Okolo Volar a Lenory

Dnešní výlet začneme na opravdu rázovitém místě. Čekají nás Volary, město proslulé svými dřevěnými domy. Horské město bylo založeno na přelomu 13. a 14. století na Zlaté stezce z Pasova do Prachatic. Do husitských válek patřilo vyšehradské kapitule, od roku 1503 Rožmberkům, od roku 1600 císaři Rudolfovi a po roce 1719 Schwarzenberkům. Zlatá stezka byla zdrojem příjmů pro město až do počátku 18. století. Obchodní karavany tu přenocovaly a vybíralo se zde clo. Dalším zdrojem zisků byl pro volarské chov dobytka. Chovatelům se říkalo volaři a jejich jméno dalo název tomuto městu. V 16. století se ve Volarech usadili přistěhovalci ze Štýrska a Tyrol, aby zde zavedli intenzivní metody chovu po alpském vzoru. Přistěhovalci si dlouho udrželi svůj svérázný způsob života, tolik se odlišující od všeho kolem. Lišili se zvyky, oblečením a především typem svých domů. Volarské domy jsou dnes chráněny jako vesnická památková rezervace. Bývaly doby, kdybychom zde ani jiné nenalezli. Dnes je však všechno jinak. Část původní zástavby zničil rozsáhlý požár v roce 1863, který s sebou na věčnost vzal 59 domů. Řada domů se však přece jenom dochovala dodnes. Obdivovat je můžeme různě rozeseté po městě. V jednom z nich na nás čeká zdejší muzeum. Ve městě nalezneme ještě kostel svaté Kateřiny, původně barokní, přestavěný po požáru 1863. Památkami lidové architektury jsou i poslední volně stojící seníky, které zahlédneme uprostřed luk na okraji města. [/]

Z Volar do Lenory

Z Volar zamíří naše kroky do sklářského městečka Lenory. Asi v polovině silnice z Volar do Lenory uděláme krátkou odbočku po žluté turistické značce k Soumarskému mostu. Jedná se o zastřešený dřevěný most přes Teplou Vltavu, který sloužil k počítání a manipulaci volně plaveného dřeva. Dnes je chráněnou technickou památkou. Až si most prohlédneme vrátíme se zpět na silnici a pokračujeme do Lenory.[/]
Lenora je až překvapivě mladá, vznikla při sklárně, založené roku 1834 Janem Meyerem. Původní název obce zněl Eleonorenhain, tedy Eleonořin háj. Stalo se tak na počest Eleonory Schwarzenberkové, manželky tehdejšího majitele zdejšího panství. Sklárna, která přečkala budování socialismu, ukončila svůj provoz na počátku 90. let. Na zašlou slávu tak dnes upomínají pouze exponáty ve zdejším muzeu. Přímo v obci nalezneme stavbu bývalého zámečku rodiny Kraliků z poloviny 19. století, nalezneme zde i několik roubených domů. Místní zajímavostí je veřejná pec na chleba, dodnes funkční.
Lenora se stane výchozím bodem pro další výlet.[/]


Vydáme se nejprve po modré turistické značce do Českých Žlebů. Ves vznikla již ve středověku na hlavní větvi Zlaté stezky z Pasova přes Volary do Prachatic. Po odsunu Němců se obec vylidnila, navíc se v padesátých létech ocitla uprostřed střeženého a běžným smrtelníkům nepřístupného hraničního pásma. Barokní kostel svaté Anny z let 1788 až 1791 byl zdevastován a roku 1965 zbořen.[/]
Z Českých Žlebů se vydáme dále po modré ke Stožecké skále a Stožecké kapli. Poutní místo pod vrcholem Stožecké skály mělo pohnutý osud, stejně jako celý zdejší kraj. Původní dřevěnou kapličku vystavěl roku 1791 kovář J. Klauser jako projev díků za uzdravení zraku vodou ze zdejšího pramene. V roce 1804 byla původní kaple přestavěna a v 60. létech 19. století rozšířena o dřevěnou přístavbu s dřevořezbami. Od roku 1865 se tu konaly pravidelné bohoslužby. Vždy o svátku Nanebevzetí Panny Marie se stávala Stožecká kaple místem poutí. Mířilo sem tisíce lidí. Po druhé světové válce stavba chátrala a byla i úmyslně ničena, takže z ní zůstala jen zděná část. Původní podobu jí vrátil až J. Kocourek z Prachatic, stalo se tak na konci osmdesátých let. U vchodu do kaple mu přátelé v roce 1992 umístili pamětní dřevořezbu. Současně byla obnovena i tradice mariánských poutí. Nad kaplí na Stožecké skále jsou nevýrazné pozůstatky strážního hradu, od 5 m vysokého kříže na vrcholu skalního bradla je daleký výhled na Šumavu, za dobré viditelnosti i do Alp. Nedaleká obec Stožec proslula výrobou rezonančního dřeva. [/]
Od Stožecké skály budeme pokračovat po modré až do osady Černý Kříž. Nevelká osada pod svahy Stožce byla pojmenována podle velkého kamenného kříže, vztyčeného na památku schwarzenberského knížecího lesníka, zastřeleného na tomto místě pytlákem. Stojí za zmínku, že nedaleko Černého Kříže se nachází jedna z nejcennějších přírodních rezervací na Šumavě – Mrtvý Luh, vrchovištní rašeliniště s rozlehlým „mrtvým lesem“ a tokaništěm tetřívků. Vstup do lokality však není dovolen. V Černém Kříži můžeme náš výlet ukončit a vrátit se vlakem do Volar, nebo se odtud vydáme na další výlet. [/]

