Historie našeho území je velmi dlouhá a rozmanitá. Severní část po Český kras a kaňony Vltavy a Berounky patří k tzv. starosídelním oblastem, hustě osídleným od časného paleolitu. Jižní a jihovýchodní část byla osídlena později a řidčeji.
K nejstarším nálezům patří gravettská štípaná industrie, nalezená u Řevnic. Starší nálezy pocházejí například ze Zlatého vrchu u Přezletic již mimo naše území. Po odeznění poslední doby ledové (cca 10 000 př. n. l.) a následném oteplení klimatu během atlantiku (cca 5 000 př. n. l.) dochází k radikální změně získávání obživy, totiž přechodu k zemědělství a s tím spojenému žďáření (vypalování) lesa, pěstování plodin a chovu dobytka. Jde o tzv. "neolitickou revoluci". Starověké kultury té doby zanechávaly na svých sídlištích artefakty v podobě charakteristicky zdobené keramiky. Na našem území se nacházejí klasické lokality kultury lineární a vypíchávané keramiky (Statenice, Černý Vůl).
V následném období (eneolitu) dochází ke koncentraci obyvatel do vsí a intenzivnímu obdělávání půdy jednoduchým pluhem. Z té doby existují nálezy řivnáčské kultury (pojmenované podle buližníkového temene Řivnáč u Levého Hradce) a kultury zvoncovitých pohárů, jejíž klasická lokalita je v Kněževsi. Klima se začínalo měnit a přecházelo do tzv. epiatlantiku (4 000"1 250 př. n. l.), který se vyznačoval prudkým střídáním suchých a vlhkých period. Tehdy osidluje naši oblast únětická kultura (nazvaná dle pohřebiště u vsi Únětice). Zvládala dobře metalurgii bronzu (nálezy spon a různých šperků). Následné suché a teplé období subboreálu (1 250"700 př. n. l.) dovolilo následné knovízské kultuře (klasické naleziště tentokrát cca 10 kilometrů SZ od hranic naší oblasti, u vsi Knovíz) osídlit krom pražské a bělohorské plošiny i údolí Berounky a Vltavy a přilehlé, výše položené oblasti (například i dnešní Budeč).
V následující době železné je nejvýznamnější událostí příchod keltského kmene Bójů (4. století př. n. l.); toto období se nazývá latén. Keltové také dobře zvládali metalurgii železa. Stavěli si velká opevněná sídla, tzv. oppida. Jedno z největších keltských oppid je hradiště Závist u Zbraslavi. Keltové osidlovali bez problémů i vyšší, strategické polohy nad kaňony řek, o čemž svědčí hradiště Pišťák a Hvíždinec u Řevnic nebo keltské osídlení pozdějšího Levého Hradce.
Okolo přelomu letopočtů (přibližně dvě desetiletí př. n. l.) keltská oppida pustnou a zbytky Keltů asimilují s nově příchozími Germány. Příchod Germánů nebyl nijak mírumilovný, svědčí o tom například hromady lidských kostí, nalezených na Závisti, pocházejících z doby jejich příchodu. Germáni jsou v 6. století n. l. výstřídáni slovanským kmenem Čechů. Intenzivní migrace zvyšuje výrazně počet obyvatel. Okolo 8."9. století dochází k výstavbě opevněných hradišť (tzv. doba hradištní). V té době dochází k pokřesťanštění obyvatel Čech. Velkou zásluhu na tom má přemyslovský kníže Bořivoj, který nechal mezi lety 882 a 884 postavit první křesťanský kostel sv. Klimenta na Levém Hradci. Levý Hradec sloužil v 9. a 10. století jako nejvýznamnější přemyslovské centrum. Naproti němu byl na přelomu 9. a 10. století zbudován tzv. Pravý Hradec u městečka Klecany. Jeho úlohou byla pravděpodobně signalizace mezi hradištěm na místě dnešního Pražského hradu a Levým Hradcem. Sídlila zde i vojenská posádka, která byla schopna přispěchat na pomoc právě vzniklé Praze (tu pravděpodobně založil roku 920 Bořivojův syn Spytihněv).
Některé artefakty nasvědčují o tehdejším značně pokročilém léčitelství ("zdravotnictví"). Nedávné archeologické vykopávky zde objevily například i stopy po úspěšné trepanaci lebky jednoho z bojovníků. Další důležité přemyslovské centrum představovala Budeč (jejíž velká část zde stojí nezměněna dodnes a je tak nejstarší stavbou v Čechách), založená Spytihněvem v r. 895. Kněžna Ludmila zde později nechala vychovávat svého syna Václava.
