Protože většina turistů vyráží za památkami v létě, pojďme prohlídku Lednicko-valtického areálu začít právě v Lednici.[/]
První písemné zmínky o Lednici pocházejí z počátku 13. století, kdy patřila rodu Sirotků. Lichtenštejnové se začali činit až v průběhu 18. a 19. století, ovšem pak to opravdu stálo za to! Novogotický zámek působí jako vystřižený z dětské pohádkové knihy, jsou tu dekorační gotizující okna, portály, arkýře, cimbuří, fiály, chrliči – člověk neví, kam se nejdřív podívat, oči sklouzávají z jednoho překrásného zákoutí do druhého, až nakonec skončí u pestrobarevných záhonů v zahradě. Prohlídku interiérů můžeme doporučit milovníkům historie, my ostatní si můžeme peníze ušetřit – v porovnání s venkovní nádherou bychom mohli být trochu zklamaní. Raději se podíváme do místního Skleníku, který byl postaven v roce 1844. Při procházce si budeme připadat jako ve skutečném tropickém pralese; cestu lemují vysoké palmy, vzduch je ztěžklý vysokou vlhkostí, sluneční paprsky prosakují listovím a vytvářejí autentické parno; tu nám spadne do vlasů kapka vody, tam si všimneme pestrého květu orchideje. A nemáme-li exotiky dost, vydejme se na prohlídku akvária Malawi, kde na nás zpoza skla budou mrkat barevné rybky různých tvarů a velikostí. Akvárium se nachází v zámecké Jízdárně, která se svým vznikem v letech 1688 až 1696 probojovala k titulu „nejstarší část stavby“. Jde o monumentální komplex trojkřídlé stáje s jízdárnami a trojicí průjezdů, které zdobí sloupové portiky a alegorické sochy.[/]
Krásnou procházkou kolem zdejšího rybníka se z Lednice dostaneme k Minaretu. Chůze upravenou krajinou potěší oko i duši a prospěje našemu zdraví. Není to ani dva kilometry, ale chceme-li si vycházku zpříjemnit, vydejme se alespoň jedním směrem v kočáře, taženém koňmi (jako skuteční šlechtici) nebo na lodičce. Minaret je štíhlá maurská stavba, dnes využívaná jako vyhlídková věž. O tom, proč zde – uprostřed křesťanské země – vznikla, povídá pověst o velkém mecenáši umění Aloisi Josefu I. Lichtenštejnském, který prý chtěl prve lednickým poddaným postavit kostel. Jenže se s nimi neshodl na místě stavby, a tak nechal – rozzlobený k nepříčetnosti – namísto toho vybudovat modlitebnu muslimskou. Původně plánoval i mešitu, což nevyšlo kvůli nevhodnému podloží. Na vrchní ochoz Minaretu vede tři sta dva schodů, odměnou za jejich zdolání nám bude krásný výhled do kraje. Na cestě zpátky (nebo na cestě tam) se zastavme u Akvaduktu, římského vodovodu, po jehož koruně dříve protékala voda, aby v závěru přepadla přes poslední pozlacený pilíř.[/]
Po návratu do Lednice můžeme pokračovat dalším okruhem. Vydáme-li se po značené turistické trase na východ, dojdeme až k Janově hradu. Při pohledu na romantickou umělou zříceninu se neubráníme představám milenců, kteří se tu ještě před sto lety choulili před světem v náručí pod rozkvetlými keři – třeba lichtenštejnské paní a prostého podkoního. Janohrad byl postaven na začátku 19. století uprostřed lužního lesa jako sídlo myslivce. Interiéry byly zařízeny tak, aby působily středověce a kresby vymalovány tak, aby vypadaly goticky. Dnes si za podívanou musíme zaplatit vstupné. [/]
