Při přeletu nad západním okolím Prahy od jeho východního okraje až na sever bychom spatřili tři hlavní dobře odlišitelné geomorfologické jednotky...
Na začátku severozápadní část Benešovské pahorkatiny s plošším úsekem směrem na sever k Průhonicům, vyznačující se harmonickým, zvlněným reliéfem a oblými tvary kopců; po přeletu Vltavského kaňonu levý břeh Vltavy zvedající se až k severovýchodnímu cípu Brdské vrchoviny, dále parovinný reliéf Českého krasu s rozsáhlým údolím Berounky a nakonec bychom přistáli na plochém reliéfu Pražské plošiny jihozápadně od Kralup nad Vltavou. Na první pohled je tedy výrazné zplošťování ve směru našeho letu. Největší převýšení v našem okrese najdeme mezi dnem kaňonu Vltavy mezi Slapy a Vraným nad Vltavou a kopci na jeho hraně. Nejvyšší bod pak na vrcholu Skalka (553 m n. m) nad Mníškem pod Brdy, naopak nejnižší bod se nachází u výtoku Vltavy z okresu (jižní okraj Kralup nad Vltavou u Chvatěrub (170 m n. m.). Oblast postrádá výraznou vrcholovou dominantu, jeho nízké vrcholy jsou většinou zalesněny.
Nejmohutnější a nejvyšší je masiv Hřebenů mezi Vltavou a Berounkou, obsahující řadu zajímavých dílčích vrcholů. Směrem na jih je to nejprve Cukrák s dominantou vysílače, jeho vrchol by poskytoval velmi zajímavý výhled, nicméně je veřejnosti nepřístupný. Zajímavé jsou okraje Hřebenů, jmenovitě Hvíždinec a Babka nad Řevnicemi s výhledem na údolí Berounky směrem k Berounu a na Křivoklátsko, dále Skalka s výhledem na Povltaví, Posázaví a Benešovsko. Z keltského oppida Závist u Zbraslavi jsou parciální, nicméně zajímavé pohledy na jižní okraj Prahy a kaňon Vltavy u Vraného.
Fascinující scenerii můžeme pozorovat z vyhlídky Máj nad štěchovickou přehradou, krom Hřebenů a lesnatých kopců okolo Červené hory je z vysokého útesu viditelná osada Proudy, kde jsou pod hladinou ukryty legendární Svatojanské proudy s obávaným skaliskem a prudkým tokem Vltavy. Často zde troskotaly vory plavící dřevo směrem na Prahu (dnes jsou "Svatojánské proudy" hluboko pod hladinou přehrady). Pohled na nádherně tvarovanou šíji Teletínského meandru patří mezi nejvíce fascinující v celém Povltaví. Zajímavý výhled je ze Zvolské homole (dostupné nejlépe z Vraného nad Vltavou), která je též jednou z nejvýraznějších dominant vltavského kaňonu před průtokem Prahou.
Pěkný výhled do údolí Sázavy poskytuje úbočí vrchu Třeštibok nedaleko Petrova u Prahy. Severní část oblasti (zahrnující z větší části pražskou plošinu) je mimořádně chudá na vrcholy. Přesto odsud můžeme spatřit z nepřeberného množství míst velkou část našeho severozápadního pohraničí. Nyní převážně bezlesá pražská plošina (západněji nazývaná oharská tabule) byla totiž během alpinského vrásnění nakloněna severozápadním směrem.
Ostatní drobné dominanty se dají spočítat na prstech jedné ruky. Řivnáč s výhledem na Levý Hradec a Ládví, lesem zarostlé vrcholy se jmény keltského původu Ers a Krliš u Turska a zaniklé hradiště Rusavky u Kralup nad Vltavou, odkud je za dobré viditelnosti vidět až do Krkonoš.
Zajímavý pohled do malebného Tichého údolí můžete spatřit z Alšovy vyhlídky nebo Kozích hřbetů (malíř Mikoláš Aleš pobýval v nedalekém mlýně) na okraji Únětic.
