Moravské Budějovice, Jemnice a okolí

Moravské Budějovice

Ve městě je hned několik památek a zajímavostí, které bychom při svých toulkách po Třebíčsku rozhodně neměli opomenout. Například muzeum řemesel, nacházející se přímo v Zámku Moravské Budějovice, kaple svaté Anny či kaple svatého Jana Nepomuckého. Lidé, kteří mají rádi pohled na město z ptačí perspektivy, by neměli vynechat vyhlídkovou věž kostela svatého Jiljí se dvěma dochovanými zvony.[/]
Věž je vysoká 49,9 m (ochoz se nachází ve výšce 26,1 m). Na počátku 18. století byla přistavěna k původně gotickému kostelu sv. Jiljí. Kostel byl již v průběhu 16. a 17. století několikrát přestavován a rozšiřován. Přiléhá k němu také karner sv. Michala – jedná se o hřbitovní kruhovou kapli ze 13. století.[/]
Masné krámy byly vybudovány v r. 1839 jako náhrada za zrušené prodejní stánky na náměstí Míru a r. 1975 sem byla instalována expozice zanikajících řemesel, která představuje dílny jednotlivých řemeslníků – košíkářů, kolářů, tkalců, kovářů, sedlářů, hrnčířů, řezníků a ševců. Na rozdíl od zámku, kde jsou prezentována řemesla typická pro větší osady a města, najdete v masných krámech řemesla uplatňující se na vesnici.[/]

Zámek Moravské Budějovice

Reklama

Zámek vznikl přestavbou renesančních domů v letech 1666–1672. Jsou zde umístěny expozice týkající se historie Moravských Budějovic a okolí od nejstarších dob, tedy od doby pravěkého osídlení, přes počátky města ve 13. století, středověké války až do začátku 20. století. Dále můžeme zhlédnout několik místností, věnovaných starým řemeslům a závěr prohlídky tvoří ukázky z původního interiéru zámku.[/]

Na kole z Moravských Budějovic do Jemnice a zpět

Vyjíždíme po modré turistické značce od rozcestníku Moravské Budějovice – ČSD směr „Hrachovec – ryb.“ 6,5 km. Vystoupáme přes historické centrum města a na druhé straně za městem se napojíme už na málo frekventovanou silničku lemovanou stromořadím. Projíždíme téměř po rovince mezi poli a u rozcestníku U Kosové odbočíme ze silnice do lesa.[/]
Jedeme nejprve kolem chat a rybníku Nový Hrachovec, za kterým narazíme na jeho dvojče – rybník Hrachovec a střídavě stoupáme kolem Budějovického kopce. Povrch cesty se změnil v terénní lesní pěšinu a navíc si musíme bedlivěji hlídat modrou značku, která se nám ve spleti lesních cest může snadno ztratit.
I když se v určitém úseku napojíme na lesnickou asfaltku, převažuje jízda v terénu po kořenech mezi stromy, kterou nejvíce ocení milovníci horských kol. Jakmile vyjedeme z lesa nabídne se nám pěkný výhled do kraje, jemuž vévodí dominantní kostel ve Velkém Újezdě.[/]
Přes pole sjedeme do Rácovic s malebnou návsí a barokní sochou sv. Jana Nepomuckého. Za vesničkou se ocitáme opět na polní pěšině a podél lesa střídavým stoupáním dojedeme do Velkého Újezdu. Na návsi vedle nově renovovaného majestátního kostela sv. Petra a Pavla je také pěkná fara. Zde opouštíme turistické značení a jedeme po silnici směr Hornice a dále pak po silnici č. 408 směr Jemnice.[/]
V malé obci Dobrá Voda odbočíme z hlavní silnice a stoupáme přes dva kopce do Kdousova, kde si můžeme prohlédnout pozoruhodný gotický kostel sv. Linharta s farou. Kousek za obecním úřadem narazíme na rozcestník, podle nějž nás čeká do Jemnice 8 km po červené značce. Jedeme mezi poli chvíli lipovou alejí kolem rozcestí Doubrava (453 m) a dál k rozcestí Horní kříž (495 m). Když narazíme ještě v poli na neznačenou křižovatku polních cest, odbočíme vlevo směrem k malému lesíku, od kterého pojedeme po silnici do Jemnice.[/]
Na zpáteční cestu se vydáme od rozcestníku Jemnice – zámek po zelené směr „Lomy“ 7 km. Z Jemnice stoupáme nejprve po silničce kolem chat a pak už terénem přes les. Na okraji vesničky Lomy odbočíme ze zelené značky na silničku směr Budkov.[/]
Nenápadná obec Budkov má na svém okraji malebný zámeček s anglickým parkem a kostel sv. Martina. Dále pokračujeme po silnici směr Domamil podobnou kopcovitou krajinou jako z vesničky Lomy.[/]
Kousek za Komárovicemi dbočíme ze směru na Domamil a kolem vrcholu Velký Radvan se dvěma vysílači sjíždíme přes Vranín do údolí Rokytky. Za mostkem nad říčkou krátce vystoupáme /2-3/ do Litohoře. Poslední kilometry už absolvujeme po frekventovanější silnici E 59 do Moravských Budějovic.

