Zbrašovské aragonitové jeskyně a Hranická propast

V Teplicích nad Bečvou, na levém břehu řeky je pod Zbrašovským vrchem ukryt složitý komplex chodeb, dómů, komínů a puklin. Zdejší jeskyně jsou jedinými zpřístupněnými u nás, které vděčí za svůj vznik hydrotermálním pramenům. Jsou proto také s teplotou kolem 14–16 stupňů nejteplejšími a i jejich krasové útvary jsou unikátní. Výzdobu zde tvoří „onyxové“ povlaky stěn, krystalické agregáty aragonitu a zdejší zvláštnost – tzv. gejzírové stalagmity. Aragonit je vzácnější formou krystalizace uhličitanu vápenatého – ovlivněn vyššími teplotami krystalizuje v kosočtverečné soustavě a tvoří zpravidla jehlicovité krystaly. Gejzírové stalagmity jsou světovým unikátem. Mají typický kuželovitý tvar a výšku několik desítek centimetrů. Na jejich vrcholu se nachází jamka a v podélném řezu je patrné, že narůstaly po vrstvách. Dnes existují dvě teorie jejich vzniku. Jedna předpokládá, že se tvořily krystalizací uhličitanu vápenatého v místech, kde do jeskyní vyvěrala minerální voda z hlubin a druhá se přiklání k názoru, že se jedná o tzv. raftové kužely, které vyrůstaly na dně jeskynních nádrží postupným hromaděním tenkých lupínků sintrových povlaků. Ty vznikaly odpařováním vody na hladině podzemních jezer a postupně byly skapávající vodou rozbíjeny a snášeny na dno. (plavaly – odtud „rafty“). Jeskynní chodby jsou zaplněny oxidem uhličitým ve vysokých koncentracích, který je na trase návštěvnického okruhu odsáván.

Reklama

Objev jeskyní započal v prosinci 1912, kdy dělníci v obecním kamenolomu odkryli puklinu, z níž za silných mrazů vyrážel silný sloup páry. Bratři Josef a Čeněk Chromí, kteří se již dříve zajímali o krasové jevy v okolí obce Zbrašova, puklinu rozšířili a v lednu 1913 sestoupili 42 metrů hlubokým komínem do nitra jeskyní. Při prvním sestupu se jim údajně přetrhlo lano a při dopadu na suťový svah se jim rozbily karbidové lampy. V naprosté tmě museli čekat osm hodin na pomoc.

V roce 1914 byl proražen nový vchod a oba bratři s mnoha nadšenými spolupracovníky byli vedeni snahou o co nejrychlejší zpřístupnění. Doba první světové války, kdy mnozí museli narukovat, nepřála záměru a existenční potíže vyvrcholily dobrovolným odchodem mladšího z bratrů z tohoto světa v jednom z jezer oxidu uhličitého. V letech 1952–1956 byla postavena nová provozní budova, návštěvnické trasa vybavenou novou elektroinstalací a byl proražen východový tunel na lázeňskou kolonádu.
Pamětní deska objevitele jeskyní – Josefa Chromého je v síni pojmenované po další zvláštnosti – Koblihová síň – podle zlatavých sférických útvarů na stěnách, připomínajících skutečné koblihy.

Prohlídka jeskyní trvá cca 60 minut a je dlouhá 375 metrů. Místní „jeskynětvornou“ kyselku lze ochutnat z Kropáčova pramene přímo vedle východu z jeskyní na břehu Bečvy. V jeskyních probíhají často kulturní akce, koncerty a výstavy.

Hranická propast

Přes řeku, hned vedle je další unikátní jev – Hranická propast, kde se připravuje další, možná rekordní, ponor. Vše směřuje k tomu, dostat se do hloubky kolem 400 metrů a překonat tak zatopenou jeskyni Pozzo del Merro v Itálii. Ta je zatím s hloubkou 392 metry nejhlubší a k překonání chybí potápěčům v Hranické propasti již jen 9 metrů.

Více informací o návštěvních dobách či všech akcích ve zpřístupněných jeskyních na www.caves.cz

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama