Příhodné klimatické podmínky a pestrá škála biotopů vytváří na Mělnicku vhodné prostředí pro mnoho druhů rostlin a živočichů. Suché teplé stráně a skalní výchozy na jihu území jsou obývány xerotermními druhy rostlin, jakými jsou např. kavyl Ivanův, hlaváček jarní, koniklec luční načernalý, tařice skalní.
Žije zde množství hmyzu, např. blanokřídlého s několika druhy ohrožených čmeláků rodu Bombus, zajímaví brouci a vzácné druhy pavouků (stepník rudý). Stanoviště ohrožených druhů bývají většinou chráněna jako přírodní rezervace či přírodní památky.
Na místech bývalých řečišť se místy nalézají tzv. černavy, lehké úrodné půdy s typickou květenou (Polabská černava, Slatinná louka u Liblic ad.). Na jaře zde vynikají především vstavače - evropské orchideje, které zaujmou svým barevným bohatým květenstvím. Největším je vstavač vojenský, ale ani menší druhy, jako např. prstnatec májový, vstavač řídkokvětý či bahenní nebo pětiprstka žežulník neuniknou pro svou nápadnost pozornosti.
Nejvíce života je samozřejmě v okolí vod. Dvě velké řeky se svými slepými rameny a tůněmi hostí velké množství rostlin a živočichů. Nejvýznamnějším biotopem jsou bezesporu lužní lesy. Jedná se dnes už jen o zbytky, které jsou přírodními rezervacemi, ale ukazují charakter krajiny před mnoha tisíciletími. Přímo na soutoku Labe a Vltavy leží Přírodní rezervace Úpor. Na jaře zde rozkvétají tisíce sněženek, které pokrývají celé dno lužního lesa. Po jejich odkvětu se objeví další rostliny v mnoha barvách: žlutá orsej, křivatec a sasanka pryskyřníkovitá, bílá sasanka hajní a především bíle a červenofialově kvetoucí dymnivka dutá. Ta zde dominuje a pokrývá les fialovobílým kobercem. Po olistění stromů - lužní les je tvořen především topoly, vrbami, jilmy, duby a jasany - se změní klima uvnitř lesa a světlo vyžadující rostlinky vystřídají rostliny stínomilné. To jsou především kopřivy a netýkavky. Vytváří zde hustou, téměř neproniknutelnou změť, která poskytuje útočiště ptákům a zvěři. Díky bohaté potravní nabídce (obrovské množství hmyzu) zde hnízdí mnoho druhů ptáků. Kromě drobných pěvců, budníčků, pěnic, pěnkav či sýkor, je zde vhodné prostředí i pro šplhavce a dravé ptáky. S oblibou zde hnízdí datel, tři druhy strakapoudů a žluna. Ptačí predátory zde reprezentuje káně lesní, krahujec a oba druhy luňáků. I pro savce je tu dost potravy. Kromě drobných hlodavců se zde vyskytují netopýři, lasice, kuny, lišky a spárkatá zvěř.
Pískovcová oblast na severu je rovněž bohatě osídlena. Na hladinách tůní můžeme najít stulík i lekníny, na zastíněných loukách upolín, v lesích vřes a dva druhy lýkovců. Rákosiny využívají ke svému hnízdění kachny divoké, labutě a motáci pochopi - jediní dravci, kteří u nás hnízdí na zamokřených místech. Břehy potoků obývají konipasi horští a skorci vodní. V lesích zpívají červenky, pěvušky, pěnice, občas prolétne krahujec nebo jestřáb. Koncem zimy zde uslyšíme houkat i výra, kalouse nebo puštíka. V oblasti je i mnoho zvěře. Kromě srnčí a divokých prasat zde žijí i daňci a mufloni.