Zatočíme-li se podle turistické stezky v zákrutech Dyje a mineme odbočku na Janohrad, můžeme v cestě pokračovat až do Břeclavi. Pokud už se ale těšíme na posezení v Lednici a spíš než přírodu bychom raději viděli ještě něco z památek, otočme se ke zpáteční cestě. Nenabádáme vás vracet se původní trasou, téměř souběžně vede další turisticky značená cesta, na jejímž levém okraji nám pokývají zdi Loveckého zámečku. Je to vlastně myslivna, vystavěná v klasicistním stylu a kdysi sloužící především mladým paním, které při lovech z balkónku se zaujetím pohlíželi na odvážné mladé šlechtice, prohánějící se na bujných hřebcích po okolních loukách. [/]
Zdá se vám, že je těch turistických tras z Lednice až až? Chyba lávky – ještě jsme nemluvili o té nejdelší! Červená vede na severozápad až k vodnímu dílu Nové Mlýny, v opačném směru se stáčí na vinařské centrum Valtice. Po cestě krouží kolem Mlýnského rybníka, kde můžeme svá upocená těla na chvíli smočit ve vlažné vodě. Na břehu stojí Apollónův chrám, krásný zámeček, jemuž dominují dórské sloupy a klasicistní zábradlí. Název stavby napoví, že plastika ve zdech znázorňuje motiv z řecké báje o Apollónovi. Zatím se dovnitř nemůže, ale výhled na třpytící se hladinu rybníka a okolní zelenající se porost zklamání vynahradí. Na západ od Mlýnského rybníka je tzv. Prostřední rybník, jehož břeh zdobí od roku 1816 Rybniční zámeček. Ještě víc na západ potom nalezneme Hlohovecký rybník, který spolu se dvěma výše jmenovanými nádržemi tvoří chráněné území Lednické rybníky. Na jeho západním okraji je Hraniční zámeček, který tvoří skupina altánů, obklopená na krajích dvěmi dlouhými přízemními budovami. Jeho krása se zrcadlí na hladině a láká do obci Hlohovec, jež má zámeček zapsaný v katastru, mnoho turistů. Ti ocení, že historická budova dnes slouží jako hotel a restaurace. Z Hlohovce se můžeme po turistické trase vydat do chráněné krajinné oblasti Pálava nebo do Valtic. Pokud se rozhodneme pro druhou variantu, narazíme po cestě na další ze skvostných staveb, jež zde zachoval slavný rod. Drobný zámeček Belvedér dříve sloužil k chovu bažantů.[/]
Červenou stezku jsme opustili někde u Apollónova chrámu a je načase se vrátit a cestu do Valtic dokončit! Po krátké svačince sbíráme batoh a putujeme zalesněnou krajinou kolem břehu rybníka, přejdeme železniční trať a zastavíme u Nového dvora. Nejedná se o dvůr jen tak ledajaký, jak už jistě bystrý čtenář tuší, narazili jsme na další památku, kterou nám do cesty postavili Lichtenštejnové. Patrně v roce 1809 netušili, že jednou bude jejich empírové hospodářské stavení, které vzniklo za účelem chovu ovcí, zapsáno na seznam světového kulturního dědictví. Co by kamenem dohodil můžeme vyfotit další budovu shodného stylu i majitele. Půlkruhovou stavbu Tři Grácie zdobí jónské sloupy, sousoší řeckých bohyň a plastiky, představující vědní a umělecké obory. Škoda, že zase nemůžeme dovnitř. Přestávka před zdmi památky, rozbalování svačiny s vědomím, že žádného průvodce, který by nám povykládal o historii místa, nedostaneme – to nás ještě jednou čeká u Svatého Huberta. Napodobenina gotické kaple s oltářem a sochou sv. Huberta leží asi tři kilometry od Tří Grácií. Útěchou nám může být, že už jsme v cestě z Lednice do Valtic za půlkou.[/]
