Při našem putování Krumlovskem jsme na každém kroku naráželi na památky na jihočeský rod erbu červené růže - Rožmberky. Povězme si proto o nich trošičku více. Rožmberkové byli starý český šlechtický rod z rozrodu takzvaných Vítkovců. Za zakladatele rodu je považován Vítek III. z Prčice a Plankenberka. Jméno tato větev Vítkovců získala patrně podle hradu Rožmberk, který založil Vítkův syn Vok I. Tento hrad zase pravděpodobně získal jméno podle růže, kterou v různém barevném provedení nesli ve znaku všichni Vítkovci. Postupem času vzrůstala moc a majetek tohoto rodu. Napomohlo tomu nejen dědictví po jiné větvi Vítkovců - rodu pánů zelené růže – pánů z Krumlova, ale také zásada dědičnosti statku pro nejstaršího syna, čímž se zabránilo neustálému dělení majetku. Postupem času tak došlo k vytvoření tzv. dominia. Rožmberkové patřili ve své době k mocenské elitě, která se často stavěla i královské moci. Majetku Rožmberků se vyrovnaly pouze rody jako byli Pernštejnové, ale i ty jenom v některých obdobích. K významným představitelům rodu patřil mimo jiné Petr I. z Rožmberka, který pojal za manželku vdovu po králi Václavovi III. – královnu Violu Těšínskou. Někteří badatelé mu připisují autorství takzvané Dalimilovy kroniky. Jiný představitel rodu, Oldřich z Rožmberka, byl zavilým nepřítelem husitů. Rod však asi nejvíce proslavili poslední dva Rožmberkové, bratři Vilém a Petr Vok.
Vilém z Rožmberka se narodil roku 1535 v Schützendorfu, zemřel 31. srpna 1592 v Praze. Byl významným českým politikem, v nábožensky citlivém českém předbělohorském prostředí patřil k předním vůdcům umírněných katolíků. O významu tohoto muže nejen v rámci českého království, ale i v širším středoevropském prostoru, svědčí jeho kandidatura na polský trůn, která mu byla nabídnuta polskými stavy v roce 1573 a nejvyšší říšské vyznamenání – řád Zlatého rouna, které získal v roce 1585.
Posledním potomkem rodu byl proslulý Petr Vok. Petr nebyl však jen oním renesančním bouřlivákem, jak nám jej často vykresluje historická literatura, byl také velmi vlastenecky cítícím člověkem, který těsně před svou smrtí rozprodal část majetku, aby ze země vyplatil řádící a loupící soldatesku pasovského biskupa. Petr Vok umřel roku 1611 a jím zanikl hrdý rozrod pánů z růže – Vítkovců, doslova symbolicky těsně před počátkem třicetileté války, která přinesla mnoho změn nejen v politickém uspořádání země, ale také v majetkové držbě šlechtických rodů.