Rostlinstvo a živočišstvo Českého středohoří
CHKO České středohoří zaujímá velkou část okresu a z orografického celku České středohoří sem nejsou zahrnuté pouze vrchy Hradiště u Habří, Jedovina a Rovný nacházející se na levém břehu straně řeky Bíliny.
Na Ústecku má CHKO dva různé krajinné charaktery a to velkou výškovou variabilitu s mnoha samostatnými vrchy nebo hřbety na straně jedné a dlouhými údolími nebo roklinovými prvky vypreparovanými drobnými až středně velkými potoky (Litoměřické středohoří při pravém břehu Labe) a vrcholovými platy s mírně vystupujícími vrchy na straně druhé (většina Ústeckého středohoří nacházející se při levém břehu Labe od Ústí n.L. až po Podmokly a část Litoměřického středohoří při levém břehu Labe). Charakter Českého středohoří po přírodovědné stránce se dá jen těžko krátce definovat, protože se zde často na velmi malém prostoru střetávají teplomilné xerothermní prvky s prvky horskými nebo podhorskými, které zde ale často sestupují hluboko pod 300 m hranici, zvláště v úzkých hlubokých údolích jako je např. Rytina, nebo Průčelská rokle. Široká údolí (např. podél Homolského, Lučního nebo Lužeckého potoka) umožňují pronikání nížinných prvků do vyšších poloh. Velká pestrost různorodých biotopů umožňuje výskyt velkého množství rostlin a živočichů, často s charakterem izolovaného výskytu vzhledem ke svému okolí. Např. na zachovalých sutích se vyskytuje mimo jiné modře zbarvený střevlíček Leistus montanus, který je pozůstatkem fauny posledního glaciálu a jinak je v Čechách mimo sutí znám pouze z vrcholových partií Krkonoš. Velký střevlík s podhorským a horským rozšířením Carabus irregularis sestupuje v Průčelské rokli a v údolí Rytiny až na 250 m vrstevnici. Řada teplomilných živočichů stepního charakteru (např. některé mandelinky a nosatci) se vyskytují v Českém středohoří a pak až na teplých lokalitách Moravy. V ústecké části středohoří rostou většinou přirozené, i když ne původní listnaté lesy " hlavně doubravy většinou s bohatým keřovým i bylinným podrostem; na chladnějších svazích jsou i bučiny. Na mnoha místech jsou lesní porosty na místech dřívějších rozsáhlých sadů, které se zde nacházely v 18. a začátkem 19. století. Velmi zajímavé jsou zde i skalní lesostepi (např. Sluneční stráň nad Brnou) s význačnou teplomilnou květenou (např. bělozářka liliovitá, kavyl zpéřený, třemdava bílá apod.). Z nápadných zvířat lze uvést z obojživelníků mloka zemního, tři druhy čolků nebo skokana hnědého. Z plazů je zde velmi nápadná ještěrka zelená (např. Dolní Zálezly), užovka hladká (více lokalit) nebo zmije obecná. Z ptáků se zde vyskytuje přes 200 druhů a z nápadnějších lze zde uvést čápa černého, luňáka červeného, káně lesní, koroptev polní, výra obecného atd. Savci zde byli potvrzeni ve více jak 50 druzích a setkáme se zde např. se stády muflonů, s jeleny, všudypřítomnými divočáky nebo na březích Labe s bobry a nutriemi; hmyzožravci (7 druhů) jsou zde zastoupeni např. ježkem západním; letouni (10 druhů) např. i vrápencem malým. Hlodavci jsou zde zastoupeni 20 druhy, šelmy 8 druhy atd. Velmi bohatě je zde zastoupena fauna bezobratlých s mnoha faunisticky velmi význačnými druhy " nejlépe jsou zde známi mravenci (cca 50 druhů), např. Dolichoderus quadripunctatus žijící ve dřevě a mající typické 4 světlé skvrny na zadečku. Z brouků jsou zde zpracováni střevlíci (cca 230 druhů) zastoupení např. 13 druhy rodu Carabus i s naším největším druhem střevlíkem kožitým. Z tesaříků zde bylo zjištěno 83 druhů včetně zajímavějších druhů jako je např. teplomilný druh vázaný na listnáče (hlavně duby) tesařík Stenocorus quercus (Brná). Z motýlů je potvrzeno dosud nejméně 1000 druhů, ale u této skupiny průzkumy pokračují a každoročně jsou zde nacházeny další, pro Ústecko nové druhy. Ovšem je nutno brát v úvahu, že jsou zde i oblasti s infikovanými klíšťaty (často např. v okolí hradu Blansko apod.), ve vlhkých lesích se setkáváme s houfy drobných much a na okrajích porostů nebo podél lesních cest jsou návštěvníci napadáni kloši " nejčastěji klošem jelením. Velmi zajímavá je zde také fauna plžů i s nápadně páskovanými druhy z rodu Cepaea.