S upevněním moci přemyslovského státu souvisí počátek kolonizace výše položených oblastí. V jižní a jihovýchodní části naší oblasti tomu výrazně napomohlo založení benediktinského kláštera sv. Jana Křtitele (nazývaného také Ostrov) na soutoku Sázavy a Vltavy roku 999. Mniši z tohoto kláštera pomáhali založit město na úpatí Hřebenů, na jejich počest nazvané Mníšek pod Brdy. Klášter byl zničen za husitských válek a dodnes z něj zůstaly pouze základy na malém ostrůvku, zatopeném vzdutím Vranské přehrady.
Doba vrcholného středověku, reprezentovaná vládou Karla IV., se vyznačuje vrcholnou hustotou osídlení a cílenou kolonizací celých Čech. S tím je spojený i značný význam tzv. Zlaté stezky, spojující Čechy s Podunajím, solnou komorou a jižní Evropou. Procházela Mníškem pod Brdy (proto mu byla také uznána městská práva coby důležitému "kontrolnímu bodu") dál směrem ku Praze. Karel IV. také založil v ústí Karlického údolí u Dobřichovic tvrz Karlík, určenou k obraně Karlštejna. Dodnes zde můžeme navštívit její ruiny.
Po husitských válkách, kdy byla zničena nebo poškozena většina "nehusitských" církevních staveb (například demolice ostrovského kláštera) a vsí, které k nim patřily, následovala renezance a počátek novověku. S tím souvisí přestavování původních tvrzí na zámky, jak tomu bylo například v Dobřichovicích. Hospodářská prosperita se projevila zintenzivněním těžby kovů (například dolování železa u Mníšku pod Brdy).
Porážka českých stavů a následná třicetiletá válka v první polovině 17. století měly na (nejen) naši oblast drastický dopad. Několik vesnic úplně zaniklo (například ves Krteň, po níž dnes zbyl jenom románský kostelík sv. Petra a Pavla), jinde počet obyvatel klesl na třetinu i na pětinu. Značnou škodu nadělali hlavně Švédové, drancující vesnice při obléhání Prahy a následné epidemie moru. Například v Jílovém u Prahy, které mělo před válkou 120 domů, jich po válce zbyla pouze polovina. Toto období se výrazně odrazilo ve vzhledu většiny měst a vesnic a lze říci, že destrukce často uvolnila místo pro následnou barokní výstavbu. Příkladem může být zámek v Mníšku pod Brdy, který byl postaven na místě původní tvrze vypálené v roce 1639 švédským vojskem.
Následující období (baroko) se naprosto nejvíc podepsalo na dnešním vzhledu architektury i krajiny na našem území. Došlo k opětné rekatolizaci a barokním přestavbám většiny kostelů, klášterů, tvrzí i obytných domů. Vznikly i poměrně významné a monumentální stavby, nejvýznamnější je asi výše zmíněný zámek v Mníšku pod Brdy. Přestavěn byl také renezanční zámek v Dobřichovicích nebo původně gotická radnice v Jílovém u Prahy. Vznikly i nové kláštery, např. Hájek i s rozsáhlou barokní křížovou cestou, vedoucí sem až ze Strahovského kláštera. V některých vsích nevznikaly přímo kláštery, ale i tzv. rezidence řádů. Křižovníci s červenou hvězdou si postavili rezidenci i chrám v Tursku, jezuiti zase kolej i kostel v Tuchoměřicích. Vposledku premonstráti ze Strahova postavili zámeček v Horoměřicích. Na stavbách se často podíleli tehdejší přední umělci a architekti, například Petr Brandl (obraz sv. Máří Magdaleny, klášter Skalka) nebo Kryštof Diezenhoffer (kostelík na Skalce) a další. Baroko velmi rychle zdomácnělo a tak můžeme (zejména v SZ části oblasti) spatřit barokní návsi a statky, v Jenči například i nádhernou barokní poštu z roku 1770. Na přelomu 18. a 19. století vznikala na celém území stavení, napodobující design a tvar pražské barokní architektury.
