Orlickoústecko se vyznačuje velkou rozmanitostí krajiny, od strmých horských vrcholků při polské státní hranici, až po rovinaté vnitrozemí. Výšková členitost – tedy rozdíl mezi nevyšším a nejníže položeným bodem nadmořské výšky – je zde jedna z nejvýraznějších v rámci celé České republiky. Nejvýše (1424 m n. m.) vystupuje vrchol Králického Sněžníku v severovýchodním cípu území, nejnižším místem (v 248 m n.m.) je řečiště Loučné na západním okraji regionu.
Orlickoústecku dominují tři horské celky. Již zmíněný Králický Sněžník 1424 m n.m.), je třetím nejvyšším pohořím v České republice a jeho vrcholová partie, vystupující už nad horní hranici lesa, je prameništěm řeky Moravy a setkávají se tu historické hranice Čech, Moravy a Kladska. Také hraniční hřbet pohoří je významným rozmezím – voda odtud odtéká do tří moří. Nejhodnotnější partie Králického Sněžníku byly vyhlášeny za stejnojmennou národní přírodní rezervaci, jižní část v okolí Velké Moravy je v poslední době vyhledávaným lyžařským střediskem.
Z táhlého a rovněž převážně příhraničního hřbetu Orlických hor náleží Orlickoústecku dvě části. Je to jednak nejmenší a nejnižší partie pohoří, zvaná Mladkovská vrchovina, s návrším Adam (765 m n.m.) a často navštěvovanou soutěskou Divoké Orlice na Zemské bráně“, jednak jihovýchodní výběžek Orlických hor – Bukovohorská hornatina. Její název je odvozen od Bukové hory (958 m n.m.) s hojně využívaným lyžařským areálem v Čenkovicích, nejvýše tam však vystupuje vyhlídkový Suchý vrch (995 m n.m.). Za městem Králíky a honosným církevním areálem na Mariánském kopci vystupuje poklidná Hanušovická vrchovina s jedinou tisícimetrovou kótou Jeřábem (1003 m n.m.) a pramennou studánkou Tiché Orlice. Neméně malebnými partiemi se vyznačují zvlněné podhorské partie v táhlé Podorlické pahorkatině, protnuté hlubokými údolími Tiché a Divoké Orlice v širším okolí Žamberka, Letohradu a Jablonného nad Orlicí. Až k Lanškrounu pak zasahují ze západní Moravy výběžky Zábřežské vrchoviny, protnuté Sázavským údolím a vrcholící vyhlídkovým Lázkem (714 m n.m.). Ani o „vnitrozemí“ Orlickoústecka na východních výběžcích České tabule však nemůžeme hovořit, jen jako o nezáživné rovině. Dvě největší města regionu – Česká Třebová a Ústí nad Orlicí jsou tam „posazena“ mezi členitými stráněmi Českotřebovské vrchoviny s dominujícími a díky rozhlednám hojně vyhledávanými návršími Kozlovským kopcem a Andrlovým chlumem. Osu tohoto zvlněného území mezi Ústím nad Orlicí, Brandýsem nad Orlicí a Chocní tvoří malebné údolí středního toku Tiché Orlice s významným železničním koridorem a spoustou hodnotných přírodních partií na hustě porostlých opukových stráních.
Západní a zároveň nejníže položenou část Orlickoústecka vyplňuje plochý úval řeky Loučné s Vysokým Mýtem, odkud se terén zvedá přes táhlý Vraclavský hřbet a zvolna splývá s se zvlněnou krajinou Vysočiny – Českomoravské vrchoviny.