Ve všech případech těchto malých vyhlídek jde o malé buližníkové suky a hřbety, mírně vyčnívající z pražské plošiny.

Vodopis a možnosti koupání

Oblast Jílovska je na vodu chudá. Nejvýraznější jsou řeky Sázava a Vltava. Sázava je vhodná ke koupání po celé své délce, koupání ve Vltavě je problematické vzhledem k nízké letní teplotě vody způsobené přehradami. Také možnosti dalších vodních sportů jsou na ní omezeny. Proto se koupání a vodní sporty přesouvají až na Slapskou přehradní nádrž. Pro vodáky je velmi přitažlivý úsek Sázavy od Týnce po Píkovice. Údolí řeky plné balvanů a několika jezů se však pro otevřené lodě stává při velké vodě nebezpečné (průměrný spád 3,4 m/km, obtížnost WW III). Na obou řekách se intenzivně rybaří.
Větší přítoky řeky Vltavy jsou pouze z levé strany. Patří mezi ně říčka Kocába, která protéká popisovaným územím svým středním a dolním tokem a do Vltavy ústí u Štěchovic. Z jara je sjízdná. V létě se lze koupat např. v Malé Lečici. Jejím hlavním přítokem je Vůznický potok (dlouhý 11,7 km). U Vraného nad Vltavou se do Vltavy vlévá další z levých přítoků " Bojovský potok (dlouhý 20,1 km), na kterém jsou v Mníšku pod Brdy tři rybníky " Zadní, Prostřední a Zámecký. Ke koupání je vhodný Zadní rybník s písčitou pláží.
Nejvýchodnější území naší oblasti, končící Průhonicemi, je odvodňováno Zahořanským potokem (ústícím u Davle do Vltavy) a Botičem, který po průtoku Průhonicemi protéká Prahou a ústí do Vltavy v Podskalí.
Hřebeny, Berounka a Český kras. Řeka Berounka zasahuje do našeho území svým dolním tokem a u Lahovic se vlévá do Vltavy. Na ní se nachází spousta míst vhodných ke koupání, obzvláště za vzdutím poměrně častých jezů. V období letního sucha (hlavně červenec, srpen) bývá díky malému množství vody často pro sportovní lodě nesjízdná. U Dobřichovic ústí do Berounky Karlický potok (dlouhý 10,5 km). V Černošicích se vlévá potok Švarcava (dlouhá 9,5 km). Další z levých přítoků Berounky je Radotínský potok (dlouhý 21,7 km), který se vlévá do Berounky v Radotíně. V celém území Českého krasu je však možností na koupání velmi pomálu a na našem území prakticky žádná. Z části je způsobeno vlastnostmi substrátu, kdy se většina povrchové vody okamžitě dostává do podzemí a na povrch prýští pro kras typickými "vyvěračkami" na úpatí kopců nebo v údolí. Pražská plošina a Roztocko. O moc lepší to není ani na Pražské plošině. Návesní nebo polní rybníčky jsou většinou silně znečistěné. Nedaleko Chýně pramení Šárecký potok, který napájí Hostivické rybníky, zde však koupání není příliš vhodné, jelikož se jedná o významnou ptačí rezervaci. Nejlepší je navštívit vodní nádrž Džbán (na území Prahy 6) nebo pěkné koupaliště "Na Veselíku" v Divoké Šárce pod Dívčím skokem. Sousední Únětický potok (s délkou 15,7 km) protéká před svým ústím v Roztokách Tichým údolím. Zde je dobrá možnost koupání v rybníce pod Holým vrchem na okraji Únětic. Posledním větším vodním tokem je Dolanský, později Okořský potok. Na jeho toku můžeme navštívit koupaliště ve Středoklukách, nebo rybník v Okoři. Vltava má od Roztok po Libčice nad Vltavou poměrně silný proud. Jakékoliv koupání je zde možné, je však třeba odhadnout aktuální míru znečištění vody (předtím protéká celou Prahou a na konci města do ní ústí "vyčištěná" voda z Pražské čističky odpadních vod) a dávat pozor na sílu proudu a občasné víry. ■