S 19. stoletím přichází dodnes pokračující prudká kaskáda výrazných změn v naší oblasti. Teprve nyní zaniká původně středověká dopravní síť a vznikají první větší silnice a železniční koridory: železniční koridor do Podmokel a Drážďan roku 1847 " "Severozápadní dráha" a tzv. "Západní dráha" údolím Berounky do Plzně roku 1862. Tehdy se většina této oblasti stala definitivně tím, čím je stále markantněji dodnes " periferií rozrůstající se Prahy. V údolích Vltavy, Berounky a Sázavy vznikají rozsáhlé reprezentativní vilové kolonie bohatých pražských měšťanů. V duchu romantizmu a národního obrození jsou intenzivně navštěvována historicky nebo přírodovědně zajímavá místa jako Levý Hradec, Budeč, Tiché údolí, Okoř, Řevnice a další. Na těchto lokalitách vzniká dnes často neuvěřitelné množství hospod a hotýlků (například v Roztokách a Tichém údolí bylo na přelomu století cca 20 hostinců!). S růstem zájmu o okolí hlavního města souvisí i badatelské nadšení amatérů i profesionálních vědců. Například květenu celého pražského okolí prozkoumal a roku 1870 i knižně vydal profesor Ladislav Čelakovský z Karlovy University. Pravěké pohřebiště později pojmenované únětické kultury zase objevil roku 1880 lékař a amatérský archeolog Čeněk Rýzner. Jedná se tedy pravděpodobně o nejlépe přírodovědecky i historicky prozkoumanou oblast v celých Čechách.
Oblast Českého krasu patří ke klasickým geologickým, botanickým i zoologickým lokalitám " Joachim Barrande zde byl při budování Západní (tehdy ještě koněspřežné) dráhy zaujat nalezenými fosiliemi a poté až do své smrti v roce 1883 pracoval na monumentální knize "Silurský systém středních Čech" o více než 6000 stranách.
Po pádu habsburské monarchie a za 1. republiky definitivně zanikl vysloveně zemědělský charakter naší oblasti a dále se rozširovaly rekreační zóny Prahy. Za zmínku stojí také činnost obrozeneckých "okrašlovacích spolků". Jejich činnost měla na krajinu často dost negativní vliv v podobě vysazování monokultur exotických dřevin (hlavně borovice černé) na zajímavé, dnes už místy prakticky neexistující stepní a pastevní lokality.
2. světová válka vytvořila z okolí Prahy jakousi zemědělsko-partyzánskou základnu. V jižní a jihovýchodní lesnaté části Posázaví a Hřebenů se skrývaly partyzánské jednotky, do severní a severozápadní části jezdili hladovějící Pražané vysloveně žebrat o jídlo výměnou za různé části výbavy vlastních domácností. Na tratích občas zastavily německé "transporty smrti" a tak například 28. dubna 1945 pomohli lidé v Roztokách nad Vltavou propašovanými potravinami cca. 4000 vězňům, jedoucím do německých koncentračních táborů. Některé obce byly úplně vysídleny a stal se z nich výcvikový prostor jednotek SS " například v Hradišťku, kde byla zřízena i pobočka německého koncentračního tábora. V sousedních Štěchovicích zase německá armáda na konci II. světové války zakopala archivní materiály (tzn. Štěchovický archiv), které o rok později tajně vyzvedli američtí agenti, což vyvolalo poměrně značnou diplomatickou roztržku mezi ČR a USA.
S příchodem komunizmu roku 1948 nastává jedno z nejdestruktivnějších období v dějinách oblasti. Církevní a architektonické památky jsou zcela zanechány svému osudu, popřípadě zbourány nebo přeměněny na zemědělské nebo armádní velkosklady. Obzvláště drsně zacházel režim s klášterem v Hájku, kde byl dokonce v padesátých letech zřízen koncentrační tábor pro mnichy z ostatních zrušených středočeských klášterů, přepadených a uzavřených StB v roce 1950. Později zde vznikl sklad armádní výzbroje. Rovněž většina malých továren, dílen, mlýnů a pivovarů byla znárodněna, což znamenalo z 99 % jejich zánik. Krajina se stala fádnější, neboť byly v průběhu 50. let skolektivizovány jednotlivé, často velmi staré zemědělské usedlosti a rozorány meze. S tím zanikl převážně jemný barokní charakter této přípražské krajiny. Období po revoluci v roce 1989 se vyznačuje značným záborem půdy v extrémně krátké době, převážně díky výstavbám sériových domků obytných čtvrtí nebo obchodních velkoskladů (na našem území to nejhůř "odskákalo" území Rudné a Hostivice), na druhou stranu dochází k "renezanci" některých starých budov a církevních památek.
Hustá síť výletních hospůdek, pivovárků, rozhleden, polních cest, soch a kapliček se stromořadími se už však asi nikdy nevrátí. ■