Jemnice

Území města bylo podle dokladů osídleno již v období paleolitu, v blízkém okolí města byly objeveny nálezy mladopaleolitické industrie a pozdější grafitové nálezy keramiky. Město se stalo městem horníků, těžilo se zde také zlato a s výrobky zlatníků z Jemnice se můžeme setkat například v muzejních sbírkách ve Vídni, Drážďanech i v Londýně.[/]
V Jemnici můžeme navštívit významné památky jako například zámek Jemnice, vystavěný podle plánů vídeňských architektů, dále židovský hřbitov a židovské město, které se svými 25 domy patří mezi nejstarší židovská města vůbec. Za prohlídku nám určitě stojí i v blízkosti města nacházející se mauzoleum rodiny Pallavicini vystavěné mezi lety 1902-1904, které projektoval dvorní architekt Otto Hofer .Ve městě se také nachází kulatá románská věž kostela sv. Jakuba – nejstarší stavba na Moravě.[/]
Jemnice se každoročně stává dějištěm Barchanu, jedné z nejstarších historických slavností v Evropě.[/]
Kostel sv. Jakuba v Podolí je nejstarší kostel ve městě. Základem byla románská rotunda, z níž zůstala zachována kulatá kamenná věž (nejstarší dochovaná věž na Moravě vůbec).[/]
Kostel sv. Stanislava na náměstí byl původně postaven v gotickém slohu, v 16. století upraven renesančně. Vybavení interiéru pak pochází z doby barokní.
Kostel sv. Víta – gotický klášterní kostel františkánů, jehož interiér byl upraven ve stylu baroka a byl obohacen o freskovou výzdobu od Josefa Winterhaltera. U kláštera najdeme „Svatovítskou lípu“ starou téměř 800 let, která je spojována s činností kazatele Jana Kapistrána. Od klášterního kostela vede do města středověký vodovod. Jde o technickou památku.[/]
Židovská čtvrť se nachází v jižní části města a zachovala se zde velká část domů, brána, hřbitov – obsahuje galerii náhrobních kamenů ze 17.- 20. století. V Jemnici působila jedna z nejstarších židovských náboženských obcí u nás (první písemná zmínka pochází z r. 1336).[/]
Městské muzeum – expozice muzea jsou zaměřeny na historii města a dolování nerostných surovin v okolí Jemnice.[/]
Hrobka rodu Pallavicini stojí severně od města Jemnice. Rod Pallavicini vlastnil jemnický zámek v letech 1842 až 1945. Hrobka byla vybudovaná v letech 1901-1902 v neoklasicistním stylu. Sochařskou výzdobu vytvořil Ignác Werich a kříž nad oltářem italský sochař Veilant.
V hrobce markrabat Pallavicini se 1. listopadu roku 2001 uskutečnila mše svatá za zemřelé. Celebroval ji tehdy jemnický farář Otec Josef Brychta za přítomnosti hraběte Alfonse Pallaviciniho a jeho matky. Na soukromou mši přesto přišly asi čtyři desítky občanů z Louky a Jemnice. Nalézá se na návrší u silnice do Chotěbudic, asi 2 km od města.[/]
Jemnický Barchan je slavnost připomínající pobyt královny Elišky Přemyslovny v Jemnici roku 1312. Zde královnu zastihla zpráva o vítězství jejího manžela – Jana Lucemburského – nad Matúšem Čákem Trenčianským. Slavnost se koná pravidelně každý rok v červnu na den sv. Víta (pravděpodobně již od roku 1712) a bývá často přirovnávána k vlčnovské Jízdě králů.[/]

Zámek Jemnice

Zámek vznikl přestavbou zeměpanského hradu založeného patrně v první polovině 13. století. Dochované části nárožních věží poskytují důkazy, že původní hrad měl pravidelnou dispozici typu francouzského kastelu. V 16. stol. byl hrad přestavěn na renesanční zámek.[/]
Podle projektu Antona Evrharta Martinelliho dostal zámek po roce 1734 barokní podobu. Interiéry byly upraveny v empírovém duchu po roce 1818. Konečné změny provedli poslední majitelé Jemnice. V roce 1841 koupil panství markrabě Alfons Pallavicini. Na popud jeho manželky Gabriely, rozené Früstenbergové, došlo k velkolepé přestavbě celého areálu v pseudo-rokokovém stylu. Gabriela Pallavicini totiž vyrostla ve vídeňském Hofburgu a byla zvyklá na dvorské prostředí. Žádala proto svého manžela, aby nechal zámek v Jemnici přestavět podle plánů vídeňských architektů. [/]
Přestavba pokračovala po celou druhou polovinu 19. století. Za války v roce 1943 zámek ukrýval vídeňské umělecké sbírky. Sloužil také jako ubytovna studentům vídeňské konzervatoře. Roku 1945 byl zámek konfiskován a zámecké budovy využívala armáda k ubytování mužstva. V roce 1992 zanikl jemnický vojenský útvar a zámek zůstal prázdný. Od roku 1994 je celý areál v majetku města Jemnice. Zámek je obklopen rozsáhlým parkem.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama