Jména Podlesí se dostalo rázovitému podhorskému kraji, sahajícímu od Volyně přes Stachy k Vimperku. Nehostinné podhorské klima nepřálo příliš zemědělství a neposkytovalo tak příliš možností obživy. Místní muži hledali proto peníze na živobytí jinde. Především v 19. století a v 1. třetině 20. století se řada z nich vydávala za prací daleko od rodného kraje. Od jara do podzimu chodili po světě a říkalo se jim pro to světáci. Byli mezi nimi šikovní zedníci a řemeslníci, především ale muzikanti. Talentovaní hudebníci se nechávali najímat do cirkusů. Pracovali především v Rakousku, Německu, Francii, Belgii nebo Rusku. Jejich osudy přitáhly mnohé spisovatele. Psal o nich Karel Klostermann ve „Světáku z Podlesí“, E. Bass v „Cirkusu Humberto“. Jeho Karasové ale nepocházeli přímo ze Stašska, ale ze zaniklé Horní Sněžné u Volar. Problematice světáků se v nedávné době věnoval také sušický historik a spisovatel Milan Pokorný.
O životě světáků kolovaly v dávných dobách mnohé anekdoty. Říkalo se, že když přistál Kryštof Kolumbus poprvé v Americe, uvítal jej jakýsi muž se slovy: “Pěkně vítám, já jsem ze Stach a hraju tady na basu...“ V tradici stašských světáků bral inspiraci kdysi populární hudební skladatel Karel Polata, sám syn jednoho z cirkusových muzikantů.