Jak rozvrhnout čas a síly

Princip plánování túry je jednoduchý: Na mapě hledáme značené cesty, které vedou z našeho východiska do míst, která chceme navštívit, a z nich pak do místa, v němž hodláme skončit. Nemá-li se jím stát nouzový bivak nebo záchranná stanice Horské služby , je třeba uvážit několik důležitých okolností.

Reklama

V první řadě musíme zjistit délku vytipované trasy. Základní metodou je staré dobré odměření z papírové mapy. Některé mapy kilometrické nebo časové vzdálenosti mezi jednotlivými rozcestími uvádějí, takže je stačí jen bezchybně sečíst. Vzdálenosti můžeme vyčíst i z hodnověrných průvodců nebo odklikat na mapových serverech (k zjištěné délce vždy raději připočítejme 10 % na kompenzaci generalizovaných zákrut cest a sklonu terénu).

Pokud nám zjištěná vzdálenost nevyrazila dech a my se nerozhodli pro návštěvu koupaliště, musíme ji porovnat s časem, který máme k dispozici. Obvykle jej vymezuje jízdní řád vlaků, autobusů nebo lanovek. Krajním limitem je doba denního světla, výrazně odlišná v různých obdobích roku.

Krátký návrat do školních lavic: Když délku plánované trasy vydělíme dostupným časem, zjistíme průměrnou rychlost, které musíme dosáhnout, abychom do cíle došli včas. Řekněme, že nám vyjdou tři kilometry za hodinu. A teď co: je to dost, anebo málo?
Posouzení není úplně jednoduché. Rychlost chůze v členitém terénu závisí na mnoha okolnostech. Některé se předvídají snadno, některé obtížně.

Především záleží na věku a momentální kondici všech členů plánované výpravy. Pýcha na neuvěřitelně dlouhou túru se zásadně dostavuje zpětně, nadšení z nekonečného pochodu nemůžeme čerpat zálohově ani si ho na svěřených účastnících vynucovat. Vyčerpaný a trudnomyslný šlapálek nejenže otráví celou skupinu; riskujeme s ním kritické zpoždění a zdravotní potíže. Vždy proto berte ohled na nejslabší členy výpravy. Nehrají-li si zrovna na pískovišti, přizvěte je k plánování, seznamte je se všemi aspekty pochoďáku a citlivě vyhodnoťte jejich názor (nebo výraz tváře). Ani největší milovník hor nebude srozuměn s celodenním pochodem bez zastávek na příjemných místech. Dvojnásob to platí pro výlet s malými dětmi. Vzhledem k báječné schopnosti rychlého restartu mohou děti svým výkonem překvapit (až zahanbit) uondané rodiče, podmínkou je ale skvělá motivace a dokonale zvládnutý rytmus pohybu a odpočinku.

Rychlost pochodu velmi ovlivňuje také profil trasy a její celkové převýšení. Prudké výstupy a sestupy výrazně snižují rychlost chůze, výškové metry se v nohách ukládají a na únavě podílejí stejně jako vzdálenost.
K rychlosti pochodu nepřispívá hustý provoz na úzkých stezkách, čtení naučných tabulí či hojnost výhledů a občerstvovacích zařízení.
Zatímco výše uvedené okolnosti máme aspoň částečně pod kontrolou, jiné překážky jsou nevyzpytatelné.

Kriticky nás může zdržet nečekaný rozmar počasí — bouřka, před níž se budeme schovávat, mlha, v níž se budeme pomaleji orientovat, nebo déšť a silný vítr, který bude bránit v chůzi a nutit nás k opakovaným úpravám oblečení. Je dobré počítat se zdržením i v důsledku zdravotních a technických potíží (odřená pata, odlepená podrážka). Každý může zabloudit; hledání cesty nebo změna trasy může túru velmi nepříjemně prodloužit. Významný je i stav stezek v terénu. Pohyb po rozblácených nebo zasněžených cestách může výrazně zpomalovat chůzi zejména při sestupech a ve špatné obuvi.

Zkrátka, stanovit rychlost pochodu není jednoduché. Každý odhad je třeba přizpůsobit právě panujícím podmínkám. Vycházejme ze svých minulých zkušeností. Vždy respektujme lokální předpověď počasí  a aktuální informace Horské služby. Vytipujme na své trase zdroje vody, záchytné body (chaty, přístřešky) a bezpečné ústupové cesty do osídlených míst.

Mějme v hlavě nebo na papírku i jednoduchý „jízdní řád“ (v devět tady, ve dvanáct tam) a průběžně kontrolujme, zda nenabíráme zpoždění. Hlavně si ale vždy ponechme dostatečnou časovou rezervu. Měla by být tím větší, čím větší je nejistota našeho plánu a horší počasí. Hodinka v přednádražní hospůdce je jistě příjemnějším závěrem túry než zoufalý sprint za červenými světly posledního vlaku s plačícími dětmi za krkem.

Jsou-li očekávané podmínky pro plánovanou túru opravdu tvrdé, s čistým svědomím ji nahraďme šachovým turnajem nebo rodinným testem turistických znalostí na Jetíkově webu.

Reklama
Sdílejte článek s přáteli:

Našli jste nějakou chybu? Nahlašte nám ji

Report Nahlásit chybu
Reklama
Reklama