Výlet se chýlí ke konci, užíváme si poslední hodinku uprostřed lesa. Hřejivé paprsky slunce prosakují listím, všude kolem voní tráva, kůra a jehličí. Vůbec nás nepřekvapí, když zjistíme, že jsme právě vešli do přírodní rezervace Rendez-vous. Dominantou oblasti je stejnojmenný zámek, který ukojí naši touhu po prohlídce historických prostor. Zámek Rendes-vous je znám také pod názvem Dianin chrám. Byl postaven v letech 1810 až 1812 jako romantická stavba v podobě římského triumfálního oblouku. To proto, že si ho poručil známý vojevůdce z napoleonských válek Jan I. Zdejší sochy dokreslují atmosféru dokonale – znázorňují denní doby a nejrůznější všední i nevšední události z času lovů. [/]
Červená turistická značka se ještě jednou stočí do pravého úhlu a ocitneme se ve Valticích, vinařském centru, které si za stálý domov zvolili pánové Lichtenštejnští. A že měli pádný důvod! Valticko je úrodný region, vhodný pro pěstování ovoce a vinné révy, což ostatně lidé pochopili už v pravěku. Když sem v 5. století přišli Slované, byly už vinice neodmyslitelnou součástí krajiny. Pokud čtenáři řekneme, že do katastru obce patří 580 ha registrovaných vinic; sídlí tu organizace jako Národní vinařské centrum, Vinařská akademie Valtice nebo svaz moravských vinařů Moravín; ve městě je každoročně pořádáno mnoho vinařských slavností a výstav a kolem obce vede vinařská naučná stezka, jistě ho nepřekvapí, že je oficiálně nazývána „hlavním městem vína“. Nejlepší je se sem vypravit v době Vinobraní, za konání Vinných trhů či na jeden z Kurzů Sommelier, který chrlí jednoho odborníka za druhým. Ale ať už sem přijedeme kdykoli v sezóně, vždy můžeme navštívit degustační expozici Salon vín České republiky nebo zajít ochutnat doušek do Městského či Zámeckého sklepa.[/]
Dominantou Valtic je krásný barokní zámek s malebným parkem. Byl postavený v letech 1646 až 1730 a je jednou z nejrozsáhlejších staveb na Moravě. V době svého největšího rozkvětu byl proslulý nejen krásou, ale i uměním. Místní zámecké divadlo se mohlo co do významu směle postavit i tomu vídeňskému. Čas hrany slávy rozmazal do nejasných obrysů, avšak návštěvník má pořád co obdivovat. Třeba nástropní malbu Nejsvětější trojice nebo španělskou konírnu.
Chceme-li vidět Valtice a okolí svrchu, pokračujme z města po turisticky značené trase na jih. Z terasy klasicistní Kolonády na Reistně je nádherný výhled do okolí. Máte při pohledu na rozlehlý areál pocit, že jsme něco nestihli? Nejste tak daleko od pravdy, přírodně-krajinářský celek Lednicko-valtického areálu skrývá mnoho malebných zákoutí – o to krásnějších, že jimi nevede turistická trasa. Tak se tam vydejte sami ještě jednou; třeba s drahou polovičkou ruku v ruce. Uvidíte Vodárnu, Obelisk… a kdoví co ještě!

Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Belvedér

Icon 03.03.2021

Ačkoli se ze sklaního ochozu Belvedér nerozhlédnete do široka jako z Děčínského Sněžníku, ...

Celý článek

Chabařovická pánev

Icon 03.03.2021

Naše putování po Ústecku začneme v těžbou postižené oblasti. Odpověď na to, proč se jí rov...

Celý článek

Máchův kraj

Icon 03.03.2021

Nyní si udělejme výlet krajem romantického básníka Karla Hynka Máchy a podívat se, kde ten...

Celý článek

Kokořínsko

Icon 03.03.2021

První část „turistické“ Máchovy cesty již máme za sebou, vydáme se nyní v jeho...

Celý článek

Roztocko

Icon 03.03.2021

Roztocko je v rámci našeho území archeologicky nejbohatší částí. Kontinuální osídlení zde ...

Celý článek

Jih – Karlovicko

Icon 03.03.2021

Velké Karlovice Velké Karlovice leží v podhůří Javorníků a Beskyd. Svou rozlohou 82 km2 se...

Celý článek