Labské pískovce
V okrese Ústí nad Labem jsou Labské pískovce zastoupeny jen svou relativně malou částí při hranici se SRN. Dříve byl tento útvar tvořený většinou středně zrnitými kvádrovými pískovci zvaný Děčínské mezihoří a byl zařazován do soustavy Krušných hor. Na Ústecku jsou turisticky i horolezecky zajímavé hlavně Tiské stěny, Ostrovské stěny (Děčínsko) a oblast Pod- a Nad stěnami. Z přírodovědného hlediska jsou zajímavé různé skalní průrvy a okolí drobných vodních toků. Většinu porostů, pokud nebyly zničené exhalacemi, tvoří smrčiny, na vrcholech zastoupené borovicemi a na chladnějších svazích převažuje buk lesní. Ve všech porostech ale v současné době dominuje bříza. Botanicky i faunisticky je to na Ústecku poměrně chudá oblast. V lesním podrostu zde roste např. hasivka orličí, metlice křivolaká nebo brusnice borůvka a v Tiských stěnách lze nalézt i vzácný sedmikvítek. Z brouků jsou zde nejlépe zpracovaní střevlíci (více jak 170 druhů) i s význačnými druhy jako je např. Trechus rubens úzce vázaný na drobné vrcholové potoky (např. od Antonínova až po Hladov). Tesaříci zde jsou potvrzeni cca 30 druhy z nichž k zajímavějším patří mimo jiné velký smaragdově zelený tesařík pižmový. Z mravenců (cca 15 druhů) je zde zajímavý poměrně hojný výskyt typicky horského mravence Formica truncorum. Z obojživelníků se zde vyskytuje např. čolek horský. Plazi jsou zde zastoupeni např. ještěrkou živorodou. Ptáků je odsud známo kolem 130 druhů, když kulík hnědý a křivka bělokřídlá nebyli dosud zjištěni na jiných lokalitách ústeckého okresu. Faunu savců zastupuje 38 druhů, včetně občasných zatoulanců jako jsou kamzík horský a nebo rys ostrovid. Hmyzožravci jsou zde zastoupeni 6 druhy, z letounů jsou podchycené pouze dva druhy, stejně jako zajícovití. Hlodavců zde bylo potvrzeno 15 druhů z nichž některé je nutno v současné době označit jako vymizelé (např. sysel obecný, křeček polní apod.). Šelmy jsou zastoupené 9 druhy, když se odsud uvádí i nejistá kočka divoká. Sudokopytníky známe odsud ve 4 druzích, když zde dominuje jelen evropský.
Východní Krušné hory
Území Krušných hor na Ústecku tvoří hřeben podél hranice s SRN a v blízké budoucnosti bude rozdělen na dvě části nově budovanou dálnicí vedoucí přes Krušné hory. Jaký to bude mít dopad na zdejší přírodu ukáže budoucnost. Celé území parku tvoří náhorní plošina svažující se směrem do SRN a tímto směrem je také odvodňováno. Vyskytuje se zde lokálně zajímavá flora a fauna, ale jen tam kde se zachovaly zbytky po původních velmi zajímavých mokřadech a rašeliništích, které byly ale v relativně nedávné době (před vyhlášením parku) tvrdě odvodněné a tím i znehodnocené. Mimo malých lesních ploch jsou zde hlavně zbytky původních horských květnatých luk. Co se týče fauny i flory, tak je zde (tj. na Ústecku) zajímavý výskyt např. lilie cibulkonosné, tučnice obecné apod. Fauna je zde jen nedostatečně známa. Z mravenců zde stojí za zaznamenání relativně hojný výskyt horského druhu Formica lemani, který zde nahrazuje v nížinách obyčejný druh Formica fusca. Z ptáků zde má několik tokanišť tetřívek obecný a savci jsou zde zastoupeni pouze běžnými druhy.