Po stopách medvěda

Žlutá turistická značka, která vede po nejstarší naučné stezce na Šumavě, zřízené v roce 1967 nás zavede k pomníčku posledního medvěda. Čtrnáct kilometrů dlouhá Medvědí stezka však pro nás chystá i další překvapení. Masiv Jeleních vrchů, skrz který prochází, ukrývá mnoho pozoruhodných skalních útvarů. Nalezneme tu Skalní hrad, Skalní vyhlídku, Viklan, Perníkovou skálu, Soutěsku lapků, Obří kostku, skalní útvar zvaný U kamenné krásky, nebo skálu Perník. Narazíme tu i na Jelení jezírko, někdejší zásobárnu vody pro plavení dřeva. V závěru Jelenského údolí narazíme na malebnou osadu Jelení, založenou roku 1794 knížetem Josefem II. Ze Schwarzenberku. Pozoruhodnou technickou památkou na kraji lesa je novorenesanční portál tunelu Schwarzenberského plavebního kanálu z roku 1823. Putování zakončíme v železniční zastávce Ovesná.[/]


Zdejší oblast však ještě neopustíme a na další výlet se vydáme ze železniční stanice Nová pec. Čeká nás poměrně náročné putování, které je ovšem jedno z nejkrásnějších. Východiště našeho výletu – horská obec Nová Pec – leží na horním konci jezera Lipenské přehrady. Původní dřevařská osada vznikla koncem 17. století, první zmínka o ní pochází z roku 1868. Její rozvoj později příznivě ovlivnila stavba Schwarzenberského plavebního kanálu, s nímž byla od roku 1887 spojena tzv. Želnavským smykem. Dnes má obec především rekreační charakter. Od zdejšího nádraží jdeme k turistické orientaci u Nových Chalup, pak pokračujeme po silnici po žluté turistické značce, která nás dovede opět do osady Jelení. Tentokráte naše kroky nepůjdou k pomníčku posledního medvěda, ale vydáme se po modré podél do osady Rossbach. Naše kroky povedou kolem Schwarzenberského plavebního kanálu, a tak je na místě povědět si pár zajímavostí o této cenné technické památce. [/]
Unikátní vodní dílo, technická památka 1. kategorie, plavební kanál, spojující povodí Vltavy a Dunaje, je nejdelší stokou na plavení dřeva v českých zemích. Umožňoval dopravu polenového dříví z těžko přístupných šumavských hvozdů k Dunaji a po něm do Vídně, později také k Vltavě. Byl postaven v letech 1789 až 1822 podle projektu schwarzenberského lesního inženýra, rodáka z Chvalšin, Josefa Rosenauera. Kanál se stavěl proti směru toku, výstavba probíhala ve dvou etapách. První úsek, tzv. „Starý kanál“, dlouhý 31,6 km, od ústí potoka Světlá do řeky Grosse Mühl k osadě jelení Vrchy byl zbudován v letech 1789 až 1793. Druhý úsek od jeleních vrchů k Rosenauerově nádrži na úpatí Třístoličníku včetně 429 m dlouhého tunelu byl dobudován, již po Rosenauerově smrti, v letech 1821 až 1822. Celková délka kanálu je 45 km. Byl napájen vodou z Plešného jezera, tří nádrží a 27 potoků. Šířka kanálu je 3,5 m, u dna 1,5 až 2 m, dno a zákruty jsou vyloženy žulovými deskami. Umožňoval plavbu až 24 m dlouhých klád. Pro potřebu velkého množství pracovní síly, nízký výkon a malou produktivitu práce byla pravidelná plavba do Rakouska ukončena roku 1891, definitivně roku 1932, pravidelná plavba k překladišti v Nové Peci roku 1961, definitivně roku 1966. Kanál byl v minulosti na mnoha místech poškozen těžkou vojenskou a lesní technikou, větší část koryta je již bez vody. Některé úseky byly v minulých létech rekonstruovány. [/]
Cestou budeme míjet Rosenauerovu kapličku, drobnou sakrální stavbu v empírovém stylu z roku 1818, zasvěcenou Panně Marii. Vybudována byla na počest projektanta, po dobudování první části díla.[/]

