Přerovskem a Hranickem budeme v našem přehledu rozumět území dnešního okresu Přerov v rozsahu, ve kterém bylo vymezeno při územně správní reformě v roce 1960. Toto teritorium o rozloze téměř 884 kilometrů čtverečních je tvořeno jednak užším Přerovskem, tzn. městem Přerovem a jeho okolím, dále pak převážnou částí bývalého okresu Kojetín, tj. Kojetínskem a Tovačovskem, a rovněž převažující částí bývalého okresu Hranice, tj. Hranickem a Lipnickem. Ze zaniklého okresu Holešov byla k přerovskému okresu přičleněny menší oblasti Dřevohosticka a Všechovicka. Přerovský okres, ležící přibližně ve středu Moravy, sousedí svými 246 km dlouhými hranicemi s okresy Olomouc, Nový Jičín, Vsetín, Kroměříž a Prostějov.
Z geomorfologického hlediska není území Přerovska jednotné a lze na něm rozlišit tři hlavní, navzájem se odlišující oblasti. Je to v prvé řadě centrální Přerovsko s plochou, jen místy zvlněnou, převážně bezlesou krajinou. Přerovsku se značně podobá západně ležící Kojetínsko, oddělené od Přerovska tokem řeky Moravy, území typických širokých hanáckých rovin Hornomoravského úvalu, lesnatější a s velkými vodními plochami na Tovačovsku. Nadmořská výška obou oblastí se pohybuje kolem 200 metrů nad mořem, hladina Moravy u Kojetína leží jen 190 m n.m. Východně ležící Hranicko je nejrozlehlejší a má odlišný ráz. Je kopcovité až hornaté, s nejvyšší nadmořskou výškou 653 m n.m. v Oderských vrších jihozápadně od Boškova, více lesnaté a má drsnější a vlhčí podnebí.
Z vodních toků Přerovska je sice největší Morava, která protíná území okresu jen v 18 km dlouhém úseku mezi svým 137. a 155. kilometrem. Skutečnou vodní páteří regionu je však řeka Bečva, vstupující na území okresu u Hustopeč nad Bečvou na svém 67. kilometru a vlévající se na 119. kilometru do Moravy mezi Troubkami a Tovačovem. Proto lze také právem nazývat celý region Přerovska dolním Pobečvím. Jiné větší vodní toky se na Přerovsku nenacházejí. V úseku mezi Hranicemi a Přerovem protéká Bečva širokým rovinatým údolím, zvaným Bečevská brána, která je součástí útvaru zvaného Moravská brána, oddělujícího dvě hlavní horské soustavy České republiky – Českomoravský masiv a Karpaty. Východně od Hranic také probíhá v severojižním směru pomyslná linie, tvořící rozvodí Moravy, odtékající do Černého moře, a Odry, vlévající se do moře Baltského. Do Odry se z vodních toků na Přerovsku vlévá jen říčka Luha, všechny ostatní menší toky vyúsťují do Bečvy nebo do Moravy.
Orografické celky zasahují na území Přerovska většinou jen svými částmi. Severně od Bečevské brány se nachází Tršická pahorkatina, Oderské vrchy a Vítkovská vrchovina, jižně pak Maleník, Kelčská pahorkatina a Příborská pahorkatina. Na západě zasahuje na území okresu nepatrně Prostějovská pahorkatina, na jihozápadě rovněž okrajově Bučovská pahorkatina. Ze zajímavých přírodních útvarů Přerovska je třeba ještě jednou upozornit na Moravskou bránu, představující asi 70 km dlouhou vhloubeninu v zemském povrchu, tvořenou dvěma na sebe navazujícími údolími – užším bečevským a širším a plošším oderským. V užším významu pak rozumíme Moravskou bránou zúžené místo mezi Hranicemi a Bělotínem, v němž se oba horské masivy přibližují k sobě na pouhých několik stovek metrů.
Na dalším místě pak je třeba jmenovat Hranický kras, útvar v české republice ojedinělý svým termominerálním původem. Jeho součástí je i Hranická propast a Zbrašovské aragonitové jeskyně">Zbrašovské aragonitové jeskyně. Na území krasu vyvěrá několik minerálních pramenů, z nichž nejvydatnější dali vzniknout lázním Teplicím nad Bečvou. Z dalších minerálních pramenů na území Přerovska zmiňme alespoň kyselku v katastru obce Horní Moštěnice (Hanácká kyselka) a sirnato-železnatý pramen v Bochoři (Lázně Bochoř). Na Přerovsku se nachází rovněž několik přírodních rezervací, z nichž nejznámější je Žebračka u Přerova, Horka u Hranic a Škrabalka u Lipníka nad Bečvou.
Pokud jde o sídlení charakteristiku regionu, nachází se na Přerovsku pět měst, z nichž největší je asi padesátitisícový Přerov (včetně místních částí), následovaný dvacetitisícovými Hranicemi a desetitisícovým Lipníkem nad Bečvou. Tato města mají úřady s rozšířenou působností, Přerov má od roku 2006 magistrát. Dalšími městy jsou Kojetín a Tovačov. Před 2. světovou válkou měly statut města i Potštát a Drahotuše. Kromě uvedených pěti měst se na území Přerovska nachází 99 samostatných obcí. Většina sídel přerovského regionu je písemně doložena od vrcholného vrcholného středověku, archeologické nálezy však naznačují souvislé osídlení krajiny již od paleolitu. Region si zachoval převážně zemědělský ráz, průmysl je soustředěn především do Přerova a do Hranic. Z etnografického hlediska náležela západní polovina regionu k Hané (vlastní Přerovsko, Kojetínsko, část Lipnicka) jihovýchod tvořil přechodové území mezi Hanou a Valašskem, východní část regionu přechodové území k Lašsku. Severní a severovýchodní okraje regionu, tzn. převážně obce v Oderských vrších, byly až do poválečného vysídlení obývány příslušníky německé menšiny, se střediskem v Potštátě.
Co se týká dochovalosti a počtu kulturních památek a tím i o turistické atraktivity regionu, uchovala se poměrně uceleně historická jádra některých měst (Lipník nad Bečvou, Hranice, Tovačov), je však třeba vědět, že až do industrializace v 2. polovině 19. století. se v regionu nacházela jen města menší a střední velikosti. Z nejvýznamnějších památek je třeba upozornit na hrad Helfštýn, tyčící se nad Týnem nad Bečvou. Zámků je na teritoriu Přerovska větší počet, veřejnosti jsou však přístupné pouze dva, v Přerově a v Tovačově, ostatní jsou účelově využity (ústavy, úřady), nebo je čeká rekonstrukce (Hustopeče nad Bečvou). Většina památkových objektů (kostely, kaple, sochy) je rozptýlena po obcích celého regionu.

Zde platí: