Většina obyvatel oblasti se tradičně živila zemědělstvím, a to i obyvatelé měst, jen malá část provozovala pouze řemeslo nebo vykonávala nádenickou práci.
Řemeslnným a obchodním centrem bylo město Beroun. Zde vznikly první cechy v kraji, nejstarší zmínka o nich pochází z poloviny 14. století. Z berounských řemeslníků si největší proslulost získali hrnčíři, jejich šikovnost je proslavila již od 14. století, k největšímu rozmachu "berounského zboží" došlo v 16. a 17. století.
Zlom v hospodářství přineslo 19. století a rozsáhlá industrializace, která s ním zavítala do kraje. Jedním z nejrozšířenějších průmyslových oborů v oblasti bylo a je železářství. Nalézá se zde totiž několik ložisek železné rudy. Železářství má v kraji dlouhou tradici, v Karlově Huti (dnes součásti Králova Dvora) byla již ve 14. století v provozu železná huť, v roce 1595 zde vznikla první vysoká pec v českých zemích, která zpracovávala rudu ze Zdejciny u Berouna, Krušné hory, Svaté a později i ze Zdic. Provoz pece byl zastaven v roce 1875, kdy majitelé huti Fürstenberkové začali v sousedství budovat moderní železárny. Fürstenberkové vlastnili také železárny v Novém Jáchymově, patřící k nejvýznamnějším v habsburské monarchii především díky svému technickému vybavení. Vybudovány byly v letech 1811"1819 poblíž železnorudného dolu v Krušné hoře, výroba byla velmi rozmanitá - od kolejnic po umělecké předměty. Podnik zanikl v roce 1877, ale v krušnohorském dole se těžilo až do 60. let 20. století. Dalším významným železářským centrem bylo Komárovsko, kde se také nacházelo bohaté ložisko železné rudy - Jedová hora. Železářské hutě vznikaly i v dalších obcích, např. v Nižboře, kde fungovala až do roku 1878. I když Nižbor je spíše známý sklárnou A. Rückl & sons, která byla založena v roce 1903 a dodnes produkuje proslulý broušený křišťál. S železářstvím souvisí i jedno z nejrozšířenějších řemesel na Hořovicku a Hostomicku v 19. století " cvočkařství. Ruční výrobu cvočků a hřebíků však od konce 19. století začala vytlačovat strojní výroba.
Druhým tradičním oborem na Berounsku je vápenictví. Domácí výroba má své kořeny již ve středověku a rozmohla se především v 19. století, v polovině 19. století stálo na Berounsku (bez Hořovicka) 23 milířů pro pálení vápna, které se používalo především k bílení domů. Zanedlouho však začala tradiční způsob výroby vytlačovat tovární produkce. První taková vápenka vznikla v roce 1869 v Berouně. Brzy se zde prosadil i příbuzný obor " cementářství. Králodvorské cementárny nechala postavit Česká montánní společnost v letech 1889"1891, aby se zde mohla zpracovávat vysokopecní struska, ale v roce 1911 zde byla postavena nová továrna na výrobu kvalitního portlandského cementu. Rostoucí kolos postupně pohltil starší berounské vápenice a cementárny a bouřlivě se rozvíjel, v době první republiky se v Králově Dvoře vyrábělo skoro 60 % cementu v Československu.
Dalším odvětvím, které patří k oblasti, je textilní průmysl. Přádelna Arona Dormitzera byla také první továrnou, která v Berouně vyrostla (vznikla v roce 1835). V roce 1840 ji koupila rodina Kubinzkých, ti ji zmodernizovali a rozšířili. Jejich přádelna patřila k největším na celém území Rakousko"Uherska. Kromě ní bylo v oblasti ještě několik menších textilních závodů, a to v Loděnici, Lochovicích a Svatém Janu pod Skalou. Zajímavý osud měla přádelna v Loděnici, která kromě několika změn majitelů zažila dva požáry, za protektorátu se zde mimo jiné vyráběly součástky do střel V"2 a od roku 1950 zde byly umístěny gramofonové závody, jediné svého druhu v republice.
S rozvojem textilnictví jsou spojeny také počátky strojírenského průmyslu, neboť prakticky do poloviny 19. století vznikaly strojírenské podniky jako přidružené výroby textilních závodů. S rozvojem průmyslu, a tím i zájmu o specializované stoje, se strojírenství začalo osamostatňovat. Na Berounsku a Hořovicku vzniklo několik strojíren, mezi první významné patřila strojírna železáren v Komárově. Menší dílny a později továrny na výrobu hospodářských strojů nalezneme na konci 19. století v několika menších i větších obcích, např. v Berouně, Hořovicích, Zdicích a Praskolesích. ■