Plešné jezero

Od již zmíněného Rossbachu vystoupáme pohodlnou cestou k Říjišti s odpočinkovým místem. Na rozcestí opustíme modrou turistickou značku a vydáme se po zelené strmější Jezerní stezkou k Plešnému jezeru. Plešné jezero je jediným z pěti šumavských horských jezer, které nalezneme na území prachatického okresu. Leží pod vrcholem Plechého v nadmořské výšce 1090 m, má plochu 7,48 ha, obvod 1242 m, největší hloubku 18,30 m. vytéká z něj Jezerní potok, pravobřežní přítok Vltavy. Jezero vyhloubil ve čtvrtohorách jezerní svahový ledovec, po jehož ústupu zbyla na okraji jezerní pánve 30 až 40 m vysoká moréna ze žulových balvanů a o něco níž kamenné moře. Na moréně stávala Lucemburská chata, která byla později přeměněna na objekt Pohraniční stráže. V roce 1989 byla zchátralá budova zbořena. Na hrázi jezera nalezneme pamětní kámen, který připomíná návštěvu osmiletého prince Jana Schwarzenberského v roce 1868. V jezeře roste vzácná vodní kapradina šídlatka ostnovýtrusná, na březích pak kapradina papratka alpinská, tráva třtina chloupkatá a jiné vzácné druhy.
U jezera načerpáme síly, které budeme rozhodně potřebovat. Nejprve se po žluté turistické značce vyškrábeme k Stifterovu pomníku. Pomník stojí na plošince při okraji strmé ledovcové stěny nad západním okrajem Plešného jezera. Je věnován památce německy píšícího spisovatele Šumavy Adalberta Stiftera, žijícího v létech 1805 až 1868. Stavba je vysoká 14,5 m a je sestavena ze žulových kvádrů, spočívajících na mohutné žulové krychli. Na bocích jsou citáty z autorových spisů. Pomník byl vystavěn v letech 1876 až 1877. Z okraje plošiny je krásný výhled na Plešné jezero a okolní krajinu. Od Stifterova pomníku pokračujeme již celkem pohodlně na vrchol Plechého. Na rozcestí u skalisek zvolíme červenou turistickou značku, která vede v podstatě po státní hranici, a dáme se po ní doleva prudce z kopce až k hraničnímu přechodu do Rakouska. Odtud se vydáme po modré po takzvané Rakouské cestě, která nás dovede k již známému Říjišti, odkud pokračujeme do Rossbachu a Nové Pece na vlak.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu

Komentáře k článku (0)

Mohlo by se vám také líbit

Putování kolem města Třemošnice

Icon 05.06.2021

Třemošnice se nachází v srdci Železných hor, kde nechybí nádherná příroda, smíšené le...

Celý článek

Pardubické pivo slaví 150 let

Icon 12.11.2021

Pardubice jsou proslulé jednou sladkou lahůdkou – perníkem. Jeho historie je jistě dlouhá ...

Celý článek

Srdcem Českého krasu

Icon 14.06.2021

Naučná stezka Srdcem Českého krasu seznámí návštěvníky s přírodním bohatstvím a historií N...

Celý článek

Na prodloužený víkend do Českých Budějovic

Icon 13.11.2021

Zajeďte si do Českých Budějovic užít příjemnou a klidnou podzimní atmosféru, než všude pro...

Celý článek

Nejkrásnější zámky Karlovarského kraje

Icon 17.06.2021

Karlovarský kraj je proslulý především jako kraj lázeňský, za což vděčí mimořádnému bohats...

Celý článek

Technické památky a další lákadla Ostravy

Icon 20.06.2021

Těžbou uhlí a těžkým průmyslem proslavené město se pyšní skutečně unikátními industriálním...

Celý článek