Geologická stavba západního okolí Prahy je velmi rozmanitá a pestrá. Na tomto území se nacházejí starohorní (proterozoické), prvohorní (paleozoické), druhohorní (mesozoické) , třetihorní (kenozoické) i čtvrtohorní (kvartérní) horniny.
Vzhledem k této rozmanitosti můžeme rozdělit geologické poměry na geologii Jílovska a na zbytek území " Mníšecka, okolí Řevnic a Černošic, Rudné, území severozápadně od Hostivic a severozápadní okolí Roztok u Prahy.

Geologie Jílovska.

Jílovsko je součástí Středočeské pahorkatiny s nadmořskou výškou od 200 metrů (soutok Sázavy s Vltavou) do výšky 400"500 metrů (Hornopožárské lesy). Východně od Jílového přibližně ve směru severovýchod"jihozápad probíhá hranice mezi útvarem starohorních (proterozoických) břidlic a žulou (tzv. středočeským plutonem). Styk těchto horninových masivů je nejlépe patrný na skalní stěně pravého břehu Sázavy na Žampachu, přibližně asi 100 metrů východně od ústí Chotouňského potoka do Sázavy. Podél spojnice těchto masivů probíhá jílovské pásmo, které je výsledkem prvohorní vulkanické činnosti. Jde doslova o "zlatý pruh", který končí až na Šumavě a vyznačuje se zlatonosným zrudněním. Na Jílovsku je šíře jílovského pásma pouhé 3"4 km. Z geologického hlediska je však mimořádně bohaté, obsahuje zde cca. 74 minerálů.
Nestejnoměrná tvrdost břidlicových hornin v údolí řek měla vliv na vznik zajímavých skalních útvarů, ke kterým patří skály Komín a Sekery v údolí Sázavy u Petrova, skalní stěny ve Svatojánských proudech na Vltavě či Zvolská homole u Vraného nad Vltavou.

Geologie Mníšecka, okolí Černošic, Rudné, Hostivic a Roztok u Prahy.

Starohorní horniny tvoří jižní a střední část území. Tvoří podloží mladším útvarům, zejména staroprvohorním. Na většině území vystupují slabě přeměněné usazené horniny " břidlice, menší měrou se zde setkáváme s kyselými sopečnými horninami " vulkanity. V severní části pak s buližníky, které budují Unhošťsko" Turský hřbet severozápadně od Prahy. Střední část území je budována převážně prvohorními horninami. Podél tektonické poruchy tzv. "závistského přesmyku" nasedají starohorní břidlice na kambrické slepence a ordovické křemence, které jsou součástí Pražské pánve. Nad tímto zlomem se na jihozápadě tyčí Hřebeny, které jsou částečně budovány kambrickými slepenci.
Ordovické horniny vystupují v okrajích Pražské pánve sz. a jv. křídla, a směrem k ose pánve se postupně ukládají mladší souvrství silurských a devonských vápenců, budující západní část Českého Krasu. Severozápadně od Černošic vystupují křemence a břidlice ordoviku. Na sever od Rudné nasedají na ordovické horniny druhohorní pískovce, jílovce a slínovce, které zde zanechalo svrchnokřídové moře. Severní a západní část oblasti je opět budována téměř vodorovně uloženými svrchnokřídovými horninami, které jsou v západní a severní části území pokryty čtvrtohorní (kvartérní) spraší. Geologicky velmi zajímavými lokalitami je PP Číčovický kamýk a PP Kněživka, kde je zřetelná činnost tehdejšího moře. Lze zde nalézt zbytky přitmelených prvoků, žraločí zuby, korály a misky různých mlžů " nejčastěji ústřic. Další kvartérní uloženiny jsou vyvinuty při řekách v podobě štěrkopískových teras. Velmi zajímavé jsou i třetihorní zbytky štěrkopísků s jílovými vložkami, z významnějších lokalit lze uvést Sulavu u Černošic, relikty u Klínce a pískovnu u Sloupu poblíž Davle.
Během ledových dob ve čtvrtohorách se na našem území také vytvářela spraš (jemnozrnný, prachovitý materiál vytvořený větrným obrušováním hornin. Ta byla naváta ze západního až severozápadního směru, a tak jsou, především v severozápadní (oblast Rudná, Roztoky) a severovýchodní části oblasti (Jesenice, Průhonice) na jihovýchodně a východně orientovaných stráních mohutné sprašové návěje. ■